Sám jsem byl zvědav, jaký to bude pocit, až se vrátím na místo činu. Až uvidím World of Warcraft opět v jeho začátcích. A bylo to tam. Demo obsahuje pouhé dvě zóny, za Hordu Barrens a za Alianci Westfall.
Vytvořená postava se objevila na úrovni patnáct, což dává smysl, protože ve startovní zóně by neuměla ještě vůbec nic. Ono to ani na této úrovni není žádná sláva, ale alespoň jsem si mohl naklikat první talenty a znovu se podívat do zóny, k níž se váže klíčové slovo „barrens chat“. V něm se řešilo všechno možné a populární byl ze dvou důvodů. Hra tehdy byla úplně nová a slezli se sem hráči ze startovních zón.
Vlevo obrázek, jak jsem ho pořídil před 13 lety, vpravo pokus o rekonstrukci ve World of Warcraft Classic
Stejně jako kdysi jsem si založil postavu Huntera a nechal se unášet přílivem vzpomínek. Střet s realitou mi připomněl mnoho věcí, na které jsem už dávno zapomněl.
Když chci střílet z luku, musím mít v inventáři šípy. Když je cíl moc blízko, nelze střílet. Kouzla mají ranky, s čímž se dříve pracovalo, například léčitelé používali i slabší verzi, aby ušetřili manu. Úkoly nevedou za ručičku. Rychlost zbraní nebyla normalizována, zkušení hráči toho uměli využívat. Je toho nepočítaně.
Zkoušel jsem samozřejmě i jiné postavy, ale závěr je stejný. Tempo hry je výrazně pomalejší, než jsme zvyklí dnes, protože rychle dojde mana a početní převaha nepřátel je problém. Jen někam doběhnout trvá velmi dlouho a levelování dvojnásobek.
World of Warcraft Classic
Problém je, že navzdory krásným vzpomínkám a některým mechanismům, které bych viděl rád zpět (Blizzard je snad posedlý tím, aby různé odlišnosti co nejvíce normalizoval), mě hraní nijak zvlášť nebavilo. Není to ten případ, kdy na nějakou starou pecku vzpomínáte s růžovými brýlemi, pak si ji po dvaceti letech zahrajete a zjistíte, že to nejde. World of Warcraft Classic hratelný je a až vyjde, určitě si nějakou postavu rozehraji.
Jenže to, jací jsme byli před třinácti lety, se nevrátí. Nebude to pro všechny nová hra, v níž se teprve rozkoukáváme. Nebude to znovu fenomén, o němž se píše v neherních publikacích a který mladí řeší cestou do školy tak, jako dnes třeba Fortnite.
World of Warcraft ušel obrovský kus cesty a demo mi potvrdilo, že se mi nechce vracet do minulosti. Vývojáři aktuální verze sice dělají přešlapy, ovšem vývojářský panel na Blizzconu ukázal, že pořád mají zápal pro věc. Stačí srovnat vlažně přijatou zahajovací ceremonii na letošním Blizzconu a samostatný panel World of Warcarft. Reakce publika byly úplně jiné.
World of Warcraft Classic vyjde příští rok v létě (s obsahem vydávaným na čtyři etapy) a dobrá zpráva je, že přístup k němu se váže na současné předplatné. Těžko říct, zda Classic naláká i někoho jiného než nostalgiky a malou skupinku hardcore hráčů. Možná to je záměr Blizzardu: ukázat, že není vše tak růžové, jak nám naše vzpomínky našeptávají.
