Návrat legendy
Je tomu již třináct let co vyšel první díl tahové strategie, která se ve své době těšila masové oblibě. Zůstaneme-li věrni číslům, respektive rokům, oživme si i třetí díl, od jehož vydání uplynulo dlouhých šest let. Ačkoli jej můžeme označit za vesměs povedený, úspěch svých předchůdců zopakovat nedokázal (přestože mnohé fanoušky velice potěšil). Připomeňme si princip hry – disponujeme ohromnou mapou posetou hrady, hrádky a kobkami, přičemž na samotném začátku každý z hráčů vlastní jeden hrad. Cíl zní prostě – obsazovat hrady, rabovat kobky, stavět jednotky a zcela eliminovat své nepřátele. Čtvrtý díl měl být jiný, což naznačovaly i rok staré obrázky – měl se více přiblížit populárním hrám jako Heroes of Might & Magic či Age of Wonders, nicméně rozpory v týmu nakonec vedly k hutnému přepracování hry. Co z toho plyne? Především fakt, že namísto razantních novinek spíše prohlubují a k dokonalosti dovádějí již použité herní aspekty a zažité principy z předchozích dílů. A o tom, že šlo o krok správným směrem, už referují naše dojmy z betaverze.
Princip hry
Hra funguje na jednoduchých principech, které svým vzájemným propojením s herními nápady utvářejí komplexní strategii. Na úplném začátku si zvolíme krále, jemuž přiřadíme některé z nabízených charakteristik. Posléze se objevíme na herní mapě s mnoha hrady, hrádky a kobkami – každý z hráčů vlastní po jednom hradě, ve kterém trůní námi navolený král. Hra končí buď pokořením ostatních vládců, nebo smrtí našeho – pouze dodejme, že vladař se účastní boje jen ve svém hradě, opustit jej nemůže. Styl hry tedy vyjadřuje vyrábění jednotek, najímání hrdinů, dobývání ostatních hradů, z čehož plynou peníze, rabování kobek (= peníze, zkušenost, magický předmět...). Síla hry spočívá v rozmanitosti jednotek, především pak jejich unikátních schopnostech a objevování neprobádaných kobek, sbírání zkušeností a perfektních taktických soubojích.
Ekonomika
Hybný motor pro většinu akcí představují samozřejmě peníze – ty do státní pokladny plynou
několikerým způsobem. Ten nejjistější a nejstálejší zosobňují hrady v hráčově vlastnictví, poněvadž každý odvádí daný obnos 
zlaťáků. Přilepšit si můžeme také tím, že právě dobytý hrad nebudeme okupovat, ale rovnou jej vyhladíme. Peníze také občas získáme za splněný úkol, kouzlem, případně se pár zlaťáků může objevit po vyrabování kobky. Poslední způsob spočívá ve vlastnictví zlatého dolu u města. Doly se nestaví, případně jiné budovy také ne – každé město buď nějakou má, a nebo ne (a to spíš). Peníze dle předpokladu potřebujeme na najímání jednotek, ovšem ne v tom smyslu, že si je jednorázově zaplatíme – zde to funguje jinak. Každá jednotka se ve hradu či městě vyrábí určitý počet tahů – čím lepší, tím déle. Výroba žádné peníze nestojí, ale udržování jednotky za každý tah ano. Neúprosná logika funguje – čím více dobytých hradů, tím více peněz na udržování početné armády... Peníze využijeme i na najímání potulných hrdinů či rovnou celých skupinek žoldáků.
Boj a jednotky
Jednotky lze sdružit do skupin, maximálně však do družiny o osmi členech. Pokud se dvě takovéto skupiny střetnou, začíná asi to nejzábavnější na hře a to boj. Obrazovka se rozdělí na tři části – nalevo a napravo máme jednotky účastnící se šarvátky,
uprostřed potom bitevní pole. Útočník vybere jednu ze svých jednotek, napadený také. Posléze mezi sebou obě bojují dokud jedna z nich nezemře... bitva pokračuje nasazením další jednotky a to až do okamžiku, než jedna strana přijde o všechny své bojovníky.
Boj možná na první pohled vypadá jednoduše a řekněme i povrchně – tj. bez možnosti jeho dění nějak zásadně ovlivnit, ale chyba lávky! O co jde? Každá jednotka spadá do jedné či více kategorií – například: drak, létající jednotka, monstrum, dobré přesvědčení, zlé přesvědčení, člověk, pěchota, hrdina... Každá jednotka také disponuje jednou (někdy i více) speciální vlastností: potlačení zla, střelec, teror, vrah, léčení, vampyrismus... Právě některé z těchto schopností skvěle fungují proti určitým typům jednotek a právě přesně o tom souboje jsou – tedy o strategické volbě. Navíc i jednotky přímo se neúčastnící boje do bitky zasahují: například lukostřelci, či jednotky schopné léčit. Po souboji obdrží všichni účastníci boje zkušenosti, které po postoupení o úroveň hráč investuje buď do prohloubení speciální schopnosti, nebo do bojových dovedností; eventuálně si navýší
počet životů. Mezi zvláštní kastu jednotek patří hrdinové, 
kteří jako jediní dokáží nosit (až čtyři) magické předměty.
Celkový dojem
Svěžím dojmem působí intuitivní ovládání, jehož větší část je řešená přes přehlednou kontextovou nabídku. Nechybí možnost automatiky při plánování výroby a přesunu jednotek, díky čemuž se i správa většího počtu měst stává snadnou záležitostí. Nesmíme zapomenout ani na magii – kouzla si užijeme v boji (opět s jasnou definicí působení vůči konkrétním typům), ale i na strategické mapě. Celkově lze říci, že čtvrtý díl přináší staré principy, které autoři daleko více prohloubili a pravděpodobně nic už nezabrání tomu, aby se nezařadil mezi absolutní špičku. Jedinou výtku směřuji proti suchému, sterilnímu a nezáživnému hlasu vypravěče, který povídání o starých válkách a nových nebezpečenstvích předčítá jako předpověď počasí. Je ale pravděpodobné, že se jedná pouze o provizorní hlas betaverze a v plné verzi se dočkáme adekvátního dabingu. Naopak příjemná hudba s chorálovými popěvky zaslouží chválu, stejně jako skvělé hlášky bojovníků během bitev. A v tom je celé kouzlo - v nespočtu drobností, které neobjevíte během pár hodin hraní, ale až po několika dnech (poctivě odzkoušeno).
Index očekávání: 8/10
