Už je tomu téměř 15 let, co utichly válečné bubny a oblohu přestal sytit jedovatý dým plný popele z pálených lidských těl a těch bestií – orků. Po dlouhé době nastal klid a mír. Lidé se pomalu začali vzpamatovávat a jejich životy se vracely do starých, téměř zapomenutých kolejí. Nikdo však netušil, že v dalekém světě Draenor se poražené armády orků znovu sdružují pod rozkazy nového vůdce a vedeni zuřivostí a pomstou opět plánují útok na království lidí. Farmáře trápí noční můry o nepředstavitelných stvůrách Ohnivé legie a studené větry přinášejí první temný zpěv bubnů. Na svět opět padá stín a v lidech pohasíná poslední špetka naděje. Nastal Soudný den...
Na třetí díl legendární realtimové strategie, jež na svou dobu bravurním způsobem zachycovala válku mezi lidmi a orky, jsme čekali již velmi dlouho. Stále se však na nás neusmálo štěstí v podobě oficiálního data vydání, které nebude se stoprocentní jistotou odloženo. Jak se má tedy nadšený hráč na příchod své vytoužené pecky připravovat, když žije v neustálé nejistotě a ze snů ho budí představy, že vše kolem něj není nic jiného než velký hype a vydané screenshoty jsou jen poctivou prací několika nadšenců z Blizzardu, kteří se při jejich každém dalším kreslení ve Photoshopu počůrávají smíchy? "Tak co, chlapi, uděláme dneska další SUPER screenshot?! :-)" Vaše muka by však nyní měla skončit, neboť mohu s radostí potvrdit (a se mnou i několik dalších šťastlivců, co se dostali k betaverzi), že na očekávané realtimové strategii se opravdu pracuje a plná verze v působivé krabici zde bude co by dup.
Bohužel se však nedočkáme takové hry, za kterou byl Warcraft III: Reign of Chaos považován v první části svého vývoje. Tím ovšem nechci říci, že se bude jednat o nějaký propadák či velké zklamání, to ani náhodou. Vše nasvědčuje tomu, že půjde o velmi úspěšnou realtimovou strategii s prvky RPG, přesto však s mnoha věcmi v současné době nesouhlasím. Jelikož se jedná o nedostatky, které by byly omluvitelné u začínajícího vývojářského týmu, jejich přítomnost v tak dlouho vyvíjené hře od tak známého týmu je těžko pochopitelná. Na druhou stranu však mají autoři stále čas na jejich nápravu, kterou bych velice ocenil, i když u některých věcí tomu sám nevěřím.
Ale vezměme to pěkně od začátku. Prvotně byl třetí díl Warcraftů představován jako revoluční projekt, který se oprostí od klasického titulu RTS (realtime strategy) a hrdě ponese v té době nové označení RPS (role-playing strategy). Od tohoto záměru však autoři brzy upustili a omezili se na prostou realtimovou strategii s prvky RPG. Už to mnohé mohlo ranit, ale tato skutečnost je známá již dlouhou dobu, a tak je zbytečné se s ní zde zabývat. Raději se vrhněme na samotné zpracování. To jsem mohl posoudit pouze z hlediska hry pro více hráčů přes Battle.net. Autoři bohužel nebyli natolik štědří a odvážní, aby do světa vypustili betaverzi single playeru, ale i nelítostné boje v multiplayeru mně již spoustu věcí prozradily.
Jak jistě moc dobře víte, ve Warcraft III: Reign of Chaos budou krom lidské rasy a orků figurovat též nemrtví a noční elfové. Hra tedy v single playeru nabídne rovnou čtyři různé kampaně rozdělené do misí, mezi nimiž se jistě dočkáte skvělých animovaných sekvencí, o jejichž kvalitách již napovídají vydané trailery. Co se příběhu týče, každá ze čtyř stran má k ovládnutí světa Azeroth svůj pádný důvod, takže se určitě nebudete nudit, a já pevně věřím, že s poutavostí příběhu si autoři jistě dali záležet. Nyní vám stručně představím všechny rasy, jejichž osud budete moci vzít do vlastních rukou.
Začněme tedy těmi, kteří jsou nám nejbližší. Některé každodenní situace a lidé, s nimiž přicházím do styku, mě nutí pomýšlet na tupé orky, ale přimhouřím obě oči a jako první si vezmu na mušku lidskou rasu. Ta je ve světě Azeroth tou nejmladší a přestože jsou krátké lidské životy v kontrastu s dlouhými trpasličími a elfskými neporovnatelné, říše budovaná lidmi dosáhla neuvěřitelných rozměrů. Během relativně krátkého a drsného života si chtějí užít a dokázat spoustu věcí, a tak jdou tvrdě za svým cílem. Vynikají v technologiích a posvátné magii, která je jediným světlem v jejich boji proti nekonečným hordám krvežíznivých orků. Ti pocházejí ze světa Draenor a jsou jednou z nejplodnějších ras. Do Azerothu se dostali Temným portálem a byli Ohnivou legií zkaženi a donuceni bojovat proti lidem. Proto je též známe jen jako brutální a tupý národ zelených hromotluků, postrádajících náznak lidskosti a empatie, a nechce se nám věřit, že kdysi bývali vznešenými a urozenými členy šamanistické společnosti. 
Samotářští noční elfové jsou naopak čestní, spravedliví a vznešení až moc a na ostatní "nižší" rasy pohlížejí se značným despektem. Jsou s přehledem tou nejstarší rasou a na lidské poměry se zdají být nesmrtelní. Na druhou stranu však jako první začali používat magii, čímž vpustili Ohnivou legii na půdu Azerothu. Jakmile se jim po urputném boji povedlo pekelné zplozence zahnat zpět do jejich prohnilé dimenze, zřekli se magie ve strachu z návratu Zla a uchýlili se do ústraní, na vrchol posvátné hory Hyjal. Ani tam ale nejsou uchráněni před hrůznou armádou nemrtvých nazvanou Scourge (Pohroma), skládající se z tisíců chodících mrtvol, duchů bez těla, prokletých lidí a zákeřných bytostí z jiných dimenzí. Jejich úkolem je rozsévat děs a hrůzu po celém Azerothu v očekávání nevyhnutelné invaze Ohnivé legie. V čele nemrtvých stojí Lich King Ner'zhul. Přestože je však s celou armádou připoután k Ohnivé legii, snaží se zbavit svého strašného prokletí a pomstít se démonům, kteří mu toto utrpení způsobili.
Stejně jako se pochopitelně liší grafické zpracování přítomných ras, rozdílný je i jejich způsob boje a stavba a vývoj budov či jednotek. Jakmile si vyberete vaše favority, mapu, na níž se chcete utkat, a způsob hry (jeden proti jednomu, dva proti dvou, tři proti třem,... – měli bychom se dočkat podpory až dvanácti hráčů v jedné bitvě), začíná automatické vyhledávání vhodného hráče a během chvíle jste vrženi do akce. Narozdíl od single playeru, kde mapu postupně odhalujete, je vám v multiplayeru její zmenšenina k dispozici již od začátku hry, což slouží k přístupnějšímu výcviku hrdinů, neboť máte okamžitý přehled o okolních zlatých dolech a neutrálních budovách, 
které zpravidla brání neutrální jednotky, ale o tom až později.
Jakmile se tedy vrhnete do hry, stoprocentně vás uchvátí grafické zpracování hry, které je kompletně ve 3D. Zjistíte, že kolečkem na myši si můžete přiblížit a současně naklopit úhel pohledu. První zklamání však přijde ve chvíli, kdy se chcete zkušebně oddálit. To bohužel nejde, a tak pohled, který vidíte na některých okolních screenshotech či v galerii, je úplně ten nejvzdálenější, k němuž hru donutíte. Zpočátku nad tím jen mávnete rukou, ale později při bojích zjistíte, že byste rádi měli kvůli velkým budovám a jednotkám lepší přehled, čehož bohužel maximálním oddálením nedocílíte. Druhé zklamání přijde ve chvíli, kdy budete chtít pro větší přehlednost alespoň rotovat s kamerou. Pravda, někteří absenci natáčení považují za výhodu, ale můj názor je opačný. Nechce se mi věřit, že by na rotaci autoři úmyslně opomněli jen kvůli "větší přehlednosti" – efekt je dle mého názoru opačný.
Jakmile se však smíříte s těmito nedostatky nebo na ně máte jiný názor a dokonce je uvítáte, můžete se vrhnout do boje. Pokud byste tak učinili jako já poprvé v betatestu, byli byste nemilosrdně rozmetáni. Tempo multiplayerové hry je totiž závratné a mnohdy záleží na každé sekundě. Pokud se nedej bože spletete a zaměníte nejvýhodnější pořadí při stavění budov, nepřítel vás roznese na kopytech. V tom vidím další nedostatek, který se však týká pouze hry pro více hráčů a měl by být vyřešen pomocí nového výběrového systému. Ten bude před začátkem hry vyhodnocovat vaši zkušenost na základě předchozích vyhraných či prohraných bitev, a tak byste měli soupeřit jen s vámi rovnými vojevůdci.
Ze všeho nejdůležitější je však praxe, bez které rozhodně neuspějete. Jednotlivé rasy jsou totiž natolik diferencované, že hra se za ně takřka od základů liší. Tím autoři bodují na celé čáře a mně nezbývá než smeknout. V současné době není v mých silách vyjmenovávat všechny rozdíly, což by se ani do tohoto článku nehodilo, a tak uvedu jen některé postřehy. Během hry budete muset chtě nechtě těžit suroviny, kterými je zde zlato a dřevo. Stromů je kolem vás dostatek, ale se zlatými doly už je to horší. V tomto ohledu jsou například bezproblémoví nemrtví – jejich poddaní důl očarují, obstoupí ho (v omezeném počtu) a nerušeně "těží". Peníze se dále za pomoci magie automaticky přenášejí do vaší pokladnice. Na druhou stranu však nejsou schopni těžby dřeva, o kterou se musí starat ghoulové (první bojové jednotky), zato to však zvládají poměrně rychle. Podobnou strategii mají noční elfové. Stromy nekácí, ale jen o ně pečují a dřevo získávají automaticky. Několik jejich budov je též schopno pohybu a boje (velké žijící stromy), přičemž přítomnost hlavního stromu v blízkosti dolu je pro těžbu nutná. Jakmile tedy splníte tento požadavek, můžete poddané opět nastěhovat v omezeném počtu do dolu a nerušeně čerpat, přičemž orkové a lidé musí pěkně chodit po svých.
Nutno podotknout, že každá rasa má své výhody a nevýhody, kterých se musíte naučit využívat, avšak alfou a omegou celé hry je výcvik hrdinů. Ti jsou prakticky nesmrtelní, neboť pokud přijdou o život, můžete si je opět za nemalý poplatek vzkřísit v jedné z budov, avšak pokud o ně v multiplayeru přijdete, 
znamená to téměř nevyhnutelný konec mise, protože vaše armády tak ztrácejí veškeré bonusy. V tom je právě onen zmiňovaný RPG prvek. Ve hře máte k dispozici tři hlavní postavy za každou rasu, lišící se svým zaměřením, schopnostmi, aurami a kouzly. Vaši hlavní budovu můžete dvakrát povýšit, čímž nezískáte pouze přístup k novým stavbám a jednotkám, ale též možnost vytvořit dalšího hrdinu. V boji získáváte za zabité nepřátele zkušenosti, vaše levely stoupají a vy si volíte mezi povyšováním třech klasických schopností (každá má tři úrovně), přičemž od páté úrovně se vám zpřístupní ještě jedna speciální, v níž se však již nemůžete zlepšovat. Každý hrdina u sebe také může mít šest předmětů (od dvou základních lektvarů a teleportačního svitku, až po knihy a artefakty dočasně či trvale vylepšující tři základní vlastnosti – síla, pohyblivost, inteligence), jejichž správné použití mnohokrát zvrátí průběh bitvy. To všechno je samozřejmě skvělé, nebýt toho, že zkušenosti rostou pouze hrdinům a ne všem jednotkám, jak je tomu například v případě Warlords Battlecry II, a tak o tom autoři nemuseli mluvit v superlativech.
Další novinkou je tzv. Upkeep (No Upkeep, Low Upkeep, High Upkeep). Stejně jako v předchozích Warcraftech, i zde musíte stavět budovy za účelem zvýšení populačního limitu. Jeho absolutní omezení se však zastavuje na devadesáti, což není málo, ale rozhodně ani moc, když vezmu v úvahu, že vyspělejší jednotky zkonzumují i třikrát více, než ty základní. 
Pokud ovšem zastáváte taktiku početných armád, budete odvádět veliké daně, takže z deseti vytěžených zlatek se vám v tom nejhorším případě do pokladnice dostanou pouze čtyři, což jistě nepotěší. Z tohoto důvodu se vyplatí spíše využívat menšího počtu specializovaných jednotek. Každý má totiž ve hře své využití a není jen pro srandu králíkům.
Již jednou jsem se zmiňoval o neutrálních budovách, strážených neutrálními jednotkami. Na mapách tedy narazíte na obchody nebo též žoldácké tábory, kde můžete kupovat předměty pro hrdiny nebo si najímat různé další bojovníky. Sem tam natrefíte i na Fontánu života, kolem níž se vaše jednotky mohou shromáždit a rychleji se vyléčit atp. Již malé množství těchto budov a vůbec samotný nápad je velikým zpestřením hry, a to jsem jistě zdaleka neviděl vše.
Co se týče grafického provedení, veškerých zvuků a hudby, vytvořili autoři opravdu skvost. Pokud vlastníte pořádnou grafickou a zvukovou kartu, rozhodně je využijete, protože Warcraft III: Reign of Chaos v tomto ohledu nabízí doslova audiovizuální orgie. Samozřejmostí je efektní střídání dne a noci (má vliv též na některé jednotky, zejména z řad elfů) i perfektně zvládnuté pohyby jednotek. K tomu se přidává detailní zpracování budov, kouzel, dokonalé hlášky hrdinů a impozantní hudba, lišící se spolu s interfacem pro každou rasu. Pro menší představu je vám k dispozici naše screenshotová galerie, ale abyste si opravdu užili, musíte hru vidět v pohybu a ve vyšším rozlišení.
Tím mé představení očekávané realtimové strategie Warcraft III: Reign of Chaos, vytvořené na základě několikadenního hraní multiplayerové betaverze, končí a svět se opět navrací do starých kolejí. Něco se však změnilo, jen si uvědomit, o co se vlastně jedná... Aha, už to mám, očekávaný třetí díl Warcraftů – tak na ten už se tak chorobně netěším, jako doposud, a nebudím se zpocený ze snů. Hra to bude bezpochyby skvělá, ale autoři kolem ní dělali až zbytečně velký humbuk na to, co nyní předvádějí. Možná je chyba ve mně, třeba jsem až moc náročný, ale po tak velkém hypu, tak dlouhém vývoji a s takovými zkušenostmi Blizzardu jsem přeci jen očekával o třídu lepší zážitek. Ani nevíte, jak moc bych si přál, aby mi Warcraft III: Reign of Chaos ve své finální podobě o to více vyrazil dech...
