"Cože? Klasická 2D adventura? Zbláznil jste se - v dnešní době TOHLE uvést na trh? Nezájem." Tak takové jsou asi reakce drtivé většiny herních distributorů celého světa na nabídku vývojářů adventur, kteří se snaží svůj pracně vytvořený produkt rozšířit po celém světě (i když o to se spolehlivě postarají warézáci, ale to teď vynechme). Už jenom ta skutečnost, že se jedná o adventuru, vyvolá v mnoha vydavatelích nepřekonatelné antipatie - vzpomeňme třeba na problémy, se kterými se potýkali tehdy ještě Adventure Softi (dnes Headfirst Productions) se sháněním distributora pro svého původně pouze 2D Simona The Sorcerera 3 (a nakonec ho stejně nenašli, takže museli celou hru překopat do 3D). Tato situace logicky vyúsťuje v to, že ačkoliv na světě možná vzniká docela slušný počet adventur, spousta z nich se nikdy nedostane za hranice státu, ve kterém byly vyrobeny. Proč ale tady o tom teď mluvím? Protože klasickým příkladem takovéto "ve vlastní zemi zakopané" klasické adventury je i hra s prazvláštním názvem Tony Tough and the Night of Roasted Moths (Tony Tough a noc opékaných molů).
Tony Tough je ručně kreslená komediální point-and-click adventura ze staré školy, snad nejvíce podobná poslední dobou často zmiňované The Day of The Tentacle od LucasArts nebo novější Bud Tucker in Double Trouble (u nás vydané s českými titulky pod názvem "Bud Tucker ve velkých nesnázích"). Svým grafickým vzhledem i celkovou herní podstatou připomíná styl adventur z poloviny devadesátých let a to je zřejmě i důvod, proč se jí u nás možná nikdy nedočkáme. Tony Tough je totiž vyroben původním italským týmem Protonic a ve své zemi byl vydán již na jaře tohoto roku, avšak distributor pro jakoukoliv zbylou část světa se dodnes nenašel. Ale ještě zdaleka není všem dnům konec a pokud je mi známo, Protonici to s hledáním vydavatele stále nevzdávají.
Pojďme se ale blíže podívat na onu distributory odmítanou hru. Tony Tough je soukromý detektiv ve službách agentury Wallen & Wallen Investigators. Kvůli své povaze a vzhledu (malý tlustý chlapík s velkou hlavou a velkými brýlemi) je tím nejpodceňovanějším zaměstnancem celé agentury (dokonce i k uklizečkám je chován větší respekt) a proto mu byla přidělena ta nejprťavější a nejsmradlavější kancelář v suterénu budovy. Skutečnost, že je Tony všem pro smích a že ho nikdo nebere vážně, je však taky setsakramentsky velkou motivací k vyřešení nějakého opravdu obtížného a důležitého případu. Právě za takový Tony považuje případ krádeží, kdy rok co rok, vždy na Halloween, se městem potlouká podivné ufounské individuum a krade dětem jejich sladkosti a cukroví. "Cukroví dnes, celou planetu zítra!", tvrdí Tony s přesvědčením sobě vlastním a na odchycení tohoto zloděje soustřeďuje své síly již po dlouhých deset let. A právě dnes - 31. října, kdy se opět slaví svátek Halloween - Tony cítí, že celou záhadu vyřeší a onoho vetřelce s vydlabanou tykví na hlavě konečně dostane za mříže.
A tak se tedy spolu se svým společníkem Pantagruelem pouští do práce. Cože? Jo ták, já vám zapomněl představit pana Pantagruela! Tak to nebude nic složitého - je to totiž pes. Tlusté, růžové a neobyčejně vychytralé psisko, které ovšem letošní pátrání Tonymu nečekaně zkomplikuje. Zatímco náš detektiv prohledává všechna zákoutí budovy agentury za účelem nalezení kostýmu na večerní slavnost, chudák Pantagruel je unesen a zbude po něm pouze malý papírek se vzkazem pro Tonyho: "Přijď dnes v noci do lunaparku, jinak svého přítele už nikdy neuvidíš!" Hmmm. Tak co je teď pro Tonyho důležitější? Záchrana celého světa, nebo svého drahého kamaráda? Počkat - a co když spolu oba případy souvisí?
Na to už musí přijít hráč sám. Pátrání to nebude věru jednoduché, ale o to zábavnější. Opravdu - v humoru může Tonymu konkurovat snad jen pětice ufounků ze Stupid Invaders. Jeho nejrůznější průpovídky a komentáře čehokoliv jsou naprosto skvělé, s vtipem sobě vlastním dokáže Tony i sebepitomější předmět popsat ještě pitoměji. A že si oněch komentářů užijete až až, protože všechny herní obrazovky jsou přímo posety interaktivními předměty, což ale na druhou stranu výrazně zvyšuje obtížnost a vám zabere hromadu času, než to všechno stihnete důkladně prozkoumat. Kromě slovních vtípků však ve hře narazíme i na hromadu grafických humorných scének, mezi něž nemohu nezařadit například nalezení kostry pohřešované uklizečky v kanalizacích pod agenturou, nebo Tonyho chycení se za záda při pokusu o sebrání malého papírku ze země doplněné slovy "Ou, to je ale bolest!" I když z hratelného dema je zcela evidentní, že se Tony Tough soustřeďuje převážně na kombinaci inventářních předmětů, nejsou ani rozhovory nikterak ošizeny. Jsou velmi obsáhlé, větví se (vždy máte možnost na výběr z několika témat, které jsou na obrazovce zobrazeny jako poznámky v Tonyho deníčku) a stejně jako celý zbytek hry v sobě skrývají nemalou dávku humoru.
Pokud si ještě pamatujete na ovládání LucasArtovských klasik Full Throttle nebo The Curse of Monkey Island, tak vězte, že v Tony Toughovi se setkáte s velmi podobným interfacem. Po kliknutí na interaktivní předmět na obrazovce se objeví oválné grafické menu s vyobrazením Tonyho a Pantagruela, no a kliknutím na různé části tohoto menu se pak provedou patřičné úkoly - Tonyho brýle = prozkoumej, Tonyho pistole = použij, Pantagruelova hlava = promluv si a Pantagruelovy přední tlapky = seber. Systém je to osvědčený, i když dnes již možná přehnaně zdlouhavý (obzvláště uvážíte-li, kolik interaktivních předmětů se všude kolem vás nachází). Obdobné, i když daleko menší grafické menu, se objeví i po kliknutí na kterýkoliv předmět v inventáři - ty můžete vždy buď prozkoumat, použít nebo, pokud to jde, si s nimi promluvit.
Hra ve svém rozsáhlém menu (dostanete se do něj stisknutím klávesy ESC) nabízí neuvěřitelné množství možností a nastavení - kromě klasických funkcí Save / Load zde naleznete například korekci rychlosti Tonyho chůze či rychlost titulků (oboje jsou samozřejmě velmi užitečné věci), můžete si zvolit grafický detail Tonyho postavy, vypnout/zapnout průhlednost objektů a nastavit si můžete dokonce i pozici inventáře, který se může buďto skrývat v horní či dolní části obrazovky, nebo může být na obrazovce přítomen neustále.
Samozřejmě, že pouze z demoverze se nemohu vyjádřit o rozsáhlosti hry, takže se budeme muset spolehnout pouze na slova autorů. Ti hovoří o šedesáti lokacích a více než třiceti interaktivních postavách, což lze v porovnání s jinými adventurami považovat za průměr. Počet inventářních předmětů autoři neuvádějí, ale zřejmě jich bude víc než dost - jenom v demu jsem jich nasbíral přes deset.
No a na závěr si řekneme, jaký je Tony Tough po audiovizuální stránce. Graficky se jedná o naprostou klasiku - obrazovky jsou poctivě ručně kreslené v rozlišení 640x480, vypadají velmi příjemně a ze všeho nejvíc mi připomínají již zmíněnou hru Bud Tucker in Double Trouble. Některé z nich navíc plynule skrolují do všech světových stran. Všechny herní animace, včetně Tonyho chůze, jsou spíš jednoduššího rázu, zato zvukové efekty dosahují dost vysoké úrovně a skvěle dokumentují dění na obrazovce. Hudba je taky fajn a o dabingu se zde ani zmiňovat nebudu - je totiž v italštině (titulky jsou naštěstí anglicky) a té já nerozumím ani zbla.
Pokud máte možnost nebo dostatek peněz si demo na Tony Tougha stáhnout z internetu (www.protonic.net/English/roasted/Download.htm, velikost 55 MB), tak vám ho mohu vřele doporučit, neboť jak jsem již uvedl, je možné, že si plnou verzi nikdo z nás nikdy nezahraje. Minimem pro spuštění hry i dema je Pentium 200 s 32 MB RAM.
Ve zkratce:
