O příběhovém pozadí nejnovějšího pokračování znovuzrozeného Tomb Raidera se zatím moc neví. Eidos zarytě mlčí, a tak se nám podařilo vypátrat jen tolik, že do hry bude mnohem více zataženo Lařino sídlo, tedy sídlo rodu Driftů (Croft Manor). Ovšem jaká bude přesná souvislost mezi drobícími se anglickými zdmi a excesivním akrobatickým cvičením v gigantické ruině jednoho z mexických chrámů, zatím zůstává v temnotě. Ovšem cíl dalšího výletu slečny Croftové je dobře znám – jedná se o podzemí plné mayských mýtů.
Tomb Raider: Underworld je tradici série věrný na sto procent. Dosud byla filozofie ságy taková, že se v každém novém díle Lara Croft naučila novým kouskům. I tentokrát to bude splněno a archeoložka toho umí o něco více než minule. Poznáte to opravdu rychle, protože sotva položíte nohu do archeologického zázraku, který pro pozdější generaci vytvořili Mayové, už na vás útočí stádečko panterů spolu s partou vykradačů hrobek. Namísto toho, aby Lara vytáhla své dvě bouchačky s neomezenou municí, ukazuje právě to, čemu se přiučila. Ladným skokem se dostává až k nepřátelům a pomocí několika dobře mířených úderů pěstí je skládá na hromadu lépe než Rocky Balboa ve své nejlepší formě. 
Jen co složíte posledního protivníka, objevuje se nový problém. Obrovské dveře, které jsou ovšem zavřené a klíč je kdovíkde. Stačí se ale rozhlédnout a už vpravo nahoře vidíte vyčnívající kus zdi. Aha, s tím by se dalo něco provést – jenže, jak se k němu dostat. Všechny ostatní výstupky jsou příliš vysoko. Řešení je poměrně překvapivé a dosvědčuje výrazně vyšší interaktivitu nového Tomb Raidera. Stačí uchopit na zemi se válející dřevěnou tyč a vrazit ji do díry ve sloupu. Vyskočíte na ní, párkrát se zhoupnete a vyletíte přesně tam, kam potřebujete. Ale o pár desítek metrů dále už vyvstává další komplikace, která se zdá být tradiční akrobacií hrdinky nevyřešitelná. Před vámi se rozevírá hluboká propast, chodba pokračuje až příliš daleko. Skok nepřipadá v úvahu, ovšem ony tu dokonce chybí i římsy! V takové chvíli každému hráči zatrne, protože to znamená, že se bude pěkně dlouho potit, než přijde na řešení. Jenže ono stačí si skutečně jen osvojit nové schopnosti hrdinky i funkce hry. Po bližším prozkoumání narazíte na podezřele vypadající vytesané reliéfy. Když se s hrdinkou přiblížíte blíže, tato se zachytí a celá věc je vyřešena, což zároveň znamená splněný sen „freeclimberů“. Volnost ve slézání zvrásněných stěn je skutečně značná.
Jakmile se ocitnete v útrobách chrámu, narazíte na podezřelý kamenný kvádr, který si to trůní přímo na špičce sloupu. Popravdě nevypadá příliš stabilně. Pohled na křehký povrch země napovídá jediné: kámen musí z výšky spadnout a prorazit cestu dále. Jenže jak ten zatracený balvan shodit? Sloup je příliš tlustý na to, aby se na něj dalo vylézt a nahoře by stejně nezbývalo místa ani síly k sesunutí kamene. To je přesně chvíle pro nasazení lana, které v Tomb Raider: Legend sloužilo jen k tahání a kývání. V Underworld s ním bude možné i posouvat předměty, respektive je shazovat z podstavců. Lano zachytíme pomocí háku o železný výběžek blízko šutru, uděláme několik pohybů a obrovská masa už se řítí dolů, rozbíjí zem a vy tak můžete dále do podzemí. Tam nicméně nenajdete žádné tajemné podzemní prostory, které daly hře dokonce jméno, nýbrž pouze relikvii. Tu Lara potřebuje, aby aktivovala mechanismus vlastní brány vedoucí do mayských katakomb. Jenže ta brána je v úplně jiném chrámu!
Úrovně by podle autorů měly být v Underworld výrazně delší než v Legend. Podle dojmů zahraničních novinářů se to dá skutečně potvrdit. V Mexiku běžíte několik minut, kydlíte nepřátele, přeskakujete a plníte rychlé hádanky. V tom narazíte na hádanku evidentně větší. Ta tvoří počátek mechanismu, na jehož konci je vstup do kýženého podzemí. Nejprve je třeba natočit obligátně různé předměty, aby do sebe takříkajíc zaklaply. Tím se začne brána otevírat, nicméně je ještě poměrně daleko a nebude otevřená věčně, nýbrž jen asi minutu. Proto je třeba rychle sednout na motorku a pádit džunglí až k ní. Je to pořádný adrenalin a nic jednoduchého, takže se připravte na opakování. Příjemné je, že animaci zavírající se brány vidíte pokaždé z jiného úhlu – to podle toho, kam jste se dostali. Vypadá to monumentálně a aspoň tak nejste vysloveně znechucení.
Filozofie série dále hovoří o tom, že Lara musí v každém dalším dobrodružství vypadat lépe než v tom předešlém. I tady Underworld svou úlohu plní. Archeoložka už není naleštěnou panenkou, ale opravdovou ženou, která nemá ve tváři blahosklonný úsměv, nýbrž výraz pořádného nakvašení. Co se týče chlouby připevněné k hrudníku, nemá se stále za co stydět, ale celkově vypadá Lara mnohem realističtěji, ať už to je stavba figury, pohyby nebo skutečnost, že se čas od času ušpiní – to když proběhne třeba bahnem. Zablácená zůstane do chvíle, než zaprší a špína se smyje. 
Potom, co jsme před několika lety Tomb Raidera a Laru Croft fakticky odepsali, je příjemné vidět její slavný comeback. Legend ještě nebyl ideální, ale rozhodně šlo o dobrou hru, Anniversary dalo vzpomenout na to, jak skvělá Lara dokáže být a Underworld by měl sérii nakopnout zpět do hvězdných výšin. Slunečního svitu si tu ale příliš neužijete, Underworld bude jedním z nejtemnějších dobrodružství Lary Croft – i proto, že se problémy budou týkat přímo její osoby.
