WM. Takhle stroze zněl pracovní název detektivní adventury vyvíjené italskou společností Trecision, kterou by mohli příznivci žánru znát především prostřednictvím hry Nightlong (říjen 1998). Z tajuplného projektu s ještě tajuplnějším názvem se postupem času vyklubala hra s titulem The Watchmaker, která jako by z oka vypadla famóznímu Gabriel Knightovi 3. A právě díky tomu jsme se o Watchmakera začali zajímat mnohem intenzivněji, výsledkem čehož je tento článek obsahující první dojmy z hraní nedávno dokončené betaverze hry.
Příběh Watchmakera začíná v ložnici jednoho londýnského bytu přesně ve 2:40 v noci. Zvonění telefonu však nevyruší z nočních rejdů mladou dvojici milenců, jak si jistě řada z vás ve skrytu duše představovala, ale „pouze“ osamoceného a unaveného soukromého vyšetřovatele Darrela Boona, specializujícího se na paranormální jevy. Po telefonickém rozhovoru je Darrel odvezen do kanceláří jisté detektivní agentury, kde je mu nabídnuta zajímavá a neodkladná prácička. Věc se má následovně – tajná sekta šílenců se zmocnila tajemného předmětu ve tvaru velkého kyvadla, jež do sebe dokáže akumulovat energii z takzvaných „leylines“. Leylines jsou vědci objevené neviditelné kanály, které nějakou
nevysvětlitelnou silou spojují určité mystické lokace na Zemi (stará pohanská sídla, prehistorické monumenty, kostely, zaniklá pohřebiště…). Podrobnými a před veřejností striktně utajovanými výzkumy bylo zjištěno, že energie proudící těmito kanály vykazuje v poslední době nebývalou aktivitu, která pokud by byla nashromážděna do onoho kyvadlového předmětu, mohla by způsobit obrovskou explozi a tím i zánik celého světa. Dle přesných výpočtů by se tak mohlo stát již o dnešní půlnoci, takže je nezbytné odcizený předmět zavčasu lokalizovat a tím hrozící katastrofě zabránit. Stopy po lupičích dle všeho směřují k jistému středověkému hradu v Rakousku, který je nyní v majetku společnost Multinational, zabývající se vývojem léčiv proti nově se objevujícím chorobám. A právě sem je Darrel vyslán v doprovodu zaměstnankyně detektivní kanceláře Victorií Conroy, s níž se nuceně pokusí vytvoří ideální pátrací pár.
Jako každá správná detektivka, i Watchmaker začíná podrobným průzkumem hradu a vyslýcháním přítomných obyvatel, které je nutno bez výjimky považovat za podezřelé. Pokud se kyvadlový předmět skutečně nachází v hradních prostorách, musí s tím mít někdo ze zde přítomných co do činění. Že by to byl šéf Multinationalu? Nebo snad jeho znuděná
manželka? Mohl by to být také kuchař-alkoholik a nikoho by jistě nepřekvapilo, kdyby byl „vrahem“, jako obvykle, zahradník. Máme zde celkem sedm podezřelých – jediných sedm obyvatel zámku a pravděpodobně také jediných sedm postav, s nimiž se ve hře setkáme. To skutečně není mnoho a zdánlivě byste mohli nabýt dojmu, že jejich vyslýchání nebude zase až tak časově náročné. To by byl ale velký omyl. Rozhovory jsou totiž řešeny velmi komplexním způsobem – k dispozici máte několik tématických okruhů, jejichž obsah se neustále rozrůstá a vy se musíte na každičký detail zeptat všech přítomných obyvatel, aby vám neunikla nějaká nenápadná, ale pro průběh hry podstatná informace. Rozhovory se tak stávají stěžejní částí hry, a to na úkor používání předmětů, kterých, soudě dle mých raných pozorování, neposbíráte ve hře příliš mnoho.
Jak již bylo zmíněno v úvodním odstavci, Watchmaker se nápadně podobá Gabriel Knightovi 3 (dále GK3), a to v mnoha ohledech. Jedním z nich je rozdělení děje na velké množství na sebe navazujících časových úseků, jež mají proměnlivou délku (od pěti až po třicet minut). Na přechody mezi jednotlivými úseky ale nejste přímo upozorňováni – hra si prostě plyne stále dál a že se posunul herní čas, to se dozvíte pouze
pohledem do levého dolního rohu obrazovky. Další podobnost s GK3 je v možnosti ovládat obě hlavní postavy, mezi kterými se můžete dle libosti přepínat, přivolávat jednoho k druhému nebo mezi nimi prohazovat inventářní předměty. Zamrzí jen jediné – jeden s druhým si nemohou poklábosit. Velmi důležitá je ve hře spolupráce mezi oběma hrdiny, kdy kupříkladu jeden odláká pozornost přihlížejících a druhý v ten okamžik sebere dříve nedostupný předmět.
Co však činí Watchmakera zajímavým, je jeho trojrozměrné zpracování. Prozatím jedinou kvalitní vážnou adventurou zpracovanou kompletně ve 3D byl právě GK3 a Watchmaker se evidentně pokusí na jeho úspěch navázat. Hlavní polygonová postavička, pohybující se v rozmanitém polygonovém světě, je snímána staticky umístěnými kamerami, které se za pochodujícím hrdinou otáčejí. Kromě toho je zde možnost přepnout se do pohledu z vlastních očí, nicméně v tomto módu se můžete kolem sebe pouze rozhlížet, nikoliv pohybovat. Ovládání je rozprostřeno jak na klávesnici, tak i na myšce. Pohybovat se můžete buď pomocí šipek na klávesnici, nebo jednoduchým kliknutím kurzoru myši. Pohybem myší pak můžete kamerami omezeně otáčet do stran a rozhlížet se tak po okolí.
Všechny interaktivní předměty se hlásí pod kurzorem svým jménem a stačí na ně jednoduše kliknout (pravé myšítko = používání, levé myšítko = prozkoumávání). Sebrané předměty se uskladňují do inventáře, ukrytým pod klávesou TAB. S nádherně vymodelovanými předměty můžete libovolně otáčet a samozřejmě je mezi sebou kombinovat.
Bezpochyby velmi diskutabilní je vliv třetího rozměru na obtížnost hry. Komplikované 3D prostředí je doslova přeplněno interaktivními předměty, z nichž mnohé jsou ke všemu miniaturní. Jejich odhalení tedy není bezproblémové a často budete využívat možnosti přepnout se do 1st person pohledu, protože ze standardních vzdálených kamer jsou některé z předmětů doslova neviditelné. Navíc zde hraje svou roli faktor přepínání se mezi dvěma hlavními hrdiny a nutnost mít v některých případech oba dva ve stejné místnosti, což dává dohromady místy až nehratelnou obtížnost. Tohle v Trecisionu, zdá se, nedomysleli.
Stejně tak rozporuplné názory můžeme mít ohledně technického zpracování. 3D grafika sice určitě nevypadá špatně, ale zvláště v exteriérech je znát jednoduchost, či snad možná zastaralost grafického enginu, který je navíc zatraceně pomalý. Hra vám nabízí možnost
volby rozlišení mezi 640x480 až 1024x768 + částečnou redukci detailů, avšak ani v nejnižším rozlišení hra neběží na mé milované mašince (Celeron 450) zrovna plynule. Vcelku vydařeně jsou vymodelovány herní postavy, které jsou během rozhovorů detailně zabírány hned několika kamerami, takže výsledný efekt působí téměř filmovým dojmem. Celkově ale musím konstatovat, že po vizuální stránce je Watchmaker o krůček pozadu za GK3 a o dva kroky za současnými vrcholnými 3D hrami. Taktéž z audio hlediska můžeme hovořit maximálně o průměrné kvalitě – zvukových efektů není mnoho a hudba, ač sestává z vcelku vydařených kompozic a je ve formátu MP3, připomíná spíše MIDI puštěné přes wave syntézu.
Přesto ale Watchmaker jako celek nevypadá vůbec špatně a mohl by se stát po skvělém Gabriel Knightovi 3 další vydařenou 3D adventurou. Hra je v současnosti již hotová a italská verze by se měla právě v těchto okamžicích dostávat do obchodů. Na anglickou verzi si ale s největší pravděpodobností ještě pár týdnů, možná i měsíců počkáme. Prozatím se tedy můžeme jen modlit, aby sebevražedná obtížnost neměla na hratelnost až přehnaně negativní vliv.
