|

V jednom z rozhovorů Peter Molyneux řekl: "Probudil jsem se a v hlavě mi utkvěla jediná myšlenka – filmy jako základní koncept. Ptal jsem se sám sebe, proč už vlastně někdo neudělal hru o točení filmů, řízení filmového studia a jeho vývoji od dvacátých let do současnoti." A bylo to. Geniálně jednoduché se zdá přijít na zcela nový koncept, když ho tak posloucháme…
Jak již bylo řečeno, stanete se v The Movies ředitelem malého filmového studia. Jeho správa se tak trochu podobá budovatelským tycoon strategiím (a proč ne, když jejich koncept funguje výtečně? :o) – stavíte budovy a kanceláře pro jednotlivé pracovníky a nakupujete různorodé kulisy. Těch by mělo být velké množství, rozdělených do sedmi tématických bloků (jako například western nebo futuristické kulisy).
Nemusíte nakupovat specifické kulisy pro každý film, ale můžete některé z nich využít i ve více snímcích (takový univerzální saloon s barem, stolky, židlemi a pornografickými obrázky na zdi se dá použít v nejednom westernu) – na druhou stranu, točit stále to samé není dobré, protože diváci vám to pochopitelně omlátí o hlavu.
Tycoon schéma dosti značně nabourává možnost, či spíše nutnost, nejen nakupovat kulisy, zaměstnávat lidi a stavět budovy, ale také točit samotné filmy (kdo by to bylk řekl, že? :o). Než s tím ale začnete, je potřeba najmout herce. V tuto chvíli už musíte být rozhoduti, zda bude váš film spíše akční či spíše romanticky laděný. Podle toho si pak vyberete buď "ostré hochy" a la Arnold Schwarzeneger, či klidnější typy a la Woody Allen. Pak musíte sehnat nějaké ty kameramany, osvětlovače, producenty a všechny ty osoby, které v titulcích přehlížíte, a o kterých teprve poznáte, jak jsou pro vznik filmu důležité. V tomto směru bude The Movies plnit i edukativní úlohu: kdo z vás ví, jaká je přesně role kupříkladu takového producenta?
Když máte tu nejlepší kvalitu pod střechou, můžete rozjet natáčení. Nemusíte se starat otrocky o každou scénu, to by vás ostatně brzy přestalo bavit,
ale necháte je probíhat a ovlivňujete je třemi posuvníky. Jejich posouváním k jednomu či druhému konci určujete míru násilí, sexu a realismu. Musíte počítat s dobou, v jaké se nacházíte – divák 80. a 90. let snese mnohem větší míru násilí a sexu než divák v letech 30., proto i dobrý erotický či akční film nemusí ve špatné době dobře dopadnout. Výsledkem natáčení je krátká upoutávka, kterou si můžete pustit nebo uložit a poslat třeba kamarádovi (tím je chytře vyřešeno nutné zkrácení doby výroby i následného zhlédnutí filmu).
Výsledný úspěch ovlivňuje řada faktorů: herci, ostatní pracovníci, kteří se na filmu podíleli, vkusné namixování zmiňovaných tří faktorů v kontextu doby, váš marketing a reklama, kterou snímku poskytnete. Čím větší úspěch film zaznamená, tím více peněz poplyne do vaší kasičky a tím nákladnější budou moci být přípravy snímku následujícího, který bude obsahovat lepší herce, dražší kulisy a celkově bude mnohem propracovanější (alespoň tak by to mělo v dobrém studiu být…).
Možnosti, které budete mít, budou obrovské. Budete si moci například vytvořit vlastního herce kombinací různých tvarů a barev různých částí těla.
Postupem času budou přicházet nové techniky a vymoženosti – zprvu černobílý a němý film se změní na film ozvučený a posléze i barevný, s čímž musíte vždy počítat a chytit se nových trendů, dokud není pozdě, aby vaše malé studio neskončilo v propadlišti dějin. Čas se dotýká i herců, takže skvělého akčního hrdinu nebudete moci využívat šedesát let ve stále stejně náročných rolích – i když Sean Connery vydržel pěkně dlouho. Hra bude simulovat i dění jaksi "okolo" – neúspěšný herec může propadnout depresím a pokusit se o sebevraždu, začít pít alkohol nebo brát drogy, někdo zase nabere příliš velké sebevědomí a řekne si o nehoráznou částku peněz… jako v životě.
Zatím to zní až příliš úžasně na to, aby to mohla být pravda. Teď ovšem trochu změním tón, v jakém vám novou Molyneuxovu hru popisuji, a zaměřím na ni skeptičtější pohled skrzevá černé brýle. Co se může pokazit? Může se stát, že i přes proklamovanou variabilitu hry si budete brzy připadat limitováni počtem kulis, prostředí a hlavně témat. Přeci jen, zjednodušené natáčení neumožňuje bůhvíjak si pohrát se zápletkou a kdo ví, zda nakonec nebude prostě jen nudné. Kritéria, podle kterých bude hra posuzovat kvalitu filmu, bude velice těžké vybalancovat tak, aby hráče nefrustrovala. Ono co si budeme povídat – hodnocení filmu je obrovsky subjektivní, na jednotlivé snímky se názory mohou různit a najednou nám tu hra vnucuje objektivní a definitivní štempl: tento film je DOBRÝ.
Vydělá tolik a tolik peněz. Zatím nepadlo ani slovo o nějakém editoru, který by případně fanouškům umožnil vytvořit si kulisy vlastní. Jestli se Lionhead vydá cestou The Sims a nekonečného počtu add-onů, pak Bůh s námi (a ne ten herní).
To byly černé brýle, nyní se ale raději vraťme k pozitivnímu tónu. Přeci jen, kdo jiný už by se měl s nástrahami a záludnostmi designu The Movies, které jsme popsali v předchozím odstavci, vypořádat lépe, než právě Peter Molyneux, který od dob založení Bullfrogu dělá jednu originální hru za druhou? Myslím, že vzhledem k jeho portfoliu lze bez nějakého ostýchání předpokládat, že se dočkáme vynikající a novátorské strategie, která nabídne mnoho a mnoho hodin zábavy hráčům všech věkových i jiných kategorií.