Pod názvem The Godfather si možná ještě nic nepředstavíte, jelikož toto anglické slovíčko patří přeci jen k těm obtížnějším a v běžné mluvě jen zřídkakdy užívaným. Když vám ovšem prozradíme, že v češtině to znamená Kmotr a ještě ho napíšeme takhle s velkým písmenem, mělo už by být celkem jasno. Ano, i legendární kniha od Maria Puza a ještě mnohem populárnější filmové zpracování vytvořené pod taktovkou Francise Forda Coppoly, se dočkají svého herního přepracování. Ostatně téma i kultovnost celého díla k tomu jedině vyzývají. A kdo jiný by mohl získat licenci než obří moloch Electronic Arts, který za ní vysolil nemalý dolarový obnos a již zhruba rok na titulu pracuje? Že to v EA s Godfatherem myslí skutečně vážně, dokládá i nedávná párty, jež se konala v italské čtvrti New Yorku a bylo na ní možné vidět spoustu ze stříbrného plátna známých osobností, z nichž některé si před lety zahrály právě v Kmotrovi. Ale pojďme na to postupně, tenhle ambiciózní projekt si to určitě zaslouží!
Tvůrci se chvástají až neuvěřitelnou živostí a uvěřitelností s jakou se jim podařilo vykreslit New York padesátých let minulého století.
Tvořit hru podle filmu, v tomto případě dokonce i knihy, není nikdy nic jednoduchého. Největší výhoda spočívající ve spoustě využitelných materiálů, možnosti začlenit herce, známá prostředí a především v připraveném a koupěchtivém trhu, se může stát i fatálním problémem, v případě, že se do ní zamotáte a zapomenete, že to, co je zábavné na plátně nemusí podobně pozitivně působit i na obrazovkách počítačů, navíc licence často až přespříliš svazují ruce vlastním postupům a iniciativě. Je jen málo kousků, jejichž osudem není živořit ve stínu známější předlohy a dokáží z něj i vystoupit, na druhou stranu je velice pozitivní, že pecky, jimž se to podařilo na výbornou – Battle for Middle Earth či Chronicles of Riddick – vyšly v poslední době a dají se tak chápat jako blesky na lepší časy.
Musíme doufat, že se podobně zadaří i Godfatherovi. Komerční úspěch mocně podpořený reklamní kampaní EA a krásnými vzpomínkami na legendární scény z Kmotra, je již v podstatě zajištěn a vzhledem k pozornosti, jakou tvůrci ke 
svému dílu upínají se už nyní dá konstatovat, že nepůjde o totální propadák, ale minimálně nadprůměrný kousek. Jenže takových je dnes spousta a pokud nechce hlava italské mafie zapadnout rychleji než se vynořila, bude muset předvést něco velkého a právě kvůli tomu se na něj tolik těšíme, protože nám cosi našeptává, že jestliže se Godfather povede tak, jak je zamýšleno, nejenže se stane jednou z nejlepších her tohoto roku, ale s největší pravděpodobností se zlatým písmem zapíše i do herní historie.
Godfather se od jiných her vznikajících na základě filmové licence podstatně liší v jednom prostém bodě – na poměry je až neuvěřitelně starý a s rukou na srdci musíme přiznat, že jsme v jeho zvirtualizování ani ve snu nedoufali. Vždyť herci, na nichž stála většina velkolepého úspěchu jsou buď mrtví, staří a ve většině případů mnohem slavnější, než když se objevili ve svých prvních větších rolích právě v Kmotrovi. Žádný z nich už nemá kontrakt s Paramount Pictures, filmovým distributorem, přesto naprostá většina z nich kývla na spolupráci
na herní předělávce. Vždyť jde o skvělou příležitost k znovuoživění a třeba i rozšíření bývalé slávy. Nejslavnější z hereckého ansámblu – Marlon Brando minulý rok zemřel a jeho part, hlavně pak namluvení postavy samotného Dona Vita se zdálo být v ohrožení. Nedávno však EA přišlo s překvapivou zprávou hovoří o faktu, že Brando svou roli stihl namluvit ještě před svou smrtí, tudíž se ve hře neobjeví jen jeho, špičkovými technologiemi, zdigitalizovaná podoba, ale i nenahraditelný a charismatický hlas mafiánského kápa z dob, kdy slovo čest i v této branži něco znamenalo.
Aby byl odkaz skutečně absolutně živý, dočkáme se i přítomnosti dalších dvou hlavních postav celé ságy – James Caana coby Sonnyho Corleona a Roberta Duvalla, jenž tak přesvědčivě ztvárnil Toma Hagena. I v těchto případech bude samozřejmostí naprostá vizuální i hlasová věrohodnost. Možná si říkáte, že tahle omáčka okolo v podobě protagonistů přeci nestojí nad samotnou hratelností a máte pravdu, ale pořád stojí o mnoho výše než 
u jiných projektů. Kdo viděl Kmotra pochopí – podobně hluboce vykreslené charaktery s charizmatem na rozdávání jsou prostě nenahraditelnou položkou celku a bez nichž by byl zážitek ať už z filmu nebo právě ze hry sotva poloviční. Opět by se zde dalo využít příměru s Riddickem, kde hlavní se hlavní postava starala o značnou část atmosféry.
Ptáte se, do jaké žánrové škatulky The Godfather spadá? Inu, mělo by jít o jeden z nejoblíbenějších konceptů dneška ne nepodobný systému použitém v Grand Theft Autu. Pokud vás nyní napadá příměr s Mafií či snad dokonce přichází rozčarování z okopírování tohoto českého hitu, můžeme vás uklidnit. Godfather rozhodně nemá ambice stát se klonem čehokoliv, to si autoři s takto silným trademarkem nemohou dovolit. Kmotr by měl být především o volnosti a o co možná nejrealističtějším vykreslení mafiánského světa.
Hratelnost se stejně jako ve zmíněných titulech bude skládat ze dvou stylů – buď budeme ve voze projíždět obřím městem nebo vylezeme na vlastní a vyřídíme si to s neřády z očí do očí. Jistě vás zajímá poměr dvou složek, tak tedy vězte, že bude rozdělen trochu překvapivě 20:80 ve prospěch akce na vlastních nohách. Dočkáme se velké spousty skvěle hratelných a akčních přestřelek, v nichž budeme moci využít i spousty různých pohybů jako je třeba braní rukojmí apod. Nepůjde však jen o střílení, ale i o manipulaci, vydírání, vybírání výpalného atd. Hráč začíná coby mafiánský zelenáč, což znamená, že se nevžijeme do žádné z filmových postav, ty si zahrají jen významné role v rodině a musí se vypracovávat čím dál tím výše. Přes jednodušší donáškové úkoly se posuneme k tvrdším akcím jako jsou třeba vendetty, až jednou možná budeme ovládat celou rodinu. Na počátku hry bude třeba si vytvořit vlastní charakter a již zde se ukazuje smysl pro detail autorů. Můžete si totiž vytvořit v podstatě jakéhokoliv italo-amerického 
muže (ženu žel ne) v editoru ne nepodobném tomu z Tiger Woods Golfu.
Dočkáme se velké spousty skvěle hratelných a akčních přestřelek, v nichž budeme moci využít i spousty různých pohybů jako je třeba braní rukojmí apod.
Tvůrci se chvástají až neuvěřitelnou živostí a uvěřitelností s jakou se jim podařilo vykreslit New York padesátých let minulého století. Nejenže konkurenční atmosféra jednotlivých rodin z jeho určitých částí přímo sálá, ale mocně na vás dýchne i atmosféra minulosti. Mnohem důležitější však je, že každá vaše akce nějakým způsobem ovlivní svět, v němž se po dobu hry ocitnete. Žádná akce nezůstane bez patřičné odezvy. K dispozici budou rozdílné cesty, odlišné mise a hned několik různých zakončení, v závislosti na tom, jak se budete chovat. Ve hře objevíme spoustu charakterů, tzv. NPC, s nimiž povedeme četné rozhovory a právě to, jak je povedeme nebo, jak se k těmto lidem zachováme ovlivní jejich další jednání k nám. Budeme se moci stát bezcitnými a skrz zbraně vládnoucími členy rodiny nebo se uplatníme spíše jako rozvážní vůdcové schopní zmanipulovat lidi ve svůj prospěch. Samozřejmostí budou i kombinované
varianty těchto dvou vyhraněných cest. Je však třeba říci, že zběsilé zabíjení protivníků nebude pokaždé tím nejvhodnějším řešením, už proto, že si na sebe poštvete nepřátel ještě mnohem více. Dostaneme se do světa tvrdých chlapů, kteří sází i na svou chytrost, a proto budou strach a respekt mnohdy mocnějšími prostředky k dosažení kýženého cíle, než prachsprosté vysypání olova. Nic ale není tak černobílé, tudíž půjdou diplomatické a palné způsoby ruku v ruce. Tak to ostatně má být. Otevřená architektura hry dává až neuvěřitelnou volnost ve všemožném konání a bude jen na vás, jak budete rozšiřovat svou moc.
Graficky hra nevypadá vůbec špatně, byť zde mohou vyvstat jisté problémy spočívající v současném vývoji PC a konzolových verzí. Každopádně New York padesátých let vypadá skvěle. Ulice jsou zalidněné, baráky zase sympaticky oprýskané a čas od času projede nějaký ten veterán. Prostě idylka podpořená řádným blues – skvělý soundtrack má mít asi sto minut. Celkově to tedy vypadá na slušnou pecku s famózní atmosférou. Electronic Arts ve svém repertoáru ještě nemají podobnou hru ve stylu GTA, a tak si tuto možnost jistě nebudou chtít pokazit, navíc, když si pojistili tak lukrativní licenci. Otázkou však zůstává, zda stihnou The Godfather vydat ještě v tomto roce, přeci jen, podobně rozsáhlý titul potřebuje hodně času, ale EA již několikrát dokázali, že pracují hodně rychle a rozhodně ne špatně.
Index očekávání: 95%
