Nemnoho RPG zaútočilo na hráčská srdce tak silně, jako legendární, žel jen dvoudílná, série Fallout od významných hráčů na RPG poli – Black Isle. Ovšem ještě mnohem silněji, tentokrát ale v negativním slova smyslu, zasáhlo hrče zrušení tohoto jednoznačně kultovního studia. Nedá se sice říci, že by tento krok, z důvodů neustálých problémů vlastníka, firmy Interplay, byl kdovíjak překvapivým, přesto všichni tak nějak podvědomě se třetím dílem Fallouta počítali a Black Isle jeho vývoj již několikrát potvrdili. Po oznámení přesmutné skutečnosti zrušení všech projektů Black Isle, propadly početné řady fanoušků této postapokalyptické hry do hlubokého smutku. Ptáte se, proč vám všechno tohle vyprávím, když je v titulku článku psané úplně jiné jméno hry, které na první pohled s Falloutem nemá pranic společného? Odpověď je směšně jednoduchá – ona je tato zdánlivá rozdílnost totiž patrná opravdu jen z názvu a ten nám, jak známo, může být šumafuk. Za prvé – The Fall je svým tématem opravdu hodně podobný Falloutu a nebudeme daleko od pravdy, když prohlásíme, že by bez něj asi ani nevznikl. Minimálně ne v takové podobě, v jaké se dnes nachází. A taky za
druhé – autoři The Fall – Silver Style Studios - se v období nejasností a pří o značku Fallout rovněž rozhodli tak trochu přihřát vlastní polívčičku a nejen, že si vlastní dílko náležitě zpropagovali, ale společně s dalšími firmami se profláklou značku Fallout pokusili získat. To, že se jim to nepovedlo a nakonec se radovala Bethesda, jistě netřeba připomínat, v tomto směru jsou všichni fandové RPG jistě velmi dobře informovaní a kdo náhodou ne, udělá nejlépe, když si rozšíří obzory prostřednictvím nedaleko se povalujícího infoboxu. Teď už se ale směle vrhněme na hru, která by měla rozhodně co říci i bez zprofanovaného námětu.
Ten, jak už z předchozích řádek vyplynulo, čerpá z dosud nevyčerpaného postapokalyptického prostředí, které má mimo jiné za úkol zajistit tu co možná nejhustší atmosféru a podle všeho se mu to i povede. Již ona vize nepříliš pohostinné budoucnosti, se řadí k významným plusům hry, jelikož od doby Fallouta jsme tu až na pár více či méně příjemných výjimek měli výhradně fantasy RPG, jež jsou sice pěkná,
ale na druhou stranu, koho pořád baví zachraňovat svět před padlým černokněžníkem, a to navíc za pomoci elfů či trpaslíků s jejich náležitým vybavením sestávajícím z nejrůznějších brnění, mečů či kouzel. Jednoduše – ne každý má rád fantasy a The Fall je tedy vítanou únikovou cestou. Jistě nepohrdnete ani menším nástinem na první pohled nevýrazného, ovšem na ten druhý
|

Jako každé správné RPG, nabídne i The Fall tvorbu postavy, i když poměrně originální formou. Zpočátku může mnohé zaskočit jen možnost výběru portrétu hlavního charakteru, ale člověk se hned nesmí děsit. Hned po volbě patřičného ksichtu se vaše postavička objevuje před branami „Vlády nového pořádku“, kde se chce nechat najmout. V důsledku logického personálního nedostatku, vás prezident v krátkém rozhovoru rád přivítá a bez větších problémů vezme do prořídlých řad. Poté následuje cesta k jakémusi úřadu, kde vaše postavička dostane vlastní pas a právě zde se otevírá kýžený prostor pro fandy pravověrného RPG, kteří by absenci počátečního formování postavy jen těžko vydýchali.
Nejdříve je třeba rozdělit přidělené bodíky šesti základním vlastnostem, mezi něž krom jiného patří síla, charisma či odolnost. To by samo o sobě bylo ale dost málo a dalo by se mluvit o primitivnosti hodné například Diabla. Naštěstí ještě nejsme úplně u konce a tak
si hráči ještě mohou vybrat některé z celkem čtrnácti schopností, jež poměrně pevně ovlivní další vývoj postavy. Můžete tedy z vašeho reka udělat skvělého bojovníka na blízko, ještě lepšího odstřelovače, špičkového jezdce, od něhož by se i Schumi mohl něčemu přiučit nebo třeba zloděje, kterému by i Thief mohl jen bledě závidět. Směrů je samozřejmě mnohem více a velice zajímavé je, že zcela nové se získávají kombinací těch kterých schopností, což zdánlivě nepříliš košatému stromu hned přidává na větvích. K tomu všemu se ještě nabízí specializace v různých talentech, takže si definitivně nemůžeme vůbec stěžovat, ba právě naopak.
Jedním z vůbec nejoriginálnějších prvků jsou jednoznačně pojízdné stroje, jejichž počet má dosáhnout velice úctyhodného čísla. Auta jsou logicky přítomná v závodních hrách, poslední dobou i akcích, ale v hutném RPG jsme je ještě neměli a přitom se při pohledu na The Fall jeví tak přirozeně. Vozidla mají svým designem přesně zapadat do pošramoceného futuristického prostředí, tudíž se dočkáme omlácených džípů, pick-upů, čtyřkolek, ale také autobusů, do nichž se najednou vtěsná celá skupinka. Stejně jako Mel Gibson v Šíleném Maxovi se tak budeme moci prohánět po nekonečných pláních, ovšem nejen to – káry mají být použitelné i v četných bojích, což těmto
|
Ovšem do první vlastní káry je to hodně dlouhá cesta, kterou si projdeme. Hra nás do svého děje dostane pomaloučku, polehoučku, což je jedině dobře, protože v uspěchaném začátku by se méně zkušené hráči ztratili. Pár minut po začátku již dostáváme první menší zakázku od Vlády, která zní vymýcení protivného gangu zvaného Ratskulls, kteří mají mimochodem na svědomí i vaši rodinu, tudíž souboj dostává i příchuť jakési odplaty. Jelikož je gang v jasné přesile a vy ještě pořádný zelenáč, je třeba se porozhlédnout po nějaké té partičce alespoň trochu
stejně smýšlejících lidí. A jelikož je The Fall skupinovou hrou, tak nalezení kumpánů zase až takovým problémem nebude. Pěkných pár se jich nachází na základně, další pak potkáte v průběhu hry. Management skupiny tak trochu připomíná mix Jagged Alliance a Knights of the Old Republic, což ani omylem není urážka. Velice potěšitelné je, že každý charakter má svou vlastní historii, cíle a osobnost, s níž vás a další parťáky bude konfrontovat. To samozřejmě vyústí v zajímavé i srandovní rozhovory. Pomocné charaktery se samozřejmě také zlepšují ve svých vlastnostech a schopnostech, takže není problém si vytvořit multifunkční partu borců, kde každý umí něco. Rozhodně lepší, než když všichni umí všechno, ale pořádně nic. Zkušenostní bodíky za pokořené nepřátele se přičtou vždy jen té postavě, která zasadila poslední ránu, což je sice trochu divné, ale na druhou stranu, za splněné úkoly se zkušenosti rozdělují rovnoměrně. Postavy si občas potřebují i trochu odpočinout, jinak přestávají být efektivní. K tomu slouží různé hostince apod.
|


Samotný bojový systém, tedy jedna z nejdůležitěšjích složek celé hry, by se od Falloutu měl lišit v samém základu. Zatímco legenda se s ním vypořádala na tahový způsob, The Fall volí radikálnější a také riskantnější systém, tedy realtime, což znamená minimálně po této stránce zcela jinou dynamiku hry. Na druhou stranu nemusíte se bát přehnané hektičnosti – rychlé reakce sice samozřejmě budou na místě a k úspěchu pomohou, ale když už nebudete stíhat, není nic jednoduššího, než stisknout tlačítko pauzy, které vše pozastaví a vy si tak můžete v klidu promyslet taktiku nebo rovnou rozdat příkazy. Své svěřence tak pošlete na novou pozici, schovat se za bedny, přebít nebo jim určit pózu – jestli mají stát, klečet nebo ležet. Taktických možností má být velká spousta a s každým novým soubojem, jichž si užijeme doslova obří porci, najdeme nové a nové prvky k použití. Velice zajímavě se nám jeví funkce auto pausy, která se spouští při nejrůznějších okolnostech, které může nastavit sám hráč. Hra se například pozastaví, když se objeví nový nepřítel, někdo z party se výrazně zraní nebo nedaleko vybouchne granát. Nastavení dosahuje slušných rozměrů a hloubky a může být skutečně užitečné.
Situace kolem nejrůznějších předmětů se nedá popsat jinak, než jako velice příznivá. O solidním počtu pojízdných prostředků jsme již mluvili, nyní přichází na řadu zmínka o zbraních. Těch bude takřka 120 základních typů, přičemž mnohé z nich se vyskytnou v trochu pozměněných variacích, tudíž toto již tak úctyhodné číslo ještě výrazně vzroste. Najdeme zde jak pořádné kudly, tak i automatické pušky,
|

Grafická stránka je vyvedena kompletně ve 3D enginu, který vedle toho, že velice dobře vypadá a funguje plynule i na slabších strojích, disponuje i velice dobrou přehledností. Kamera se soustředí vždy na aktuálně vybranou postavu, ostatní operují s vlastní, a nutno říci, že velice vyspělou, umělou inteligencí a následují vás. Zpočátku se interface může jevit trochu složitě, ale po několika minutách se již budete cítit jako doma, jelikož vše je maximálně intuitivní. Pro dobrou orientaci slouží detailní mapa. Pokud bychom se měli vyjádřit k provedení postapokalyptického scénáře, tak z toho, co jsme měli možnost vidět, rozhodně nevypadá špatně. Ovšem je třeba si uvědomit, co má vlastně obnášet. Pozadí je v podstatě pořád stejné – tvoří ho naoranžovělý písek, ale autoři se s ním kupodivu nespokojili a přidali do rozsáhlého světa i městečka a vesnice, takže stereotypu se snad vyhneme. Grafika tak trochu vázne jen ve zobrazování modelů postav, které by si rozhodně zasloužily ještě určité zlepšení. Na druhou stranu, i kdyby se tak nestalo, hře to na jejím půvabu zase až tak moc neubere a když, tak ho nahradí vynikající hudební složka.
The Fall: Last Days of Gaia určitě patří mezi adepty na nejlepší RPG tohoto roku a s trochou štěstí by se mohlo alespoň přiblížit i dosud nepřekonanému Falloutu. Bez skrupulí si zde přiznáme, že na definitivní pokoření legendy s největší pravděpodobností ani v tomto případě nedojde. Ta má totiž tak posvátnou auru, že to její následovníci budou mít pořádně těžké. Ale řiďme se pořekadlem: nemusí pršet, hlavně když kape. Na tom rozhodně něco je a pokud se této hře podaří splnit vše, co slibuje, máme celkem jasně postaráno o výplň podzimních, možná i zimních měsíců. The Fall by totiž měl být vydán na přelomu října a listopadu, to už snad vydržíte, ne?
|