Pokud bychom hry ze série Killzone měli stručně charakterizovat, vypůjčili bychom si citát ze známého komiksu Káji Saudka Arnal: "Válka zuří zuřivou zuřivostí," hlásí mutant z bitevního pole. A zatímco v komiksu už žádná válka dávno neprobíhala, v Killzone se prakticky neustále ocitáme pod těžkou nepřátelskou palbou.
Značka Killzone hráče rozděluje. Jedni, zejména majitelé PlayStation 3, pějí ódy na dokonalou válečnou atmosféru, skvělý příběh a grafiku, zatímco jiní ji vyčítají lehce zastaralé herní mechanismy nebo nedostatek možností ve srovnání s jinými tituly. Třetí díl "potěší" obě skupiny.
Aktuální preview verze třetího dílu začíná stejně jako díl druhý: drsnou přestřelkou kdesi v ruinách čehosi. V prvním okamžiku se dostaví známý "killzoňácký" pocit, kdy vás hluk střelby a vybuchujících granátů doslova přišpendlí do křesla před obrazovkou. A opět to funguje skvěle. V tu chvíli zapomenete, kdo jste, co jste, kde jste a proč tam jste. Jen podvědomě cítíte, že musíte za každou cenu dojít ke svým kamarádům ve zbrani a pomoci jim odrazit útok nepřátelské přesily.
Naštěstí nemusíte řešit, kdo je kdo. Oranžové oči vojáků Helghastu totiž žhnou s přinejmenším stejnou výhružností jako vždycky. V první chvíli si tak ani neuvědomíte, že jejich výstroj doznala od minula drobných změn.
Akce je tak intenzivní, že se nejen v prvních momentech hry často dlouho krčíte za nějakým krytem v naději, že to třeba za chvilku přejde. Ale nepřejde.
Co válečné atmosféry týče, hledá i třetí díl konkurenci jen velmi těžko. Přispívá k tomu i zpracování zdevastovaného prostředí, které evokuje domněnku, že se válčí již tak dlouho, že si možná už nikdo ani nepamatuje, kdy se tady střílelo poprvé.
Válka ničí nejenom hmotné statky, ale i lidi. Vedle těžkotonážníka Rica se 
potkáváme i s hrdinou předchozího dílu Sevchenkem, zvaném Sev. Zatímco v druhém dílu vypadal Sev jako čerstvý branec, nyní je na něm vidět, že už má leccos za sebou.
Nejen jeho zarostlá tvář a poněkud strhané rysy naznačují, že tato válka je peklo. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že morálka v jednotce není nejlepší. Někteří členové by se nejraději postříleli mezi sebou.
Skvělý dojem dotvářejí i působivé zvuky, kdy v přestřelkách máte rachotu plnou hlavu, a to ani nemusíte mít prostorový zvuk. Samozřejmostí je profesionální a uvěřitelný dabing postav, opět zejména při bojích. Když na vás v bitvě každou chvíli někdo řve pokyny nebo informace o situaci, tak mu věříte, že je opravdu na bojišti a ne že ho dabuje nějaký béčkový herec v křesle s kávičkou v ruce.
Co se týče herních mechanismů, vycházejí z předchozího dílu. Například soustavné kropení nepřátelských pozic 
samopalem nikam nevede, protože se tím snižuje přesnost. Je proto potřeba pálit spíše v kratších a přesnějších dávkách.
Naneštěstí ve hře z minula zůstal i jeden nešvar. V některých místech jsou počty nepřátel nekonečné, alespoň tedy zdánlivě, a každého padlého nahradí rychle jiný. Je potřeba sebrat odvahu a posunout se pod těžkou palbou jejich směrem a oni se pak stáhnou, respektive je možné je vystřílet.
Neplatí to vždy. Dostali jsme se pod mírný svah držený nepřítelem a ani po jisté době se stav pořád neměnil. Poučeni minulým dílem jsme tedy vyrazili na zteč a po několika málo dalších padlých Helghanech byl pahorek v našem držení. Možná by časem šlo všechny obránce vystřílet i z původní pozice, ale jak dlouho by to trvalo, jsme odmítali zkoušet. Stav munice se totiž dost rychle snižoval.
Doufejme, že tento prvek nebude ve finální verzi hry příliš častý. Byla by škoda kazit vynikající akční zážitek takovýmto nesmyslem. Naděje ale upínáme k 
tomu, že ve druhém dílu to bylo provedeno vcelku šikovně a poprvé jsme si toho všimli spíše jen náhodou.
Preview verze naznačila, že nebudeme celou hru kosit jen davy nepřátelských vojáků. Na konci úrovně jsme totiž vstoupili do akčního radia obrovského robota. Ten nás začal kosit tak intenzivně, že prvořadým úkolem bylo najít si úkryt, který něco vydrží a nerozpadne se po první salvě raket. Poté bylo potřeba v pravou chvíli zneškodnit granátometem ventilační oblasti. To ale na mašinu výšky desetipodlažního činžáku a velikosti menší sportovní haly samozřejmě nestačí.
Proto jsme následně celá skupina nasedli do vznášedel a kropili jeho slabá místa z kulometů tak dlouho, než bylo po něm. David zase jednou utloukl Goliáše. Pocit z pokoření obra byl velmi sladký, ovšem zároveň jsme se nezbavili pocitu, že to byla pouze bezvýznamná bitva uprostřed gigantické války.
Přežít až do úspěšného konce si vyžádá ještě spoustu odhodlání i munice. Hlavní ofenzíva vypukne 25. února exkluzivně na konzoli PlayStation 3.
Index očekávání: 90%
