Zatímco na filmové, potažmo seriálové scéně se univerzum Hvězdných válek poslední dobou hledá, na té herní se naopak probouzí k životu. Po vypršení exkluzivity společnosti Electronic Arts, která na právech na značku kultovního univerza seděla dlouhé roky jako žába na prameni, se konečně věci rozhýbaly a budoucnost vypadá růžově.
Ze spíše okrajového Jedie od studia Respawn se stává úspěšná série, která rozhodně neskončí povedeným druhým dílem (viz naše recenze), legendární studio Quantic Dream do „předaleké galaxie“ zasadí svůj příští interaktivní film, druhou šanci dostane slavná vývojářka Amy Hennigová, které už v minulosti jeden podobný projekt zrušili (viz náš článek), a aby toho snad nebylo málo, chystá se i remake kultovní klasiky Knights of the Old Republic.
To vše je ovšem hudba vzdálené budoucnosti, nyní je veškerá pozornost upřena na Ubisoft a jejich Outlaws. Spojení dvou těžkých vah zábavního průmyslu vyvolávalo vedle těšení i mnohé pochybnosti, ovšem po čtyřech hodinách strávených v jejím světě, můžeme s klidným srdcem říct, že ke škarohlídství není žádný důvod. Toto je přesně ta hra, po jaké fanoušci už dlouho touží.
Ukázka byla zasazena do úplného úvodu, kdy se teprve seznamujeme s hlavní postavou pašeračky Kay Vess. Ta je v podstatě ženskou variantou Han Sola, cynickou samotářkou, která se snaží v okolí vzbuzovat dojem, že jí záleží jen na tučné výplatě. Ovšem jelikož má srdce na pravém místě, nedokáže být slepá ke zjevným nespravedlnostem, a tak ji můžeme označit za jednoznačného klaďase. Největším rozdílem oproti životní roli Harrisona Forda je, že místo chlupatého Chewbaccy má Kay za parťáka roztomilého „mloka“ Nyxe. Ten sice nemluví, neumí ovládat zbraně ani nevzbuzuje v nepřátelích respekt, jeho využití je ale i tak široké. O tom však až později.
Nesourodé duo je z důvodu technické poruchy vesmírné lodi nuceno přistát na planetě Toshara. První úkol je tak jasný – pokusit se v hlavním městě Mirogana získat dostatek finančních prostředků na drahou opravu nefungujících motorů.
Po působivém filmovém úvodu se před hráčem konečně otevírá obrovská mapa a spousta možností, jak cíle dosáhnout.
Že Ubisoft otevřené světy umí, je dobře známé, přesto první kroky berou dech. Trvalo to dlouho, ale konečně máme pocit, že ten dlouhodobě slibovaný „next-gen“ je tady a že nehrajeme jen o pár efektů hezčí verze stejné hry, jako je tomu například u posledních dílů sérií Far Cry nebo Assassin’s Creed.
Příliš prostoru pro kochání se krásně vymodelovaným okolím připomínajícím africkou savanu ovšem nedostáváme, po pár minutách oťukávání přichází napínavá honička na létajících motorkách, která skončí až u bran města. A když píšeme města, tak nemyslíme větší vesnici, jak bývá často zvykem, ale opravdové město, rozsáhlé labyrinty uliček a zákoutí zabydlené spoustou živoucích obyvatel. Kay rychle dospěje k poznání, že v legálním zaměstnání by na požadovanou částku šetřila roky, a tak musí hledat práci mezi místními zločineckými gangy.
Ty fungují stejně jako frakce v tradičních RPG hrách. Každý nabízí jiné mise, nebo alespoň jiná zadání, každý má své sféry vlivu a různé odměny za věrnost. Navzájem mají složité vztahy, obecně ale platí, že přátelství s jedněmi zhorší vztahy s jinými, jednoduše nelze být přítel se všemi. To znamená, že pokud budete chtít vidět ze hry maximum, budete si celý příběh muset projet několikrát. Každopádně první mise je ještě daná jasně – ukrást z paláce místního gangstera vzácný předmět. Děj se větví až podle toho, jak s ním nakonec naložíte.
Zatímco do té doby hra nabízela spoustu volnosti a byla klasickým open worldem, po zahájení příběhové mise se celá hratelnost stala daleko lineárnější. Až tak moc, že se dere na jazyk přirovnání k sérii Uncharted. Plížení se skrze nepřáteli zaplněnou základnu nedává příliš možností k improvizaci, pokud někdo vyvolá alarm, mise končí. Zde se konečně ke slovu dostává Nyx, který dosud jen odpočíval na Kayině rameni. Můžete ho využít k odlákávání pozornosti hlídek, přinášení předmětů nebo ke vzdálenému ovládání přepínačů, vše velmi jednoduše pomocí kontextového tlačítka.
Po přísně lineární stealth pasáži samozřejmě dojde i na ryzí akci. Ani přestřelky nepřinášejí sice nic, co bychom snad v žánru akčních adventur dosud ještě neviděli, ale řemeslně jsou zpracované na výbornou. Skvělou zprávou je, že nepřátelé nejsou „houby“, které bychom museli dlouho „opižlávat,“ ale stačí jim jen několik přesně mířených zásahů. Něco podobného ovšem platí i pro vás, jedno dvě špatná rozhodnutí a je po vás, lékárniček je málo, takže musíte postupovat s rozmyslem. Kay sice postupem času sílí a zlepšuje své schopnosti i vybavení, nezvrhne se to ovšem v klasické „grindování“, kdy byste nepřátele mohli jednoduše „přelevelovat.“
Ve většině střetnutí je pak volba postupu na vás, typicky snaho o stealth dokud to jde, a když se pak situace zvrtne, dá se z ní prostřílet. Za tento postup vás pak hra nijak nepenalizuje, takže si můžete plynule měnit tempo podle momentální nálady.
Nejvíce jsme se báli, aby hra nebyla jen Star Wars variací na dobře známý mustr Ubisoftu, kdy je dějová linka „rozmělněna“ spoustou generického vedlejšího obsahu a hra se po chvíli mění jen v odškrtávání spousty ikonek na mapě. Třeba to tak nakonec i bude, ale zatím tomu nic nenasvědčovalo. Co jsme zatím mohli vidět tak Outlaws jsou sice open world, ovšem místo jedné obrovské nabízí více „menších“ map (planet) a celkový zážitek je díky tomu daleko více režírovaný.
Více vám bohužel nemůžeme říct o příběhu. Ten je v časové linii zasazena někam mezi události páté a šesté epizody (druhý a třetí díl původní trilogie) ovšem válka mezi Rebely a Impériem se zde odehrává jen na pozadí. Kayiným hlavním úkolem se zatím zdá být sestavení elitního týmu banditů, který by byl schopný spáchat největší loupež v dějinách galaxie. Nic komplikovaného, ale divili bychom se, kdyby se celá situace pořádně nezašmodrchala.
Prostor na to rozhodně bude, protože hra působí vyloženě gigantickým dojmem. Navštívíte minimálně pětici zcela odlišných světů, v ukázce jsme kromě pouštní Toshary navštívili i zasněženou Kijimi, která měla zcela odlišnou atmosféru. Vyloženě skvěle působí cestování mezi planetami, na rozdíl od loňského Starfieldu je zde totiž cestování plynulé a bez loadingů. Jednoduše nasednete do lodi (až ji tedy opravíte) proletíte atmosférou a šup, jste ve vesmíru, to samé platí samozřejmě i opačným směrem. Samotné létání ozvláštní občasná přestřelka nebo hledání vzácných zdrojů, ovšem celkově jsem dospěl k názoru, že půjde spíše o výplňovou činnost na efekt, která rozhodně nesnese srovnání se specializovanými simulátory, jakým byl třeba Squadrons (viz naše recenze). Na druhou stranu ve vesmíru se odehrával jen zlomek ukázky, takže těžko soudit.
To je ovšem jen jedna z mála výtek, které lze vůči hře vznést. Čekali jsme hodně a dostali toho ještě víc. Ubisoftu se podle všeho podařilo vymanit ze své škatulky a tradiční otevřenou strukturu provázali s daleko lineárnější hratelností. Ok, ta možná nedosahuje spektakulárnosti série Uncharted, hraje se ale podobně, navíc zde děj mezi misemi můžete výrazně ovlivňovat. Jestli si hra udrží stejnou laťku, jakou jsme měli v této čtyřhodinové ukázce, je to suverénně nejlepší, co jsme v poslední dekádě od Ubisoftu, ale i ve světě Star Wars viděli za poslední dekádu.
Jak to nakonec dopadlo, se dozvíte i vy, a to 30. srpna na PC a poslední generaci xboxů a playstationů.
