Vynikající stealth akce i její hlavní protagonista Sam Fisher si během krátké
doby dokázali zajistit nebývalé renomé. Tam, kde si Solid Snake léta budoval pověst trnitou cestou napříč většinou myslitelných
konzolí, Samovi stačil pouhý rok a jedna masivní reklamní kampaň k infiltraci do povědomí široké hráčské obce. A že jsme o agentu
libujícím si v těsných gumových kombinézách neslyšeli naposled, dokázala ještě horká, leč přeci jen trochu krátká prezentace na
letošní E3. Naštěstí mezi informativností a délkou zavládla nepřímá úměra a tak si lze o novém simulátoru tiché chůze v podřepu
udělat poměrně jasný obrázek.
|
|
Splinter Cell 3 od začátku neslibuje mnoho revolučních změn oproti zaběhnutému stylu, ale snaží se vybrousit původní
hru do krystalické podoby. O to se pokoušela již Splinter Cell 3
návratem ke kořenům prvního dílu a je plánován jako plnohodnotné pokračování, na rozdíl od Pandora Tomorrow, jíž ostatně
v názvu chyběla klíčová číslice dvě. Velmi slibně zní také přestěhování veškerých prací z šanghajského studia Ubi Softu zpět do
mateřské pobočky v Montrealu, kde na novém dílu autoři pracují již několik měsíců. Plánované datum vydání někdy v průběhu 
listopadu tak není nijak nereálné, zvláště když je využita původní technologie, samozřejmě okrášlená
nezbytným minimem novinek. Jako vždy můžeme počítat s klasickým multiplatformním nášupem čítajícím portaci na Xbox vzápětí
následovanou klony pro PS2 a Game Cube.
Splinter Cell 3 od začátku neslibuje mnoho revolučních změn oproti zaběhnutému stylu, ale snaží se vybrousit původní hru do krystalické podoby.
Otcem zápletky Splinter Cell 3 opět není nikdo jiný než Tom Clancy, o strhující děj tak jistě nebude nouze. Autoři se
však tentokrát snaží do hry začlenit více příběhových smyček doprovázených řadou postranních úkolů, takže náplň misí již nebude
představovat pouhé probíhání stíny po přímce začátek-konec. V prvním dílu Sam čelil samozvanému gruzínskému prezidentovi,
Pandora Tomorrow jej postavila proti virové hrozbě, třetí díl však bude o něco temnější a méně přímý. Roku 2008 vládnou
světu informační technologie a média. Kdo ovládá je, může si prakticky podmanit celý svět. Sam se tak vydá čelit nové hrozbě do
Severní Koreje a přilehlých oblastí, 
čemuž bude poplatné celkové ladění hry do asijského stylu. V několika rozhovorech mezi
NPC, jež Fisher na předváděčce mimoděk vyslechl, se mihla rovněž zmínka o jaderných hlavicích, jaderní mykologové se tak mají
rozhodně na co těšit. Obecně bychom se tentokrát měli dočkat daleko více vtipných i příběh dokreslujících naskriptovaných scének,
než tomu bylo v případě Pandora Tomorrow. Kdo si vzpomene na nezapomenutelnou scénku s dortem a strážným z prvního dílu,
je v obraze.
Skladbou misí se Splinter Cell 3 nebude nijak zásadně lišit od jeho předchůdců. Hráč se opět na dlouhé hodiny zasnoubí s černobílou termovizí a štěkáním nadřízeného Lamberta do sluchátka, dobrou zprávou však je začlenění více způsobů, jimiž lze splnit zadaný úkol. Zatím není jisté, zdali půjde vždy pouze o nalezení jiné fyzické cesty k cíli, nebo se bude lišit celý přístup k danému problému. Každopádně je to čerstvá voda na pomalu zahnívající, přímočarou hratelnost.
Sam již pouze nemlátí nepřátele do zátylku, ale vyjma podřezávání také láme jednu krční páteř za druhou.
Ačkoliv by se Sam díky svým pohybovým schopnostem mohl směle zúčastnit nastávajících olympijských her, v souboji s takovou
Larou Croft by rychle obdržel několik kopanců do… svého věrného PDA. Tedy až doposud. Splinter Cell 3 hráči podsouvá novou
škálu akrobatických dovedností, z nichž jmenujme například lezení po laně hlavou dolů (například z ventilačních šachet), chůze do
stran opět při visu na laně nebo zcela nové možnosti v otevírání dveří. Ty nyní lze otevřít buď klasicky, velmi pomalu a tiše
nebo je vyrazit. A pokud za nimi v 
tomto případě stojí strážný, má Sam o jednu starost míň a strážného zubař zase o pár bodů na svém kontě
víc. Mimo několika nových zbraní kopírujících reálnou výzbroj let budoucích se hráč konečně dočká univerzální dýky, která nebude
sloužit jen coby destruktor krčních tepen nebohých obětí, ale také jako nástroj k přeřezávání provazů nebo třeba elektrických
kabelů. Soudě dle předváděných scén, brutalita Splinter Cell 3 se celkově posune o několik příček výše. Sam již pouze
nemlátí nepřátele do zátylku, ale vyjma podřezávání také láme jednu krční páteř za druhou.
Ubi Soft v rámci úspory času logicky rozhodl ponechat své hře původní Unreal engine. Pokrokovější technologii bychom ostatně do příchodu Doom III hledali jen stěží. Tím spíše na první pohled ohromí vizáž herních postav, které nyní dostaly do vínku kupu normálových map zajišťujících plastickou iluzi četných vrásek na obličejích hrdinů, detailů oblečení, zbraní i samotného herního prostředí. Zcela nového zpracování doznají změny počasí, kdy se během bouřky na oblečení i dlažbě poměrně autenticky objevují jednotlivé kapky a co víc – mokré oblečení na dešti velice rychle zplihne a dá tak sbohem doposud věčně suchým panákům pochodujícím se zářivým úsměvem v plískanici. Ostatně i umělá inteligence bude nyní reagovat o něco logičtěji a tak se z lijáku rychle stáhne do suchého úkrytu. Nutno podotknout, že ve většině případů bude v takovém úkrytu dost stínu, aby se v něm schoval jeden nožem vybavený agent. I tomu však sklapne, pokud bude strážnému v ruce žhnout světlice, která je jen základní demonstrací nového systému dynamického osvětlení, jenž v praxi vypadá naprosto úchvatně.
|
Ačkoliv původně Splinter Cell působil jako jakýsi syntetický kalkul kopírující ty nejlepší prvky z Metal Gear
Solid, postupem času se obě hry navzájem až nebezpečně přibližují. Jistě, výpravou příběhu je opus Hideo Kojimi stále ještě v
jiné lize, ovšem i on při přípravě třetího dílu volí cestu jen mírné evoluce než prudké revoluce. Hra více hráčů byla revolucí již v Pandora Tomorrow, byť mírně nedoceněnou. Autoři nenechávají svou invenci odpočívat ani nyní a demonstrují ojedinělé zpracování kooperativního módu. Ten bude sice určen pouze pro dva hráče, to však nic nemění na tom, že hra místy připomíná filmový zážitek stylu Mission Impossible. Úkolem dvou agentů v jedné z map, kde každý z hráčů ovládá jednoho, je infiltrace kancelářského komplexu a stažení žádaných dat z výpočetního centra. Pointa je právě v kooperaci dvou agentů, kdy jeden podává pomocnou ruku druhému při zdolávání vyšší zídky nebo jej pomocí dálkové kamery naviguje prostorem. Zajímavě vypadá také scénka, ve které jeden z agentů vyzvedne svého kolegu tak, aby se zachytil okraje římsy, a sám pak po jeho těle vyleze nahoru. Touto akcí se lze ostatně pokochat prostřednictvím nového videa. Veškerá akce ale tím pádem bude více než závislá na perfektním designu map, avšak doufejme, že autoři ani zde nezklamou. Nicméně prozatím vypadá multiplayer spíš jako pořádné rozšíření hlavní kampaně, než jako masová zábava s dlouhou trvanlivostí.
Propracovanější příběh, větvené mise, halda nových grafických efektů a ještě mrštnější Sam Fisher – to jsou hlavní inovace třetího dílu.
Chrlení jednoho pokračování za druhým sice není tak úplně košer, avšak když bude nový Splinter Cell alespoň stejně tak dobrý jako oba jeho předchůdci (a zatím nic nenaznačuje tomu, že by neměl), zcela jistě přimhouříme nejedno oko. Propracovanější příběh, větvené mise, halda nových grafických efektů a ještě mrštnější Sam Fisher – to jsou hlavní inovace třetího dílu. A jelikož Sam fyzicky stárne spolu s celou sérií, není vůbec jisté, zdali se jej dočkáme ještě jednou. Tedy pokud se nenaučí sakramentsky dobře omračovat nepřátele stařeckou holí.
Index očekávání: 85%
