Většina novinářských prezentací Gamescomu vypadá tak, že vás s vývojáři zavřou v malé zasedačce a půl hodiny do vás hustí, čím se zrovna jejich hra liší od sto padesáti podobných, které už jste viděli v minulosti. Sega na to šla daleko přímočařeji a vlastně mnohem sympatičtěji. Tady máš pivo, tady ovladač, toto je nový Sonic, embargo je do 27. srpna, až skončíš přijď si pro plyšáka.
Jde vlastně o dvě hry v jedné. Polovina je remake 12 staré hry Generations s modrým Sonicem.
Ono co také vysvětlovat, kdo nezná ježka Sonica, nemůže o sobě tvrdit, že je fanda videoher. První díl s ikonickým modrým ježkem vyšel už v roce 1991 a od té doby se objevil ve více než 90 titulech. Vyznat se v nich je pro běžného člověka prakticky nemožné, místo klasického číslování vývojáři používají různé podtituly, spin-offy, odbočky do jiných žánrů, remastery, remaky nebo kolekce. A ani tento Sonic X Shadow Generations situaci neusnadňuje, z jedné poloviny jde o novou hru, z druhé o remake 13 let starého Sonic Generations.
V podstatě tak jde o dvě hry v jedné, jedna za hodného Sonica, druhá za jeho zlý „klon“ nazvaný Shadow the Hedgehog. A aby vysvětlování bylo ještě složitější, v obou z nich si zahrajeme jak moderní 3D úrovně s pohledem umístěným za záda hlavního hrdiny, tak i klasické retro 2D plošinovky. Během půlhodinové ukázky jsem mohl vyzkoušet oba hrdiny a každý nabízí tak trochu jiný zážitek, společnou však mají obrovskou rychlost.
V té druhé budeme hrát za jeho zlé „dvojče“ Shadowse. Kromě hrdinů hra kombinuje i 2D a 3D perspektivu.
Přednost jsem dal po většinu času černému Shadowovi, přeci jen on bude ten hlavní důvod, proč si hru fanoušci budou chtít pořídit. Typicky abstraktní 3D levely nijak neskrývají, že jsou především opičí dráhou, je tak v podstatě jedno, jestli se zrovna nacházíte na vesmírné základně nebo v jaderné elektrárně, jde čistě jen o kulisy. Ne, že by to vadilo, rozhodně tu není čas kochat se okolím, sotva budete mít čas sledovat cestu, která se místy větví nebo rozděluje, vždy se ale po chvíli spojuje v jediném místě. Hráč má za úkol udržovat ježka v co nejvyšší rychlosti, vyhýbat se překážkám, sbírat prstýnky, které slouží jako počítadlo skóre a zároveň i zdraví, a ideálně bez ztráty života dorazit do cíle.
Aby toho snad nebylo málo, ještě zde narazíme na pinballový stůl.
Výsledkem je zběsilá adrenalinová zábava, kdy se před vámi rýsují stále nové a nové překážky, na které musíte okamžitě reagovat. Trochu mi to připomíná QTE sekvence z filmových her, jen tady nemáte k dispozici žádnou nápovědu, co zmáčknout. Je to zábavné, pohlcující pro smysly a také trochu frustrující. Stačí totiž drobná chybička, přijdete o rychlost a musíte ji zase zdlouhavě nabírat.
Každé kolo má jen několik málo minut, ve kterých jsou na vás neustále vrhány nové a nové vjemy. Kromě běhání, skákání, bruslení, sjíždění zábradlí a likvidování nepřátel se ještě občas projedete v nějakém závodním vozítku (v demu to bylo vznášedlo, ale mělo by jich být více) a především souboje s bossy. Jsou docela drsní a vyžaduje chvilku přemýšlení objevit jejich slabiny a jak jich využít. Na rozdíl od průběhu levelů, kde mě nepřátelé tak maximálně zpomalili, tady jsem i opakovaně umíral.
Levely se Sonicem byly zase jen 2D a v podstatě se nijak nelišily od toho, jak Sonica známe od jeho počátků z devadesátek. Jen graficky daleko hezčí.
Ve výsledku bych si tak tipl, že čím méně Soniců jste hráli, tím více vám toho hra bude moci nabídnout. Už samotné Generations je totiž plnohodnotný titul, který je obsahově bohatý, přídavek se Shadowem pak v přímém srovnání nepůsobí o nic méně kvalitně.
Jako přílepek k třetímu filmu, který půjde do kin koncem roku, jde o ideální volbu. Na druhou stranu, pokud jste hráli většinu Soniců z poslední doby, obsahu je rázem jen polovina a konzervativní hratelnost bez výraznějších novinek také dříve nebo později unaví.
Nejlepší bude prostě si počkat na recenze, které vyjdou nejpozději 25. října, kdy Sonic X Shadow Generations vychází na PC, Nintendo Switch a playstationy a xboxy posledních dvou generací.
