Japonský horor je pojem sám o sobě, série Silent Hill v něm pak zaujímá vrcholnou pozici. Strašidelné příběhy zasazené do městečka zalitého věčnou mlhou děsí hráče už od roku 1999 a první díly mají až kultovní statut. Značka se dočkala rovnou dvou filmových adaptací, které neskončily úplným fiaskem, což stále není tak úplně běžné.
Jenže na rozdíl od konkurenčního Resident Evil série nedokázala unést pár méně povedených dílů (jeden z takových měli na starosti i slovenští Vatra Games), a tak byla na více než dekádu dána k ledu. I ti největší optimisté už se smiřovali s jejím koncem, vydavatelství Konami však dokázalo nedávno vzkřísit Silent Hill tak spektakulárním způsobem, že by kolem něho klidně mohlo vzniknout nové náboženství.
Největší novinkou je změna perspektivy, na svět SIlent Hillu nově nahlížíme z perspektivy vlastních očí.
Po dvanácti letech mlčení totiž v krátkém sledu vydalo rovnou tři hry a čtvrtá už je prakticky za dveřmi. Obzvláště zajímavé je pak to, že každá z nich je úplně jiná.
Short Message je kratičká tematická zážitkovka reflektující problémy mladé generace (viz naše recenze), remake druhého dílu dokázal dokonale zprostředkovat atmosféru podle mnohých nejlepšího dílu série a konečně katapultoval polský Bloober Team do první ligy (viz naše recenze) a loňská novinka s jednoduchým podtitulem f pak hru dokázala skvěle propojit s dnes aktuálně trendy mechanikou „soulslike“ soubojů (viz naše recenze). Chystaný Townfall, který vyjde již na konci září, na to však jde zase úplně jinak.
Hlavního hrdinu hraje nově Jovan Adepo a jeho strach a utrpení mu budete věřit.
Alespoň podle toho, co jsme mohli vidět z hodinu a půl dlouhé ukázky na Gamescomu, má totiž nejblíže k žánru… a teď se podržte… adventur. Ano, samozřejmě těch moderních adventur, které nabízejí spoustu svobody, akční pasáže a plížení ve stínech, ale i tak rozhodně více než hbité prsty potrápí vaše mozkové závity.
Hra o trůny, dvakrát Zaklínač i temné Metro: Gamescom odhalil herní pecky |
Premisa je klasicky „silenthillovská“ – probouzíte se na kraji mlhou zahaleného města, nikde nikdo a v ruce máte zapíchnutou kanylu. Ani první hodina nijak zásadně kulisami nezahýbala – máme tu tajemné telefonáty od cizích lidí, spoustu nalezených dokumentů, ze kterých zjišťujete, proč zde není živá duše a po krátkém úvodu přijdou i děsivé příšery, před kterými se vyplatí spíše utíkat než s nimi bojovat. Tady je vše v pořádku a i ti nejkonzervativnější fanoušci by mohli být spokojeni, dál už je to však divočejší.
Kde začít? Tak například změnou perspektivy. Stejně jako kdysi Resident Evil tak už i na Silent Hill tentokrát nahlížíte z perspektivy vlastních očí. Nově také není hlavní hrdina tentokrát typický blonďatý árijec, což je o to výraznější, že ho ztvárnil poměrně slavný černošský herec Jovan Adepo. A podle mého velice dobře, ve filmových předělech (kterých je tu poměrně dost) působí pořádně vystrašeně a zmateně, což má skvělý dopad na atmosféru.
Alespoň podle ukázky má nový SIlent Hill nejblíže k žánru adventur. Budete řešit hádanky, hledat kódy a číst deníkové záznamy. Úplně bez akce se to však ani tak neobejde.
Pak tu máme úplně novou mechaniku – krátce po začátku získáte stařičkou přenosnou CRT televizi, kterou můžete vyladit k odhalování nepřátel. Tak trochu to připomíná filmovou kameru z Outlast, ale jednak se nemusíte strachovat vybíjením baterky, jednak funguje i skrze zdi. Na její lepší prozkoumání však nebylo moc prostoru, za celou ukázku jsem se totiž setkal jen se dvěma nepřáteli, přičemž jednoho jsem musel umlátit nalezeným klackem. Je tu blok, zbraně se používáním rozpadají a vše je správně krvavé, jinak je však evidentní, že souboje jsou zde jen nutné zlo, na nichž hra nestojí. Ale na čem tedy stojí?
Tak především na mysteriózním příběhu a atmosféře permanentního strachu a nejistoty. A pak na hádankách. Ty se na sebe vrství jak v klasických point and click klasikách – nejprve najdete zamčenou schránku, pak z došlé korespondence odvodíte, že se potřebné heslo nachází v počítači, jenže v domě nefunguje proud. Po chvíli šmrdlání s pojistkami vám dojde, že není zaplacená elektřina, takže musíte sehnat „nabíjecí“ kartu. Ta je ovšem zase v jiné budově… Jde o klasické kolečko známé z pohádky O slepičce a kohoutkovi, tady to ovšem nepůsobí tak uměle.
Za pečlivý průzkum okolí jste odměňováni střípky příběhu, které pomalu začínají zapadat do sebe a v momentě, kdy prezentace končila, už jsem byl totálně ponořený.
Grafické zpracování odpovídá roku 2026 a vzhledem k tomu, že díky neustálé mlze málokdy vidíte daleko, nemuseli vývojáři šetřit detaily. Trochu mě zarazilo, že hra používá filmový formát, tedy laicky řečeno na klasických 16:9 obrazovkách má nahoře i dole černé pruhy, ale tento efekt šel jednoduše vypnout i v novinářské verzi, takže v plné to půjde určitě také.
Celkově lze konstatovat, že díky pomalejšímu tempu, změně perspektivy a ústupu od soubojů existuje velká šance oslovit i hráče, kterým dosud Silent Hill moc neříkal. A ortodoxní fanoušci v něm najdou vše důležité, co značka dosud nabízela.
IKEA odhalila nábytek pro hraní her. Vsadila na chytrou organizaci stolu |
