|

|
Boj dobra se zlem je starý jako svět sám. V dávných dobách porazili bohové vládnoucí nad Ancarií démona Worganara, který chtěl, jak jinak, zničit svět a všechnu jeho energii využít k vlastnímu posílení. Od té doby uplynulo již mnoho vody. Bohové se za tu dobu od Ancarie odvrátili, ale zlo přetrvalo.
Nyní se zase v podobě černokněžníka Shaddara snaží ovládnout svět. Jedná se bohatého potomka knížete, který všechny své prostředky vkládá do toho, aby Ancarii zachvátil chaos. Naštěstí se nejlepším mágům podaří zničit jeho rituály a mocně oslabit jeho schopnosti. Zabít ho však nedokázali, což se za několik let projeví jako velikánská chyba. Oslabený Shaddar sjednotil všechny své přisluhovače v tajemné věži na jihu království, kde chce na světlo světa opět přivést Worganara, jehož síle by nemohl již nikdo vzdorovat. Mágové již nemohou temný rituál zastavit, a proto se na svou cestu musí vydat hrdina, na jehož bedrech neleží nic menšího, než záchrana celého světa. No, příběh ani omylem nevybočil ze zajetých kolejí klišovitého fantasy, ale v něm síla hry rozhodně neleží.
Autoři si pro hru vytvořili vlastní svět pojmenovaný Ancaria, který nemá nic společného s AD&D či jinou papírovou předlohou. Svojí rozsáhlostí se jim však snadno vyrovná, mnohé možná i překoná. Příběh nás provede skrz dvacet rozličných regionů, z nichž každý má podobnou rozlohu jako jeden akt v Diablu 2. Tím se nám zjevuje krásné číslo, jelikož si jednoduchou matematikou spočítáme, že Sacred bude pětkrát delší než jeho vzor. Aby toho nebylo málo, tak tvůrci vypustili na veřejnost i ohromný počet dungeonů, které hravě přesáhnou číslovku 130 a questů, jichž bude dohromady na 350! Jistě impozantní čísla, co říkáte? My můžeme jen doufat, že hra časem neupadne do tvrdého stereotypu, k němuž mají akční RPG blíže než co jiného.
Snad se tvůrcům povede úkoly něčím ozvláštnit a dungeony stvořit s jistou invencí. Jinak bychom se totiž dočkali hry sice dlouhé, ale nadmíru nudné, a to by byla velká škoda. Ovšem již nyní si můžeme zmínit jednu zvláštnost, oproti jiným hrám tohoto ražení, která snad nebude jedinou výjimkou v celkovém konceptu. V Ancarii totiž nejsou žádné teleporty, což může, vzhledem k rozlehlosti prostředí, působit hrozivě, ale nebojte se. Na scénu přicházejí koně! Na nich jsou postavy mnohonásobně rychlejší a velké vzdálenosti jim nečiní žádný problém. Když narazíte na nějakého protivníka, ani se nemusíte namáhat se slézáním, protože i z kobyly můžete lehce bojovat, a to ještě účinněji něž kdybyste stáli nohama na zemi.
|
Na výběr máme z šesti hrdinů, o jednoho více než v Diablu 2, ale to teď není vůbec důležité. Hlavní je, že jsou naprosto rozdílní a disponují odlišnými herními styly. Jedná se o gladiátora, seraphima, upírku, lesní elfku, temného elfa a mága. Dalo by se říci, že nemají prakticky nic společného. Každý charakter začíná na jiném místě Ancarie, jež je pro něj typické. Například mág zažije svůj rozjezd poblíž magických kamenů, ne nepodobných Stonehenge, elfka se „probudí“ v lese, gladiátora zastihneme v aréně atd. Počátek hry je brán i jako volný tutorial, jenž je však zahrnut v příběhu. Každá z postav ho bude mít koncipován tak, abychom se ji naučili skvěle ovládat a využívat všech předností a naopak eliminovali zápory.
|
Zvláštní roli hrají v příběhu dva již zmínění elfové, které autoři k zahrání rozhodně doporučují, protože hra by za ně měla být nejzajímavější a nejobměňovanější. Oba dva začínají na stejném místě a v průběhu času se mezi nimi vyvrbí i malý románek, takže se můžeme těšit na uštěpačné hlášky i bojovou oddanost. Temný elf vsází i svoje boty především na sérii bojových umění. Ovšem umí víc než kdejaké kung-fu či karate. Svým protivníkům po jejich smrti vysaje duši a přemění ji v životní energii pro sebe. Mimo jiné oplývá i speciálními granáty, jimiž škodí ve velkém stylu, potažmo vytvoří pentagram, jakousi past, a když na něj šlápne nestvůra, úplně ji to vysaje, silnějším protivníkům to "jenom" ubere značnou část života. Lesní elfka se raději se svým lukem drží v pozadí a bombarduje nepřátele šípy nebo podporuje své spolubojovníky pozitivní magií. Když se někdo nepříjemně přiblíží, není nic jednoduššího než z něj na nějakou dobu udělat milé domácí zvířátko. Zvládne dokonce i paralyzovat či vyvolávat pomocníky z řad lesní zvěře.
|
Jelikož je Sacred, navzdory svým hojným akčním prvkům, pořád RPG, tak leží těžiště v úkolech, jak z hlavní, tak i vedlejší dějové linky. Jednotlivé charaktery budou mít i vlastní úkoly, ale většina z nich by měla být pro všechny společná, i když na ně narazí třeba v odlišném pořadí, protože, jak již bylo řečeno, postavy jsou zpočátku roztroušeny po všech koutech Ancarie. Zadávání zakázek funguje na osvědčeném schématu důvěry, což znamená, že nejprve si v určitém regionu musíte vydobýt patřičné postavení, aby vám byly zadávány důležitější questy. Například pobitím vlků, kteří sužovali pole, dostanete jak zlato od nevolníků, tak i pozvání do sousedství, kde se vám odemknou nové možnosti, dozvíte se více informací nebo si budete moci pronajmout pomocníka ovládaného počítačem. V přehledně vedeném deníku se vám všechny úkoly zapisují společně s důležitými informacemi. V případě, že si na svá bedra uvrhnete více z obrovské porce questů, nemusíte panikařit. Tyto nejsou omezeny časově a můžete si je tak plnit v jakémkoliv pořadí. Úkoly se akorát nepřenáší mezi regiony, což je logické, jelikož v každém z nich narazíme na naprosto jiné NPC. Na obrazovce se vždy objeví šipka, jež vás zavede k místu určení, kde je třeba něco vykonat. Pokud by bylo úkolů víc, tak se ukazatel jednoduše rozdvojí. Všechny úkoly jen těžko splníte na jedno zahrání, protože splněním jedněch se uzavře možnost úspěšného završení dalších. Splnění hlavních a přiměřeného množství vedlejších questů by mělo vystačit na hezkých 100 hodin hry. Navíc je zde silný prvek znovuhratelnosti, jelikož lákadlo v podobě nových postav je příliš silné, než aby se mu dalo odolat.
Získané zkušenosti se tentokrát nebudou investovat do obecných vlastností jako síla, obratnost, výdrž apod., nýbrž je přidělíme ke specifickým vlastnostem jako umění rajtovat na koních, zacházení s mečem, lukem atd. Způsob je to jistě zajímavý, halvně kvůli tomu, že ještě více roztáhne rozdíly mezi jednotlivými postavami.
|
Velkým příslibem jsou dozajista speciální schopnosti či pohyby, jichž je Sacred plný. Tyto nauky se pak dají spojovat do spektakulárních komb a vy se můžete kochat jejich účinností. Proto, aby hráč v jejich početnosti neztratil přehled, jsou
rozdělena do několika odvětví. Například fireball či ohnivý déšť se zařadí do ohnivého elementu apod. K naučení všech těchto serepetiček slouží runy. Nalezením první toho kterého znaku se nám zpřístupní daná schopnost. V případě, že naleznete druhou, daná schopnost se vylepší. Runy jsou jedním z nejcennějších zboží v Ancarii, takže nečekejte, že je najdete volně povalovat či prodávat za pár zlaťáků. Obvykle o ně svedete urputný boj s nějakou z nejsilnějších nestvůr. Odměna je však sladká jako med. Zbraní, brnění a dalších předmětů se na nás chystá vážně hodně. Množství z nich je pak určených jen pro tu kterou postavu. Takový mág bude mít možnost nosit více prstenů než ostatní charaktery, gladiátor zase ovládá umění boje s více zbraněmi najednou. Přesně od toho se pak budou odvíjet předměty pro tu kterou postavu.
Diablo 2 si získalo velkou řadu příznivců svým multiplayerem a ani na něj nechce Sacred zanevřít, i když zřejmě nebude disponovat tak vychytaným systémem jakým battle.net bezesporu je. Ve hře více hráčů by největším příslibem měla být týmová hra, kdy se jednotlivé postavy budou doplňovat svými vychytanými schopnostmi.
|
Ani graficky nevypadá Sacred špatně. Vše je detailně prokresleno, postavy se pohybují přirozeně atd. Scénu bude možno
přibližovat, o rotaci se zatím jen spekuluje. Ovšem i kdyby nebyla přítomna, není proč se hněvat, protože nějakého valného využití by stejně nedostála. Na druhou stranu doufejme, že se povede zvuková kulisa, jelikož ta je pro atmosféru více než důležitá. Zatím to vypadá, že by se o ni měl postarat některý z německých orchestrů, což by bylo jedině dobře.
Jak se z výše popsaného zdá, neměl by Sacred udělat žádnou ostudu a s trochou štěstí by měl, co do kvality, Diablo 2 pokořit. Otázkou číslo dvě však je, jak ho přijme široké publikum, na které je zamřen, jelikož propagace veškerá žádná. O hře se zatím nahlas mluví snad jen v Německu, a to je rozhodně škoda. Jak se tomuto nadějnému projektu povede vstup na světové trhy budeme moci sledovat v posledním měsíci roku. V přípravě je i demoverze, jež by měla vyjít několik dní před vydáním.
Index očekávání: 7/10