|
|
Sacred patří k té kategorii her, které se rozhodně nedočkaly nějakého přehnaného hypu, a přesto se na ni těší velké množství hráčů, i když spíše těch, kteří mají v herním businessu přeci jen trochu větší přehled. Ostatní možná ani neví, co je Sacred zač a v regálech obchodů by ho klidně mohli minout a to by byla hodně velká škoda. Ostatně proto jsme tu my, abychom vás s předpoklady hry seznámili v tomto článku a nyní se podívali na první dojmy z ní, jež v nás zanechala hratelná verze. Na počátek popisu se rozhodně sluší říci, že Sacred je zcela jasným klonem slavného Diabla, ještě více pak jeho dodnes hrané druhé verze, tudíž se jedná o nefalšované akční RPG se vším, co k tomu patří a ještě něčím navíc. Již vidím, jak i ti k tomuto článku původně lhostejní zpozorněli a chtějí se dozvědět něco o napodobenině dosud nepřekonaného Diabla 2. A že se o jeho pokoření pokoušelo již mnoho titulů jistě nemusím dodávat. Většina z nich sice nepropadla, ale kdovíjakou slávu si také nezískali a už vůbec se jim nepodařilo sesadit letitého vladaře z jeho trůnu, i když prostředky k tomu zajisté měli. Jmenujme třeba Nox, Dungeon Siege či nedávný pokus Blade and Sword. V dnešních dojmech se sice
konečný verdikt nedozvíte, jelikož takové privilegium patří jen a pouze recenzi z hotové verze, ale aspoň přičichnete k ingrediencím titulu, který jsme za vás ochutnali.
Prvním, co na RPG zaujme, je dozajista tvorba postavy a i když akční odrůda tohoto žánru obvykle nenabízí tak rozsáhlé možnosti jako přeci jen systémově i příběhově propracovanější odrůdy, tak přesto se jedná o volbu, která radikálním způsobem předurčí způsob hry a její vychutnání. A Sacred tento efekt jedině podtrhává. Pokud bychom měli zůstat u kuchařské terminologie, na talíř se nám dostává šest zcela odlišných hrdinů, z nichž jednoho musíme vidličkou bezpodmínečně napíchnout. Výběr musíme pochválit, jelikož je skutečně pestrý a pokrývá snad všechny chutě, na něž si jen můžeme vzpomenout. Vždyť i legendární Diablo 2 oplývalo o jednu postavu menším počtem a už v něm se v tomto směru jednalo o skutečné hody. Sacred nám nabízí gladiátora, serafína, elfku, temného elfa, mága a vampýrku. První dvě postavy jsme měli možnost vyzkoušet a můžeme říci
, že se vážně liší, a to i v těch nejzákladnějších aspektech. A to z oficiálních materiálů navíc vyplývá, že právě tyto dva charaktery budou mít asi nejméně odlišností, čímž pádem se ještě máme nač těšit. Nejsou to však jen vlastnosti, čím se postavy odlišují. Za každou z nich se totiž začíná na jiném bodě rozsáhlého fantasy světa Ancaria. Nabízí se tak možnost, že hrou každá z postav projde zcela jinak, ale podle všeho tomu tak nebude a příběhová linka se nemilosrdně spojí asi po třech jednoduchých questech, poté už se až na malé výjimky pokračuje podle jedné šablony, ale ani tak se nemusíme nijak výrazně zlobit. Příznivce Diabla 2 by mohla zaskočit absence náhodně generovaných lokací, Sacred má vše pevně nadesignováno a i předměty či peníze ve většině případů získáváte na stejných místech. Je to však dáno tím, že celý svět působí mnohem kompaktněji a co jsme měl možnost vidět z dema, disponuje naprostým minimem hluchých míst. Na druhou stranu to nutně snižuje potenciál znovuhratelnosti a po druhém rozehrání již nebude nabídka tak pestrá, ovšem tento nedostatek by měly nahrazovat právě rozdílné charaktery. Je však otázkou, zda tyto nabízejí dostatečnou motivaci k druhému kliknutí na položku „nová hra“.
O nedostatek zábavy se ale rozhodně nemusíme bát, hratelná verze byla vcelku rozsáhlá a dle slov autorů se jednalo o rozlohu v řádu jednotek procent z celé hry. Celková doba potřebná k dohrání by se prý měla pohybovat okolo jednoho sta hodin, v jejichž průběhu splníme obří množství úkolů a prolezeme rozsáhlými pláněmi i dungeony krásné Ancarie, již bych již teď pasoval na nejkrásnější izometrický fantasy svět jaký jsme měli možnost vidět. Může se pyšnit především živostí prostředí a celkovou uvěřitelností, jíž je dosaženo kvalitní uceleností. Jednoduše je radost se po něm procházet, obchodovat nebo bojovat. Narazíme zde na mnoho malých i větších městeček, do nichž přecházíte zcela plynule, což rovněž navozuje příjemný pocit a jedná se rozhodně o lepší způsob než ten nastavený v Diablu, kdy na každý akt existuje jen jedno sídlo, v němž můžete najít obchodníky ochotné šmelit. Zde jsou takřka v každém centru, i když reprezentováni jen jednou osobou, která prodává či vykupuje zhola všechno. Na
akční RPG je v Sacred až netradičně velký důraz kladen na nejrůznější úkoly zadávané klasicky NPC. Je jich skutečně požehnaně a dá se říci, že na každém kroku vás nějaký ten questík čeká, ať už pochází z hlavní či vedlejší dějové linie. Celá mapa Ancarie je rozdělena na několik provincií a do další se dostanete jen tehdy, když splníte požadované úkoly v té předešlé. Na nějakou variabilitu si však s největší pravděpodobností budeme muset nechat zajít chuť, poněvadž zakázky spočívají povětšinou na záchraně pohřešované osoby či třeba zabití určitého monstra ohrožujícího obyvatele vesničky. Je pravdou, že jsme neviděli moc velký úsek a mnohé se může změnit či spíše přibýt k lepšímu, ovšem vzhledem k naturelu hry bychom na to příliš nespoléhali a díky tomu samému důvodu nám to může být i do jisté míry jedno.
Pro lepší orientaci a přehlednost je děláno hodně, k dispozici je například solidně provedený kompas, jenž vás vede přímo k potřebnému ohnisku. Dále je přítomna mapa celé Ancarie, jíž zpočátku příliš nevyužijete, ale časem
jistě nabude na důležitosti. Nechybí ani orientační mapka blízkého okolí, která ale mohla být provedena o dost lépe, protože při jejím spuštěním si zakryjete značnou část výhledu a je tedy nemyslitelné, abyste ji měli zapnutou paralelně například s boji. Co se týče inventáře, není si takřka na co stěžovat, jen je ho díky své přehnané velikosti rovněž nevhodné spouštět při důležitějších akcích. Zato je však přehledný a není problémem se v něm rychle zorientovat, což je v podobných hrách fatálně důležité. To samé platí pro menu se statistikami, jež si při skoku na vyšší level můžete libovolně vylepšovat. Klasicky toho sice není mnoho, přesto se dá vývoj postavy docela dobře ovlivnit. Dovolil bych si ještě poznámku spjatou s celkovou pomalostí, která provází získání dostatečného počtu zkušeností pro postup na vyšší úroveň. Porovnáváme-li to s Diablem či jemu podobným hrám, je to jistě pomalé, ale s přihlédnutím k celkové rozloze hry se jedná o zcela pochopitelnou skutečnost, jelikož o nějakém nízkém stropu jsem nic neslyšel, dá se předpokládat, že v konečných fázích Sacred se budeme pohybovat zhruba na podobných úrovních jako v závěrečných pasážích konkurence. Jedná se tedy jen o tolik potřebné vyvážení, na něž mnoho tvůrců her
zapomíná, ale které je až nečekaně důležité, proto, aby si hráči přehnaně nenamaxovali postavu na jednodušších protivnících a pak pro ně pozdější monstra připravená jako obtížná nepředstavovala procházku růžovým sadem, což ve hrách s podobně otevřenou strukturou jako má Sacred rozhodně hrozí.
Boje jsou přesně takové, jaké bychom je čekali - tedy zuřivě klikací. Stačí sice klávesu na protivníkovi držet, ale přesto se připravte na občasné bolení prstů, které však ihned přehluší vynikající atmosféra a vy se i s notně zdrcenou rukou budete pouštět do dalších a dalších potyček, jež oplývají sice až primitivním a letitým systémem, ovšem jejich kouzlo neustále trvá a mlácení do všeho možného se tak stává skutečně zábavným. Relativně nově dokonce platí, že hodně ran padne vedle, což se například v Diablu 2 stávalo spíše zřídka. Mírně mne zaskočila i celková obtížnost soubojů, která rozhodně již od začátku nepatří k nejlehčím a místy budete mít co dělat, abyste ustáli nápor neustále přibývajících nepřátel. 
V případě, že se vám to nepovede a nemáte uloženou pozici, nemusíte vůbec zoufat, objevíte se totiž opět v nejbližším městě. Každý nepřítel má pod sebou pěkný indikátor zdraví, který vedle toho, že znázorňuje kolik toho daný objekt ještě vydrží, udává ještě jeho „šarži“, tedy, jak je schopný a věřte, že zpočátku se na jiné, než základní útočit nevyplácí, přestože z těch zkušenějších vypadne i zaslouženě bohatá odměna. Nedílnou součástí bojů jsou i nekonvenční praktiky v podobě nejrůznějších komb či kouzel, která působí velice povedeně, ale nemá valného smyslu se o nich v dojmech příliš rozepisovat, jelikož jsme z nich viděli zatím pouhý zlomek, takže si budete muset počkat do recenze. Pochválit ještě můžeme zakomponování koňské síly so hry. Sudokopytníci jsou nezbytnou součástí každého správného hrdiny Ancarie, jelikož zde neexistují žádné známé portály mezi nejfrekventovanějšími lokacemi, tudíž se musíme spolehnout na koňe, z jejichž sedla se dá navíc efektivně bojovat, nikoliv už ale vytvářet zmíněná komba.
Připojím-li ještě chválu na celkovou grafickou stránku a povedený hudební i zvukový doprovod, zdá se, že se máme skutečně na co těšit. Sacred od německého týmu Ascaron nepatřilo k nijak očekávaným titulům, ale již demo nás 
přesvědčilo o tom, že zcela neprávem a že si své místo na trhu dozajista zaslouží a to možná i více než mnohá slavnější a profláklejší jména. Nevíme samozřejmě, zda hra udrží nastavené tempo a zajímavost po celou dlouhou dobu hraní a s nalitím čistého vína musíme prohlásit, že je něco podobného u podobných her docela hodně těžké, ale osobně bych podle toho co jsme viděl prohlásil, že se to autorům povede a my zde počátkem roku budeme mít hned jedno z největších překvapení. Pokud čekáte na odpověď na v úvodu položenou otázku, zda má Sacred šanci sesadit Diablo 2 z jeho zatuchlého trůnu, mohu směle prohlásit, že šance, co se kvality týče, zde dozajista je, ovšem je otázkou, zda se dokáže vyrovnat s diablovskou aurou nepřemožitelnosti, která si pořád drží statisíce oddaných hráčů. V německy mluvících zemích se hra začne prodávat co nevidět, našinci si budou muset ještě nějakou tu chvíli počkat a sice na přelom března/dubna, kdy se Sacred pod záštitou Cenegy zjeví i ve zdejších prodejnách, a to hned s českými titulky.
Index očekávání: 8,5/10
