V roce 2006 došlo k ohlášení velmi ambiciózní akce zasazené do fiktivních moderních konfliktů. O ohlášení se netradičně postarala společnost Bethesda, známá spíše svými RPG projekty. Vývoj tak byl svěřen do rukou poměrně zkušeného studia Zombie. Po ohlášení však bylo ticho po pěšině a ve věci Rogue Warrior se nadále nic nedělo.
Hráči znalí poměrů si ruku v ruce s odborníky mohli říct, že je to jen další titul, u kterého tvůrci přecenili síly nebo se postupem času rozhodli, že pro ně není zajímavý, a tak jeho vývoj stopli. Tentokrát se ale stalo něco jiného.
Vývojářské studio Zombie svou práci evidentně nezvládalo a neodevzdávalo požadovanou kvalitu. V průběhu vývoje tak došlo 
ke střídání a hru dodělají Rebellion Games, kteří se v poslední době začínají opět dostávat do ráže. Pracují také na Aliens vs. Predator.
Rogue Warrior stále zůstává velmi ambiciózním počinem, kterému by nebylo proti srsti zabodovat podobně, jako se to povedlo Call of Duty 4: Modern Warfare. Tento titul dokázal, že hráči baží po konfliktech, jež jim výrazně připomínají neduhy současného světa, o nichž jsou každý večer zpravování v televizi.
Jenže, jak to udělat, aby hra působila co možná nejuvěřitelněji a zároveň bylo zábavné ji hrát. Tvůrci se rozhodli postavit ji na příbězích válečného veterána Dicka Marcinka. Pokud jste o něm 
neslyšeli, nebojte, že by vás někdo nařkl z nevědomosti – i pro nás je to první seznámení.
Jde každopádně o reálnou postavu člověka, který prokazatelně prošel těmi nejtvrdšími misemi, jaké člověk jeho generace mohl absolvovat. Zúčastnil se bojů ve Vietnamu či v sousední Kambodži. Svůj život zasvětil boji proti komunismu, byl i bodyguardem amerického prezidenta.
Zkrátka a dobře – Dick Marcinko je jedním z těch typů, o nichž se točí filmy. Bethesda chce dokázat, že se podle jejich příběhů mohou dělat i hry. Pravda, Marcinkův zjev postaršího hipíka s vousy a culíkem nekoresponduje zrovna s prototypem ideálního reka, s nímž by se hráči toužili sžít, ale aspoň působí autenticky.
Rogue Warrior se bude odehrávat na 
hranicích Severní Koreje a Ruska, tedy místech, která aktuálně znepokojují bezpečnostní experty, a tak hráči jistě nebudou proti, když dostanou možnost do konfliktu se zapojit. Samozřejmě tu půjde o jaderné zbraně.
Dick Marcinko funguje jako samostatný článek armády. Občas se sice dostane do mise, kde má k ruce i nějakého toho parťáka. Jeho síla však spočívá především v záškodnictví za nepřátelskou linií.
Tato role ve hrách implikuje plíživý prvek. A také, že ano. Neviděn a neslyšen, to je krédo, které si budete opakovat hodně často. Na druhou stranu, autoři si uvědomují, že si hráči chtějí také zastřílet, a tak jim to umožní.
Pochybujeme, že by se Dick
kdy vypořádal s takovými přesilami nepřátel na vlastní pěst, ale tohle je zkrátka hra. Takže ve chvíli prozrazení, ať už nechtěné či zamýšlené, vezmete samopal a všechny hezky vystřílíte.
Za tímto účelem připravují autoři kvalitní krycí systém. Zatímco normálně hrajete z pohledu první osoby, jakmile se přikrčíte za nějakou tou překážkou, přepne se hra pro větší přehlednost do očí třetí osoby. Tehdy se dá snadno střílet buď naslepo, nebo cíleně, ale s rizikem, že budete zasaženi. Nechybí ani rychlé přemisťování se mezi překážkami. Však to znáte – krycí systém se nebude lišit od současných stříleček, kde je tak moc v módě.
Tvůrci si zakládají na tom, že budou oba hlavní elementy, tedy plížení a klasická akce, zpracovány na špičkové elementy. Jsou si 
totiž vědomi chyby, které se dopustila už celá řada podobných titulů, a sice, že ani jednu složku nezpracují pořádně a domnívají se, že dvě polovičaté práce dají dohromady jednu pořádnou.
Bohužel nedají, a proto je zapotřebí vypilovat detaily obou částí. Tudíž by střílecí part měl konkurovat nejlepším střílečkám a plížení se měřit s prvotřídními stealth akcemi. Když budete potichu procházet úrovněmi, narazíte pochopitelně na nic netušící nepřátele. K nim se můžete kradmo připlížit a zezadu je odpravit některým z extra brutálních způsobů.
Rogue Warrior si zakládá na kvalitním namixování obou elementů. Některé pasáže budou dané a zkrátka se jimi neproplížíte nebo naopak neprostřílíte. Jindy ale hráč dostane určitou svobodu volby. 
Někdo se tak bude plížit déle, jiný co nejrychleji vytáhne zbraň. Samozřejmě bude záležet i na tom, jak se vám bude dařit a zda nebude třeba reagovat na nečekané okolnosti.
Maličkostí, ale příjemnou, je angažování herce Mickeyho Rourka, který hlavnímu hrdinovi propůjčí svůj charismatický hlas. A ukázky znějí výborně. Marcinko při svém počínání často hláškuje a dává najevo svou nenávist vůči všemu politicky a vojensky rudému. To notně přidává na atmosféře.
Ani po grafické stránce nevypadá Rogue Warrior vůbec marně. Vtáhnout by vás měly otevřeně působící úrovně s úchvatnými výjevy či padající mlhou. Patřičná stylizace je pro autory důležitá.
Kromě bytelného singleplayeru se hráči dočkají i tradičně pojatého multiplayeru. Nepůjde o žádné velké experimenty, spíše jen o to, dobře si zastřílet ve víceméně známých módech. I když špetka stealth prvků by ani tady neškodila.
Zdá se, že Rogue Warrior konečně našel kýžený směr. Rebellion Games sice v poslední době překvapili takovým odpadem, jakým Shellshock 2 jednoznačně byl, ale svou předchozí produkcí dokázali, že umí opravdu dobré hry. A tahle by jim každopádně mohla sednout. Že se nic zásadního nepokazí, by měl zaručit i dohled Bethesdy, jež celý projekt financuje. Výsledek podrobíme zkoušce koncem roku.
