Strategické hry už zdaleka nejsou tak originální a nápadité jako kdysi a jen málokdo dnes umí udělat takový titul, který by stavěl na neotřelých nápadech. Programovat a vykouzlit vynikající grafiku vývojáři umí, ale přijít s něčím novým, to je horší. Jedna z cest vede přes mixování žánrů. V poslední době postihlo hry Project Nomads nebo Europa 1400: The Guild, letos se představí Roughnecks a Rise of Nations (dále jen RoN), kde by označení RTS mohlo vyznít trochu nepřesně. RoN se sice odehrává v reálném čase, ale vychází z tahové Civilizace jemně zkombinované s RTS Empire Earth. A kombinace je to víc než dobrá.
Podobně jako v těchto hrách i v RoN jde rovnou o celé civilizace a jejich vývoj v rámci několika tisícovek let. Každý z osmnácti národů projde přes osm etap evoluce, která končí zhruba v současnosti. Tím jsou (naštěstí) vyloučeny přestřelky mezi roboty a dalšími podobnými hračičkami, díky čemuž se boje soustředí na techniku a pěšáky z historie planety dobře známé. V betaverzi je sice počet národů zredukován, ale k celkové představě o jejich odlišnosti to stačí. Každý má své ekonomické a vojenské bonusy včetně několika speciálních jednotek. Například převaha Rusů čerpajících z masivního nasazení kaťuší a tanků T-80 je v bojích poznat.
RoN ve skirmish módu a v multiplayeru obsahuje až nezvyklé kvantum nastavení k vybalancování hry přesně podle svých představ. Výběr počátečního a koncového období nebo množství surovin nikoho nepřekvapí, ale co takhle časový limit, do kterého se nesmí útočit? Nebo co třeba výška ceny vývoje nových technologií? Společně s nastavením diplomacie a podmínek vítězství se dá vytvořit jak rychlá hra na dvě hodiny, tak masivní průřez lidskou historií na několik dnů (a to doslova). Kromě toho se ve finální verzi objeví rozsáhlá kampaň, v níž se bude dobíjet celý svět.
Základní počet surovin ve hře (dřevo, jídlo, ropa, kov, bohatství a vědomosti) se leckomu bude z počátku zdát přestřelený. Suroviny jsou ale nevyčerpatelné a vesničané je nemusí pracně tahat na zádech. Nasekané dřevo či vytěžená ropa ihned skáčí do zásob, aniž by se musely transportovat do vesnice. Je tu ovšem zásadní omezení. V malém kopečku může rubat pár vesničanů, zato obrovské horské pásmo poskytuje práci pro deset lidí, a tím i nesrovnatelně více surovin. Podobný princip funguje například i u dřeva – v hustém lese se uživí deset dřevorubců, avšak v poušti na pár kusech stromů jenom dva. Kdo má přístup k bohatším zdrojům, ten se taky rychleji vyvine a postaví lepší armádu. Poněkud netradiční vědomost a bohatství se hojně využívá při vynalézání a stavbě náročnějších věcí (např. atomové bomby). Vědomost plodí mudrci v univerzitách, bohatství pak plyne z cestování karavan mezi městy. Kromě toho jsou na mapě v několika málo nalezištích roztroušeny unikátní zdroje. Takoví bizoni nebo citrusy dávají bezvýznamné bonusy při sběru jídla, ovšem hliník, titan nebo měď podstatně zlepšují vyrobené tanky a letadla. Boje o tyto materiály a jejich ovládnutí proto bývají tvrdé. A na tom právě RoN staví; kdo stihne zabrat největší kus země s nejrozsáhlejšími nalezišti, ten si vybuduje nejlepší pozici v budoucích válkách a při diplomatickém jednání s ostatními se může ohánět vysokými dary.
Pokud je znepřátelený národ ekonomicky i vojensky silnější, jednou z možností, jak jej dostat, je nasazení špiónů. Pokud mají dost času, nepřítele totálně vykradou, až mu nezbude vůbec nic. Občas se hodí i uplácení; je-li cizí národ technicky vyspělejší, špióni získají pár nepřátelských jednotek na svou stranu. A hned se pak bojuje lépe.
Generálové se cvičí v hradech, později pak jakožto velitelé v pevnostech. Sami toho v bojích moc nesvedou, ale díky svým schopnostem dokáží zamíchat i s bitvou, která se vyvíjí v prospěch nepřítele. Okolní jednotky umí generál nabudit tak, aby lépe bojovaly a působily větší škody. Bonbónkem je schopnost “ambush” při jejímž použití generál skryje své muže před zraky nepřítele. A až projde kolem, zákeřně mu i se svými jednotkami vpadne do zad. |
Hlavní budovy v RoN vystupují rovnou jako města, v jejichž dosahu se staví ostatní obyčejné budovy. Když jejich počet překročí určitou hranici, město se automaticky rozšíří na vyšší stupeň, čímž vzroste i jeho vliv a hranice státu se šoupnou o pořádný kus dál. Při pobytu v cizím území jsou jednotky penalizovány úbytkem zdraví, až nakonec padnou úplně. Kus neutrální země jde zabrat lehce: stačí na okraji svých hranic postavit nové město a hranice se samy rozšíří. Zabrané území se dá ovšem podmanit jedině vojenskou cestou. Kompletní rozdrcení nepřítele přináší rabované suroviny a uspokojivý pocit drtivé zkázy, nicméně obratnější vojevůdci upřou palbu přímo na města, po jejichž asimilaci se ke státu bez jediného výstřelu nebo máchnutí mečem přidají i okolní budovy.
Násilné obsazování měst často sklízí úspěchy, nejvíce se válčí o vysoce rozvinuté oblasti s rozsáhlými nalezišti a unikátními zdroji. A bojovat se dá všelijak. Ve starověku až po středověk dominuje válečným polím rytířstvo a jízda, s objevem střelného prachu proti sobě stojí řady pěšáků, období světových válek je šance pro letectvo a větší využití silných lodí. Současnost dává vyniknout tankům, dělostřelectvu, balistickým střelám a především atomovým bombám. Jejich použití, koneckonců jako ve skutečnosti, ostatní státy nesou jen horko těžko a svůj nesouhlas dají najevo. Ve všech obdobích jsou k dispozici generálové, špióni, domobrana, partyzáni a průzkumníci, kteří se později změní ve speciální jednotky (viz. okolní tabulky). Díky propletenosti toho, která jednotka se nejlépe hodí na jinou, neexistuje žádný nejsilnější pěšák, letadlo nebo tank a útočný svaz by proto měl být složený z nejrůznějších typů jednotek. Mimoto se cena při cvičení těch samých vojáků nebo při stavbě těch samých budov dynamicky zvyšuje a nutí tím k nasazení nejednotvárné armády.
|
Výzkumníci uvítají desítky všelijakých technologií a upgradů, z nichž některé svou cenou několikanásobně převyšují svůj užitek – o to více se hodí špióni ke kradení cizích surovin. Kromě skoků do dalšího věku je nezbytný vývoj ve čtyřech oblastech, které dávají bonusy a rozšiřují technologický strom: vojenství, komerce (zvyšuje kapacitu a efektivnost sběru surovin), civilizace (rozšiřuje hranice a vliv měst) a věda (zrychluje výzkum a otvírá nové možnosti bádání).
Autoři v publikovaných materiálech zdůrazňovali inteligenci vesničanů, kteří se, nemají-li žádný úkol, sami chopí práce. A doopravdy – funguje to. Tím odpadá jedna “starost” ve fázích, kdy už nejde o vybudování ekonomického základu, ale spíše o boje. Umělá inteligence je obecně průměrná, nepřítel zrovna nehýří bůhvíjakými nápady a klidně si nechá zdevastovat půlku armády, nicméně do finální verze je času dost. V souvislosti s diplomacií dělá nepřítel interesantní kousky; nejdříve suverénně prohlásí, že je nejmocnější národ a že žádá tolik a tolik surovin. Jakmile si ale člověk rychle vybuduje mocnější armádu, požadavek zbaběle stáhne. Diplomacie mohla být trošku podrobnější, hodilo by se například prodávání měst za suroviny nebo pravidelné daně za mír, ovšem i tak je RoN na politiku dostatečně bohatá.
Tihle chlapíci se objevují v předposledním věku a představují vylepšenou verzi novověkých průzkumníků. Pobyt v cizím území jim neubírá zdraví, a když se nehýbou, jsou pro nepřítele neviditelní. Svou rychlost jednak využívají při průzkumu, jednak při ostřelování a sabotování, i při získávání informací o ekonomice a vojenské vyspělosti nepřítele. Pokud jsou napadeni a utečou za vlastní hranice, mohou využít výsadku, vzít nohy na ramena a seskočit do bezpečí o pár kilometrů dále.
Politické a ekonomické důsledky použití atomové bomby jen těžko vyrovnají její obrovskou sílu. Ideálně se hodí pro destrukci posledního soupeře ve hře. Útoku z různých částí světa na různé cíle nemá šanci odolat. Po dopadu zmizí na obrovské ploše všechny budovy a jednotky nepřátelského národa. A z toho se pak jen těžko dokáže vzpamatovat. Surovinová náročnost stavby je ale dostatečně velká na to, aby jaderné hřiby padaly jen v těch chvílích, kdy už není jiné možnosti.
|
Hra zaplaťpánbůh nevyužívá 3D prostředí, díky kterému by záleželo na výškových rozdílech a viditelnosti. To sice trochu ubírá na taktice, jenže kompletní 3D zobrazení by v RoN přineslo totální chaos. Okolní screenshoty nevypadají zrovna lákavě, grafika je ovšem dostačují a především přehledná (pohled lze navíc přibližovat a oddalovat). Vynikající ovládání užitečně doplňuje celkovou přehlednost, řada funkcí je intuitivní, dobře rozvržené informace (kolik lidí v jakém odvětví ekonomiky pracuje, ve kterých budovách je kolik vynálezů atd.) se dají zobrazit do rohu obrazovky, takže nepřekážejí, a přitom jsou pořád na očích. Hra zajímavě označuje skupiny jednotek uložené do paměti; jméno grupy vzniká podle jejího složení, a tak na nepřítele útočí deset tanků označených jako 1st armor, podporovaných dělostřelectvem (2nd artilery) a jištěných zásobovacími vozidly (3rd support). Přehled všech skupin i s jejich názvem si lze nechat zapnutý na jednom z panelů, a tak člověk okamžitě ví, pod kterým číslem má které jednotky.
Z betaverzí her RoN a Command and Conquer: Generals je jasné, že se obě hry zařadí mezi prodejní trháky letošního roku. Vzájemně je srovnávat je ale zbytečné, protože je dělí zaměření a cílová skupina potenciálních kupujících. RoN představuje povedené, bezchybné a zajímavé převedení Civilizace do reálného času, které slibuje nevídanou variabilitu a obrovskou znovuhratelnost. Pokud se nic nezvrtne, brzy vyjde jedna z nejlepších strategických her vůbec. Rise of Nations je nyní ve fázi GOLD a vyjde na konci května; v České republice s počeštěnými texty pod distributorským zajištěním AT Computers.
Big Huge Games - stránka Big Huge Games, autorů Rise of Nations
|
