Pokud bychom si vytvořili pomyslný žebříček akčních her podle toho, jak moc se na ně hráči těší, Return to Castle Wolfenstein by jistě stál na jedné z nejvyšších příček. Není se čemu divit. Námět, technické zpracování, předběžné informace a reklamní obrázky - to vše nasvědčovalo tomu, že se bude jednat o nadmíru kvalitní záležitost. Před pár dny došlo také konečně k uvolnění prvního testovacího dema pro multiplayer, a tak se můžeme podívat na vše pěkně zblízka.
Úvodem si dovolím ještě jednu poznámku. V tomto preview se zaměříme jen a pouze na multiplayerovou část hry, kterou mají na svědomí společnosti Gray Matter Interactive a Nerve Software. Důvodů je hned několik. První je pochopitelně ten, že vydaná demoverze je „multiplayer-only“ a ačkoliv úroveň technického zpracování apod. bude v singleplayerové části shodná, jednalo by se při jejím hodnocení o čarodějné vaření z vody. Dalším velkým důvodem je fakt, že multiplayer ve hře Return to Castle Wolfenstein si bezesporu samostatný článek zaslouží. Nejedná se jen o jakousi chabou deathmatchovou podporu, na níž jsme si u her od id Software zvykli, ale spíš o další plnohodnotný titul, který bude distribuován společně s RtCW. Pokud nevěříte, pak si představte Counter-Strike
zpracovaný v jednom z nejmodernějších enginů, zasazený do 2. světové války, obohacený o množství nových prvků a úkolů, které plníte. A teď si představte, že k tomu všemu dostanete ještě zdarma rozsáhlou a propracovanou singleplayerovou kampaň... Už chápete, co znamená v tomto případě tvrzení „Two in One“?
To jsme ale trošku odbočili, takže se vraťme k předběžnému hodnocení mutliplayeru v RtCW. Jak asi víte, celá hra je vystavena na enginu Q3A, takže o technickou kvalitu je v tomto směru dostatečně postaráno, a to jak po vizuální, tak i po zvukové stránce. Tvůrci ale udělali velký krok k vyšší realističnosti, takže pohyb postav více odpovídá skutečnosti než v samotném Q3A, stejně tak i střelba z jednotlivých typů zbraní odpovídá reálným předlohám (najdeme zde např. pistoli Luger, samopaly Sten či Thompson, nechybí dokonce ani mauserovka, panzerfaust, plamenomet, rotační kulomet a další). Bylo přidáno i několik drobností, jako je nahlížení za rohy, odstřelování helem z hlav nepřátel, rychlost běhu v závislosti na držené zbrani nebo používání speciálních vlastností v závislosti na „energii“. Hlavní pozitiva multiplayeru v RtCW však spočívají v něčem naprosto jiném - v herním systému a v designu misí. Podívejme se tedy na ně a začněme tím podstatnějším, tedy
herním systémem.
Dalo by se říci, že multiplayerová část RtCW si bere to nejlepší ze všech exstujících i připravovaných titulů a nabízí tento mix v podařeném a vyváženém mixu. Jak již bylo naznačeno, nečeká nás zde žádný obehraný deathmatch. Místo něj se můžeme těšit na vydařené týmové akce, kdy jsou hráči rozděleni na dvě skupiny - na vojáky Osy a na Spojence. Tím, co vás na první pohled zaujme, je možnost vybrat si jeden ze čtyř druhů postav. K dispozici je řadový voják, ženista, medik a poručík, přičemž každý má svá specifika. Řadový voják jako jediný může používat všechny typy ručních zbraní a je tak ideální pro klasický boj. To ale neznamená, že družstvo složené jen z nich by bylo nejsilnější. Hendikepem běžného vojáka je totiž fakt, že nemá žádnou zvláštní schopnost. Ty jsou přitom k úspěšnému poražení nepřítele nezřídka naprosto nezbytné. Příkladem zde může být ženista, který jako jediný může vyhazovat do povětří zdi nebo opravovat zbraně - bez něj se v mapě obsažené v demu nikam nedostanete. Stejně tak mají své obrovské výhody plukovník a medik. Plukovník dokáže přivolat dělostřeleckou podporu na určité místo, nebo dokonce dokáže zajistit nálet na kus území, které označí kouřovým granátem. Navíc jako jediný
dokáže generovat munici, takže je při větších přestřelkách (zvláště na větší vzdálenosti, kdy munice dojde velmi rychle) zcela nepostradatelný. Velké uplatnění najde i medik, protože nejen že může rozdávat v případě potřeby lékárničky doplňující zdraví, ale také může na bojišti „oživit“ raněné vojáky.
Proces oživování by si však zasloužil více prostoru, protože úzce souvisí se samotným herním systémem. Věnujeme mu tedy celý tento odstavec. Jak asi tušíte, pokud klesne vojákova míra zdraví na nulu, padá bezvládně k zemi. To ale neznamená, že by byl mrtev. Pochopitelně se nemůže pohybovat, ale pokud k němu stačí včas doběhnout zdravotník, může jej během několika okamžiků postavit zpět na nohy. Oživovací injekce a pár lékárniček udělá své. Ale pokud nepřijde zhruba do půl minuty, voják se respawnuje na některém z klíčových míst (počáteční pozice nebo „checkpoint“ s vlajkou). V tomto případě si hráč může znovu vybrat, za jaký typ vojáka bude hrát a případně může změnit jeho výstroj. Aby se ale nezměnila hra na zběsilé pobíhání, v němž se hráč respawnuje ihned po smrti (jako tomu je např. v Q3A), dojde k tomu až po určitém čase - a ten je zde pochopitelně velmi cenný. Pro příklad můžeme sáhnout např. do situace z mapy obsažené v demoverzi. Tam může jeden
jediný německý voják u těžkého kulometu bez problémů držet v šachu celou vyloďovací pláž a vychutnávat si jednoho protivníka za druhým jako maminčiny buchty. Pokud ale zemře (stačí jedna přesná rána z ostřelovačky), mají Spojenci více než dostatek času kritický úsek přeběhnout, schovat se pod ochranným valem a dynamitem si probourat cestu dovnitř pevnosti.
Tím se pomalu, ale jistě dostáváme k druhému výše zmíněnému kladu celé hry - k designu misí. Tvůrci zde mysleli prakticky na všechno. Prostředí tedy vypadá nejen velice reálně, ale také poskytuje dostatečné množství prostoru pro použití různých taktik při dobývání i obraně. Vše je pečlivě vyváženo tak, aby byly nejen šance obou stran stejné, ale hlavně abyste byli nuceni neustále hledat nové cesty, nové skulinky a hlavně nové strategie - a nacházeli je. K tomu si připočtěte variabilitu úkolů, jíž nám tvůrci slibují, a máme zde multiplayerový titul, který se řadí mezi světovou špičku. Vzhledem k postupnému respawnování hráčů totiž nejde o klasický deathmatch a vzhledem k „válečnému“ zaměření celé hry by klasické týmové módy jako CTF a podobné zase vyzněly dost plytce. Takže co nám tvůrci nabídli? Např. v již několikrát zmíněné mapě z demoverze je vaším úkolem v roli spojenců prorazit zeď pobřežního opevnění, získat tajné dokumenty a odvysílat je na
základnu. V roli vojáků Osy tomu musíte naopak zabránit. Na první pohled se to možná nemusí zdát jako až tak vynikající, ale až za sebou budete mít několik desítek partií a budete znát mapu jako své boty, poznáte, v čem se tyto módy tak podstatně liší od těch tradičních a v současnosti již více než okoukaných. Uvidíme, jaké lahůdky si na nás tvůrci připraví do finální verze hry nebo třeba do dalšího dema.
Asi by se také slušelo uvést pár slov na závěr. Pokud mohu mluvit za sebe a za redakci, byli jsme testovacím demem nadšeni (až na Vreca, který se jako jediný bojů nezúčastnil, ale při jeho špatně skrývaném despektu k akčním hrám se není co divit :o)). Již ve čtyřech hráčích má multiplayer v RtCW opravdu vynikající atmosféru, a co teprve ve chvíli, kdy je hráčů dvojnásobek nebo ještě více. Prvek různých typů vojáků, výborný design misí a různorodost úkolů, to budou bezesporu hlavní devizy multiplayerové části hry Return to Castle Wolfenstein. Doufejme, že i singleplayer bude stejně propracovaný a zábavný, protože pak by se mohlo klidně jednat o jednu z nejlepších akčních her všech dob. Nechme se ale překvapit, co všechno na nás pracovníci společností id Software, Gray Matter Interactive, Nerve Software a Activision nakonec ukuchtí. Určitě to bude stát za to.
