|
|
Kdyby se sestavoval žebříček nejodkládanějších herních projektů, jedno z prvních míst by suverénně obsadila hra Republic: The Revolution, jejíž vývoj začal v říjnu roku 1998. Za tu dobu se pořádně provařila v řečech vývojářů, a proto se dnes o Republic ví skoro všechno. Třeba i to, že bude jednou z nejoriginálnějších a nejpropracovanějších počítačových her vůbec. Že je to odvážné tvrzení? Ano je. Jenže budování politické kariéry ve státu s miliónem jedinečných obyvatel zní minimálně velmi slibně.
Po rozpadu Sovětského svazu vznikla řada svobodných republik, mezi nimi i fiktivní státeček Novistrana. Nově se rodící politická scéna dává příležitost nejrůznějším stranám, spolkům a sdružením, aby ukously něco z podílu na moci a dosadily svého člověka do prezidentského křesla. A nebude to jednoduché. Bohaté rozvrstvení společnosti brání tomu, aby se naslibovaly hory doly a masy lidí se hrnuly k volebním urnám s hlasem pro jedinou stranu. 
Dělníci a manuálně pracující mají své zájmy, početná střední třída chce zase něco jiného a bohatá špička se sama zaplétá do nejrůznějších afér a účastní se nekalých praktik. V konkurenci dalších šestnácti stran a frakcí se dá jedině prorvat skrz úplatky, vraždy na objednávku, vojenský nátlak, špionáž nebo prosté, zato účinné vymývání mozků.
Na počátku působíte pouze v malinkém městečku a začínáte se teprve rozkoukávat. Peníze pokryjí leda tak náklady, a tak se za podporou musíte vydat přímo do ulic mezi lidi. První mítinky a vylepování plakátů neosloví bůhvíjak velké množství voličů, ale stačí k tomu, aby se působnost přesunula do rozlehlejších měst a začalo se s většími akcemi. Články v novinách, vystoupením v rádiu, nebo dokonce rovnou v televizi prudce zvýší povědomí o vaší straně. A jakmile dosáhne určité prestiže, jde se dál, tentokrát do nejlidnatějších měst s nejpestřejší skladbou voličů. A bojuje se už naostro – najatí vrazi tiše odstraňují nepohodlné osoby, generálové hledají v armádě podporu pro případný převrat a zaplacené celebrity přesvědčují obyčejné občany, že právě vaše strana je tou nejlepší a nejprůhlednější. Vším prostupuje jemný nádech propagandy a uměle vyvolaných úsměvů, kterými se navenek prezentuje morálnost a čestnost strany.
Každý z miliónu (!) obyvatel, žijících v jednom z padesáti měst republiky Novistrana, je unikátní osobností se svým domovem, prací, zvyky a denními rutinami. Někdo ráno co ráno chodí do práce, zatímco ostatní se poflakují po ulicích nebo začínají svůj denní režim až v noci. Státeček Novistrana si žije nezávisle na hráči – když se nic neděje, lidé nemění své zvyky a jsou ovlivňováni jenom roční dobou a počasím. Například človíček, který často navštěvuje hospody a kavárny, za deště raději zůstane doma. Pokud se ovšem v důsledků činů vlády třeba prudce zvýší kriminalita, ulice se v noci vylidní, přes den lidé začnou chodit jenom po skupinách a přestanou na veřejnosti používat mobilní telefony.
I když se Republic nejvíce blíží do škatulky budovatelských strategií, jedinou plně ovladatelnou postavou je vaše ztělesnění ve hře – tedy ta hlavní osoba usilující o prezidentskou funkci. Nad ostatními lidmi nemáte žádnou moc a také okruh spolupracovníků si žije sám a pouze plní úkoly. Neexistuje žádné dělení na profese, úspěch nebo neúspěch kolegů z týmu závisí jen na jejich vlastnostech a schopnostech. Například v projevu na náměstí zaujme nejvíce občanů člověk s pěkným zevnějškem a velkým charisma. Bylo by jednoduché nařídit svému týmu, ať násilně odstraní ostatní konkurenty, proto se ve hře objevují jakési tři suroviny, limitující škálu možných akcí. Zatímco síla a vliv závisí na množství voličů, na popularitě a na vazbách na vládu, peníze tečou jednoznačně z byznysu.
Stejně jako jsou různí jednotliví obyvatelé, liší se i jejich potřeby a politické mínění. Strana se musí rozhodnout, které názorové skupiny osloví. Prezentovaná ideologie vznikne namixováním jednotlivých prvků (vybírat se dá například z komunismu, fašismu, anarchismu, diktátorství, demokracie; výsledek se dochucuje typem ekonomiky, vztahem k náboženství i násilí a jakousi všeobecnou morálkou). Jak rychle bude růst podpora strany závisí na tom, jak se lidem představuje. Někoho politika nezajímá, nemá utvořenou vlastní představu o ideálním státním zřízení, a tak jde docela lehce přetáhnout. Voliči ostatních spolků se ovšem musí přesvědčit o tom, že strana, kterou podporují, je špatná. A to třeba uměle vykonstruovanými aférami a skandály. A jestli se i přesto drží ostatní politici na špici žebříčku popularity, únos, angažování podsvětí nebo bomba pod autem zařídí jejich zmiznutí během chvilky. Když ale policie najde organizátora (tedy hlavní postavu), ihned nastupuje do výkonu trestu. Naštěstí příslušní úředníci vydávají propouštěcí formuláře velmi rádi – hlavně, když se jim na kontě objeví slušná sumička. Získání moci ovšem nemusí nutně vést přes mrtvoly, špionáž nebo tajemné telefonáty slibující unesení dětí. Vojenský nátlak a vůbec spolčení se s armádními špičkami zas až tolik nesmrdí a ekonomické mozky pak klidně mohou svou kariéru táhnou přes svět peněz. Nicméně nikdy se neobejdou bez tradičních politických řečí.
Jedním z velkých přínosů Republic bude použitý engine schopný vykreslit obrovské množství polygonů. Jedinou bariérou tak bude výkon a schopnosti počítače. Jelikož se Republic odehrává v reálném čase, střídá se počasí i noc a den. Kamerový systém umožňuje zavěsit pohled jak do ulic, tak se na město dívat ze stometrové výšky, ale doposud publikované screenshoty spíše ukazují záběry lidí a aut. Zajímavým nápadem, byť ne úplně originálním, bude dynamicky se měnící hudba, odrážející to, jestli se hráč chová spíše jako svatoušek, nebo jako ten správný padouch, jdoucí k moci přes vraždy a intriky.
Republic: The Revolution je jedním z nejnadějnějších projektů, které mají vyjít v letošním roce; zároveň taky hra, na níž se čeká přes padesát měsíců. Proto poslední informace o datumu vydání (duben 2003) zní sice lákavě, ale spíše nereálně.
