Rail Route toho dociluje sice minimalistickými prostředky, ale ve výsledku zabaví mnohem lépe než kdejaký áčkový titul. Pokud člověk k podobnému stylu hraní tíhne.
Hned po spuštění překvapí krystalická klavírní hudba, která výstižně navodí zvláštní étericky-melancholickou atmosféru, jež celou hru provází. V hlavní nabídce lze zatím vybrat ze dvou herních režimů, editoru map a upravit nastavení (tam jsem velmi uvítal možnost škálování UI).
 |
Hru lze hrát buď v takzvaném nekonečném režimu, nebo v režimu jízdních řádů. V nekonečném režimu na mapách různých měst člověk přikupuje nádraží a postupně je propojuje čím dál rychlejšími a lépe organizovanými tratěmi, přičemž prostředky na výstavbu získává z odměn za úspěšně odbavené vlaky. Odměny zahrnují i body na odemykání různých technologií, vtipně třeba i nových prvků v uživatelském rozhraní.
Po spuštění hry už nějaké vlaky po mapě podle svého jízdního řádu jezdí a člověk jim musí výhybkami a semafory uvolnit trať do cílové stanice. To lze dělat klikáním na jednotlivé výhybky a semafory, později pak do jisté míry také různými automatickými či poloautomatickými prvky.
Kromě cílové stanice je třeba dodržet i časy příjezdů do jednotlivých stanic a vlak přistavit na správnou kolej. Chyby jsou nekompromisně penalizovány, ale jakmile si člověk trochu zvykne, nestávají se často. Nejpřísněji je penalizována srážka vlaků, která znamená konec hry. To však není nic tragického, protože hru lze ukládat a s přiměřenou frekvencí dochází i k samoukládání.
Klíčovým prvkem ovládání je rychlost času, který lze úplně zastavit nebo zrychlit až na dvacetipětinásobek. Nebýt možnosti pozastavení, hra by určitě nemohla být tak uvolňující.
Z nabídky lze přibírat nové jednorázové či opakující se zakázky a ty nevýnosné naopak odstraňovat. S odemknutím dovedností, jako je změna koleje, času odjezdu a příjezdu v jízdním řádu, má člověk za chvilku před sebou dobře promazaný stroj, který rychle generuje obrovské prostředky. Vzhledem k ceně nejrychlejších kolejí však nehrozí, že by člověk mapu schramstl za pár hodin celou. S počtem stanic geometricky narůstá množství různých interakcí, což hru dál zpomaluje. Každá mapa má navíc díky rozložení terénu své zvláštnosti, takže nedostatkem obsahu tento herní režim rozhodně netrpí.
Rail Route
Rail Route
Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem přesně pochopil principy některých ovládacích prvků, přičemž vysvětlivky jsou na slova poměrně skoupé. Jejich objevování mi však přišlo zábavné a bral jsem ho jako součást hry, takže jsem ani nepotřeboval pustit si ze hry odkazovaná videa s tutoriály.
Druhý režim nazvaný Jízdní řády je oproti tomu nekonečnému zaměřen na poměrně krátkou hru, tak na patnáct minut, přičemž je třeba skrz pevně dané tratě co nejplynuleji protlačit určité množství vlaků. To je v některých případech docela zajímavý oříšek a hra tak má odlišnou a svéráznou povahu.
Grafika hry je navzdory jednoduchosti velmi příjemná a díky tmavému motivu i šetrná na oči. Hladce se pohybující a plynule zrychlující a brzdící vláčky vydávají drncavé zvuky a vesměs působí velmi uspokojivě, když se proplétají kolejovým bludištěm. I při oddálení jsou výhybky i signály stále dobře čitelné a člověk tak má vždy snadný přehled.
Atmosféru při hraní v mém případě jistě posiluje i skutečnost, že mohu vláčky dirigovat na mapě Prahy, mezi nádražími, z nichž mnohá znám. (Bude i Brno?) Kdo však takové štěstí nemá, že by některé z měst v mapách znal, může si v editoru vytvořit mapu vlastní, kterou lze navíc sdílet. A v budoucnu do ní snad bude možné vkládat i vzkazy a události.
Rail Route
Rail Route
Hra se ukládá vedle disku i do cloudu, takže si ji člověk snadno může vzít na cesty. Díky mrňavosti a nenáročnosti by ji měl utáhnout prakticky každý stroj. Když mi kolega Ondřej Zach hru Rail Route nabízel, ujal jsem se jí, protože mám rád vláčky. Ale vůbec mě nenapadlo, že do napsání článku jejím hraním strávím bezmála čtyřicet hodin.
To je jednak vysvědčení pro hru, jak moc zábavy za pouhých tři sta korun nabídne, ale zároveň i varování: Tato hra je nebezpečně návyková! Opakovaně jsem se přistihl, že ji hraju dál, i když jsem potřeboval dělat něco jiného.
Může to působit, že jsem k Rail Route nekritický. Připouštím, že hra chyby má. Když je budu hledat, najdu jich víc a jsou tam jistě i mechanizmy, které by se daly vylepšit. Ale vzhledem ke skutečnosti, že jde o předběžný přístup a nic z toho, na co jsem narazil, nemá nějaký zásadní dopad na hratelnost, zmíním snad jen angličtinu, která, byť dobrá, obsahuje tu a tam nějakou tu chybku a text je občas trochu nesrozumitelný. Velmi bych uvítal i delší repertoár obdobně kvalitní klavírní hudby. Vzhledem k času, jaký člověk ve hře může strávit, se přece jen začne trochu oposlouchávat.
Pokud jste tedy trochu obsedantní jako já a hledáte nějakou oddechovou hru k poslechu podcastů nebo prostě jen na zabití velkého množství času, Rail Route lze jednoznačně doporučit. A ještě může mít člověk u toho dobrý pocit, že podpořil nadané našince.
Index očekávání: 90 %
