S nápadem vytvořit strategickou hru z prostředí Divokého západu přichází německá herní společnost Spellbound. Inspirací autorům bylo, dle prohlášení jich samotných, shlédnutí "westernového filmu s Clintem Eastwoodem", záliba v taktických hrách a nakonec fakt, že dosud neexistuje žádná strategická hra z podobného prostředí. Originalita, nápaditost a tvůrčí nadšení bývají obvykle dobrým předpokladem pro vznik zajímavých her.
V Desperados je od samého počátku vidět pečlivý přístup tvůrců. Celá hra je pečlivě propracovaná a promyšlená do detailů. Výborně zvládnuté je i postupné zapojování hráče (i potenciálního začátečníka) do hry. Celé zpracování titulu působí opravdu moderně. Pod tím si lze představit pochopitelně leccos, ale zde je vše, co pomyslně rozděluje hry na záležitosti pro hard-core nadšence a méně náruživé hráče, zcela eliminováno. Desperados tvoří natolik kompaktní a propracovaný celek, jenž hráče vtahuje do jemných zákoutí děje i atmosféry, že zde jednoduše není místo na žádnou rutinu, prázdné okamžiky či "odlidštěnou" podobu přijatelnou pouze opravdu vášnivými stratégy.
Tomu se Desperados vyhýbá především integrací děje a příběhu do typu hry, v němž obvykle tvoří jen kulisu a většinou nevstupuje příliš do samotné herní akce. Jakmile začne
člověk hrát Desperados, cítí se tak trochu jako při sledování filmu. Děj zde vystupuje jako zcela rovnocenná složka hry, ne jako pouhé doplňování či zlidštění ostatních herních prvků. Hra také vtahuje hráče během prvních misí nenásilně probíhajícím tutorialem s vysvětlováním jednotlivých funkcí. Ovládání ale nepředstavuje žádný problém. Je příjemné a poměrně snadné, většina možných akcí se automaticky zobrazuje na kurzoru v příslušné lokaci, kde je možná některá z nich, a k jejich vyvolání pak stačí pouhé kliknutí myší. K většině lze ale navíc definovat klávesy pro tzv. rychlou akci pro případy, v nichž by nájezd kurzorem a použití myši mohlo znamenat fatální prodlevu, vedoucí někdy i ke ztrátě celé mise.
O co ve hře jde? Jako hlavní postava, kladný hrdina John Cooper, přijíždíte na Divoký západ a dostáváte se do interakce s místním prostředím a lidmi. Hra zprvu spíš než nějaké strategické tažení připomíná sledování filmu s postupným ukazováním okolí a seznamováním hráče se všemi funkcemi a možnostmi herního prostředí. Neustálá pestrost děje pokračuje se stejnou měrou i později. Co se týče základů ovládání a akce, Desperados se velmi podobají známému titulu Commandos. Ve hře ovládáte šest postav, z nichž každá má svoje
specifické a jedinečné schopnosti. Základními dovednostmi jako šplhání, otevírání dveří či průzkum budov, disponují všichni. Každý ale má i své zvláštní schopnosti - jedna z ženských členů skupiny, Kate, například umí odlákat díky svému přitažlivému vzhledu pozornost nepřítele pohráváním si s opaskem, lákat svým parfémem, kopat, oslepit nepřítele pomocí zrcadla, převléct si šaty a zůstat nerozpoznána, či nalákat na karty. Hlavní postava, John Cooper, disponuje důležitými dovednostmi, jako je střílení, vrhání nožů, boj holýma rukama, umí zmást nepřítele pomocí hracích hodin, nosit těla mrtvých či raněných... Schopnosti dalších postav jsou různorodé - například používání dynamitu, těžkých zbraní, léčení raněných či poněkud bizarní vypouštění opice na nepřátele u čínské dívky Mii. Zprvu je hráč pouze sám, další postavy potkává postupně. Většinou jim nějakým způsobem pomůže (někdy se ale i serve) a ani se pak k hrdinovi přidávají. Jakmile je družina kompletní, mise se pochopitelně stále více přiostřují, ovšem celkově je obtížnost dobře vyvážená. Okolí a interakce s ním jsou velmi pestré - je možné prohledávat budovy, různá zákoutí, osedlat koně, jezdit, schovávat se, šplhat, plížit se, skákat atd. Akce nejsou vždy stejné, naopak přicházejí různé nové v závislosti na konkrétním prostředí. Mnoho nepřátel má charakteristickou osobnost i jméno, spolu s množstvím vlastností jako např. inteligence, přesnost či odolnost. Prostředí jsou
také plná civilistů, kteří nesmí být zasaženi. Celkově je inteligence nepřátel poměrně vysoká, což je ale také dáno mnoha předpřipravenými sekvencemi, kdy některý protivník reaguje určitým, velmi přesným a logickým chováním na specifické situace. Zajímavostí je také tzv. úhel pohledu, kterým disponuje každý protivník a je možné ho detekovat pomocí funkce "dalekohledu". Jedná se o výřez toho, co vidí, a podle toho postava pozná, ve kterých oblastech se může pohybovat ještě bezpečně a kde již bude zpozorována. To přidává procesu setkávání s nepřáteli nádech určité realističnosti. Náplně misí jsou pestré a často různorodé, spočívají v útočných úkolech, různých osvobozovacích akcích, ochraně či dopadení nějaké záporné postavy. Vše se brzy začne točit okolo hlavního padoucha - tajemného El Diabla, jenž chce sjednotit všechny bandity Nového Mexika a vytvořit z nich armádu.
V misích je většinou značná míra svobody - jak pohybu, tak hlavně ve více možných postupech vedoucích k úspěšnému cíli. Často zde není nic přesně definováno jako jediný správný postup mise a otevřenost a rozpětí možných vlastností postav dává širší možnosti strategického postupu. Nedá se sice říct, že by si hráč mohl skutečně dělat "vše, co chce",
avšak danost možného řešení není zdaleka tak striktní jako u Commandos, kde cesta ke zvládnutí úkolů byla víceméně lineární. Postavy mají své parametry dané zčásti přímo číselnými hodnotami, ty také ovlivňují výsledek u probíhajících bojů. Zajímavým rysem hry je možnost naprogramovat si jakási makra, sledy více úkonů, které pak lze vyvolat pomocí stisku jediné klávesy. Prostředí hry je velmi různorodé, od měst, vesnic a lesů po doly, močály, jeskyně nebo vodopády. Všechny budovy lze procházet a prohledávat, vše působí živě, města žijí vlastním životem, jsou plná civilistů. S tím souvisí i grafika, která je skutečně zdařilá, působí téměř pastorálním dojmem a nelze jí naprosto nic vytknout. Ke hraní ani není zapotřebí žádný 3D akcelerátor, jelikož vše probíhá pouze z nadhledu ve scrollujícím prostředí. Hudba je také velmi pěkná. Hra si udržuje atraktivitu a vysokou hratelnost nejenom díky stále zajímavým strukturám misí a úkonů, ale také hlavně díky silné dominanci děje a filmové atmosféry - v této oblasti se Desperados skutečně dostávají o hodně dál než jiné hry tohoto žánru. Je ale na druhou stranu pravdou, že například herecké výkony dabérů jsou dosti slabé, i když to je průvodní jev mnoha her.
Bohužel dojem z celé hry kazila její vysoká chybovost. K dispozici jsme sice měli review kód, který ještě nelze považovat za opravdovou finální verzi, ale i tak byla frekvence výpadků zarážející. Většinou se přitom nejednalo o softwarové či hardwarové konflikty, ale o vnitřní chyby samotných vnitřních skriptů. Přitom review kódy by měly být již dostatečně odladěny, protože bývají dávány k dispozici poměrně krátce před samotným uvedením na trh. Nicméně to nemění nic na kvalitě hry samotné, za předpokladů, že tyto "megachyby" budou v konečné verzi odstraněny, což je více než jisté, nebo se to aspoň dá očekávat.
O kvalitách Desperados se můžete přesvědčit i vy v hratelné demoverzi, která je lokálně ke stažení u nás na BonusWebu.
