Vysokorozpočtové příběhové hry pro jednoho hráče sice stále vycházejí, není jich však tolik, aby dokázaly uspokojit fanoušky žánru. A těch, které nejsou jen pokračováním dlouhodobě zavedených značek, ale zkoušejí stát na vlastních nohou, je ještě daleko méně. Vydavatelství Capcom se naštěstí v posledních letech daří skvěle a úspěchy milionových sérií jako Resident Evil, Monster Hunter nebo Street Fighter jim dávají dostatek prostoru zkoušet i něco nového. S chystanou sci-fi akcí Pragmata riskují, ovšem pokud půjde vše podle plánu, mohla by se stát dalším drahokamem v jejich bohatém portfoliu.
Oznámena byla už pěti lety na konferenci PlayStationu, kde úvodní trailer vzbudil spoustu pozornosti, od té doby se ale o hře už téměř nemluvilo a tak jsme na ní pozapomněli. O to větší překvapení bylo, když se Pragmata s velikou pompou objevila na letošním Gamescomu, kde jsme si ji navíc mohli vyzkoušet v hratelné verzi.
Šlo o mou první prezentaci letošního Gamescomu, která se odehrávala ještě v době, kdy se spousta stánků teprve stavěla. I tak mi minimalisticky zvolená bílá „cela“, ve které se ani nešlo ke hraní posadit, přišla snad až příliš spartánská. K atmosféře Pragmaty ovšem zvolený prostor seděl dokonale. Alespoň tedy úvodní část, kterou jsme si mohli vyzkoušet, se odehrávala ve sterilních sci-fi prostorech vesmírné základny.
Náš hlavní hrdina Hugh se hned ze začátku nachází v prekérní situaci. Probouzí se z omráčení, kolem řve alarm, všude blikají červená světla a navíc jím cloumá roztomilá holčička, podle níž hrozí akutní ohrožení života. Už tak kritickou situaci ještě více vyhrotí příchod zabijáckého robota, který vám okamžitě začne jít po krku.
Pragmata je v podstatě klasická koridorová akce z pohledu třetí osoby. Během střílení však můžete robotické nepřátele i hackovat, což akci výrazně ozvláštňuje.
Začátek, kdy vlastně vůbec nechápete, co se děje, ale okamžitě jste vtaženi do intenzivní akce, je nad míru povedený a chvilku dokáže úspěšně maskovat, že vlastně hrajete klasickou střílečku z pohledu třetí osoby, co vás smýká úzkými koridory tam, kam si zrovna scenárista usmyslel.
Až později začnou vyplouvat na povrch místní specifika, které jinak klasickou „vychovatelskou“ herní smyčku, kdy hlavního hrdinu doplňuje nedospělý sidekick (God of War, The Last of Us, A Plague Tale), výrazně odlišují.
Ona bezbranná holčička totiž není bezbranná a ani holčička. Jde o specializovanou androidku, která sice nevyniká fyzickými parametry, ale v boji je nepostradatelná. Umí totiž na dálku hackovat robotické nepřátele, což do hry přináší novou originální mechaniku.
Stánek Pragmaty nebyl tak obsypaný návštěvníky jako ten vedlejší s Resident Evil, i tak si však vývojáři na nedostatek pozornosti určitě stěžovat nebudou.
V praxi to vypadá tak, že když klasicky tlačítkem L2 (nebo jeho obdobou, Pragmata vychází kromě playstationů i na xboxech a PC) zamíříte, tak kromě toho, že můžete pomocí R2 klasicky střílet, objeví se v rohu obrazovky i jednoduchá minihra. V ní pomocí gamepadových tlačítek ovládate pohyb kurzoru čtvercovou mřížkou a pokud se vám povede prokličkovat jednoduchým „labyrintem“, výrazně tím nepřátele oslabíte. Takto z popisu to asi zní poměrně komplikovaně, ale věřte, že se vše dá rychle naučit.
Z nového Resident Evil tuhne krev v žilách. Tleskalo se i seriálu Fallout |
Hacknutí protivníka je záležitost několika sekund, přičemž ho ani nemusíte přesně udržovat v mířidlech, ovšem i tak výrazně komplikuje klasické střílení. Vtip je v tom, že postupem času a se složitějšími nepřáteli nejde už jen o to dovést kurzor nejkratší cestou do cíle, ale ještě je záhodno vyhýbat se u toho překážkám, nebo naopak sbírat bonusy, které velmi ovlivňují výsledek celého hacku.
K tomu připočtěme, že neustále musíte vnímat okolí, protože většinou bojujete proti více nepřátelům, sledovat zásoby munice a měnit podle toho zbraně... Při finálním souboji s bossem jsem chvílemi nevěděl, kde mi hlava stojí, ale bavil jsem se, jak už dlouho ne.
Hackování je použito i v mnoha méně stresových aktivitách, jako je otevírání zámků nebo mačkání tlačítek, a tak brzy přejde automaticky do krve.
V Pragmatě bojujeme proti zdivočelé umělé inteligenci.
Kromě této mechaniky je však náplň hry celkem klasická. Prolézáte koridory, řešíte jednoduché prostorové hádanky, neustále konverzujete s holčičkou, kterou si nosíte na zádech a čas od času postřílíte pár nepřátel. I když se tu spíše střílí, než bojuje na blízko, hratelností mi z výše uvedených značek přišla nejblíže ke God of War, protože tu není žádná forma plížení.
Zabili mu ženu, unesli dceru. Vrací se legendární western Outlaws |
Jestli bude Pragmata hit, nebo obyčejná „sedmička“ však ze všeho nejvíce ovlivní, jak se rozvine příběh. Úvodní premisa zdivočelé umělé inteligence, která hlavní hrdiny uvězní na měsíční základně, sice vypadá béčkově, ale zvolená forma vyprávění ukazuje velký potenciál. Ostatně i The Last of Us je v počátku jen klasickou eskortovací misí, že? A jak to s ním nakonec dopadlo...
