|
|
"Musíš si uvědomit, že tahle hra je primárně pro děti. Sice ji dělali s tím, že by se u ní měli bavit i dospělí, ale cílovou skupinu přestavují děti." Těmito slovy mě připravil Petr Poláček na hru, jež hnedle z prvních obrázků vypadá roztomile a řádně ujetě. Ano, v Pet Soccer se již dle názvu hraje fotbal, nicméně se skutečným fotbalem to věru mnoho společného nemá. Třeba hráči – zapomeňte na skutečné lidské fotbalisty, raději si za ně dosaďte všemožné zvířectvo – v demoverzi jmenovitě malé dinosaury a vysoké žirafy. Než se pustíte do hry, nechybí u těchto her obvyklé možnosti ve stylu omalovánek – své svěřence si můžete obléci do některého z nabízených dresů. Odrostlejší hráči se zaměří spíše na jednotlivé charakteristiky týmu, které reprezentují tři důležité atributy: síla, přesnost a reflexy. Zprvu mi přišlo, že na vlastnostech příliš nezáleží, neboť jsem během hraní nezpozoroval nějaké výraznější změny, ovšem vícero her ukázalo, že opak je pravdou. Zatímco s dinosaury se mi dařilo pravidelně vyhrávat či remizovat, hrál-li jsem za žirafy, nasázel jsem do oponentovy branky sotva dva góly (zatímco počítač do mé tak třikrát víc).
Styl hry odpovídá arkádě, nicméně mě velmi mile překvapilo, že se hodně hraje na taktiku, respektive přihrávky. Kličkování valného smyslu nemá, neboť jediný dobře mířený skluz či taktické bránění vás velmi rychle připraví o míč. Na řadu proto přicházejí přihrávky a musím říct, že vlastní spoluhráči se staví velmi dobře, často vám nadbíhají a pomyslně si tím říkají o přihrávku. Ovládání disponuje šipkami pro pohyb do stran a čtyřmi herními klávesami. Projedeme si je postupně – "A" slouží k bránění, řekněme, že stojí-li protihráč s míčem těsně u vás, většinou mu jeho akce nevyjde. Drsnější alternativu představuje skluz, kterým jednoduše vypíchnete míč protihráči – "D". Stejnou klávesou, máte-li míč, střílíte – délkou stisku či obyčejným poklepáním určujete, jestli míč pošlete po zemi, či se pokusíte o oblouček. Přepínání mezi hráči probíhá přes "S" a stejnou klávesou přihráváte spoluhráčům. Poslední klávesa slouží k provedení speciální akce, samozřejmě pokaždé jiné, avšak předem určené, a právě tím se do hry vnáší špetka variability, taktizování a svižné akce. Ozřejmím.
Během hry se každému týmu, v závislosti na úspěších ve hře, vybarvuje nápis SUPER. Pakliže dosáhne své maximální hodnoty, zpřístupní se náhodně jedna speciální akce (aktivuje se klávesou "F"). Ale abych stále jen nechodil kolem horké kaše, raději si uvedeme několik příkladů. Pár solidními přihrávkami se mi podařilo překonat oponentovu obranu, načež se chystám k 
výkopu na bránu. Ten se povede, už si libuji, jak zase žirafa pozdě zareaguje, jenže jsem si vůbec nevšiml, že tým žiraf disponuje zpřístupněným speciálem "zeď". Když už tedy míč letěl do horního růžku branky, oponent využil speciálu a po celé šířce mu vyrostla v bráně zděná zeď. Ta samozřejmě míč odrazila a ačkoli vzápětí zmizela a oponent vyplýtval svůj SUPER (nabíjí se znovu), uspěl v tom, že nedostal branku. Jako poněkud nepříjemná, v rukou počítače, se mi jeví turbo střela, která jednoduše hráče stojícího v cestě povalí na zem. Míč samozřejmě pokračuje dále ve své trajektorii. Na tom by nebylo nic špatného, jenže urychlený míč poráží i brankáře, kterého během okamžiku odmrští do brány. Gól! Z těch klasických mohu jmenovat turbo boty, díky kterým pobíháte po hřišti jako blesk a všichni koukají, jak rychle běháte. Nakonec nechybí speciál, jenž zvýší vaši schopnost pobíhat mezi protihráči, aniž by vám sebrali míč.
Po grafické stránce se jedná o svěží ztvárnění, které pohladí po duši mladého pařánka a možná donutí usmát se o něco staršího hráče her. Jediná výtka by se mohla týkat toho, že paňáci při změně směru rovnou přeskočí do jednoho z osmi směrů, bez 
nějaké mezi-animace, nicméně při rozlišení 1024x768 a maximálních detailech to je jen kapka v moři. Samotnému pojetí bych totiž nerad něco vytýkal. Hraje se na různorodých hřištích, týmů se v plné verze dočkáme dvanáct (opice, lvi, roboti, žraloci, roztomilé žáby...), stejně jako několika herních módů, včetně hry více hráčů. A důležitá otázka na závěr – jak se to vůbec hraje? Sám za sebe mohu říci, že přesně tak, jak jsem si dle prvních obrázků představoval. Totiž velmi příjemně, dokonce mě ani moc neštvalo, když jsem prohrál. Mimochodem, komentář zápasu zprostředkovává papoušek, jenž různě nakukuje do obrazovky a jeho hlas, respektive výslovnost, nemá chybu. A abych se vrátil k titulu článku, zda-li je Pet Soccer lepší než Fifa 2003. Nepochybně jde o nadsázku, poněvadž obě zmíněné hry nelze v žádném případě porovnávat, přesto se však může stát, že Pet Soccer obdrží na Bonuswebu vyšší hodnocení než Fifa. Co se týče hry samotné, má ji na svědomí polský tým a v tamějších krámech by se právě měla objevit na pultech. Jenom doufám, že si Pet Soccer najde cestičku i do našich krajů – byla by trochu škoda, kdyby ne.
