Již několik let je možné rozdělit hry ze žánru realtimových strategií do dvou skupin. V první jsou strategie klasické, které se řídí schématem známým z Dune 2 - stavíte tedy základnu, staráte se o těžbu surovin, vyrábíte jednotky a snažíte se zničit bázi svého protivníka. Ve druhé skupině jsou pak hry, které se snaží se bez tohoto herního systému obejít a hledají nové, dosud neprozkoumané a originální cesty. Těžko říci, které hry jsou zábavnější a kvalitnější, jestli to jsou zástupci první skupiny, nebo té druhé. Jedno je ale jisté. Je jen málo her, které v sobě dokáží skloubit obojí dohromady a být tak jakýmsi klonem Duny 2, zároveň ale hledat nové postupy v herním systému. Na první pohled to ani není možné, ale tento rozpor je opravdu jen zdánlivý. Dokazuje to mimo jiné hra Parkan: Iron Strategy, jejíž čtyřletý vývoj byl nedávno zdárně dokončen a která by se mohla v brzké době dostat snad i k nám.
Realtimová strategie Parkan: Iron Strategy není první takovouto hrou, která opustila dílny společnosti Nikita. Zhruba před pěti lety vyšla hra Parkan: Imperial Chronicles, která měla obdobný herní systém i zápletku. Navzdory svým kvalitám se však v zahraničí příliš neprosadila, alespoň ne tak, jak by si zasloužila. Tento úkol tedy na svá bedra převzal druhý díl, na který se dnes podíváme trošku blíže.
Zatím neustále mluvíme o hře Parkan: Iron Strategy jako o realtimové strategii, ale není to úplně přesné. Jedná se totiž spíše o mix RTS, simulátoru a akce, strategické prvky však výrazně převládají, a tak se spokojíme s tímto zjednodušeným označením. Asi se ale shodneme na tom, že takovéto žánrové omelety vypadají většinou velice zajímavě. Nelze se tedy divit tomu, že jakmile byla vydána hratelná demoverze tohoto titulu, neodolali jsme a podívali se na zoubek tomu, co pro nás ve společnosti Nikita vlastně ukuchtili.
Jak asi tušíte, nejzajímavějším na celém titulu je samotný herní systém. I ostatní prvky stojí pochopitelně za pozornost, ale většinu es drží v rukávu právě on. Není divu. Představte si, že hrajete klasickou Dunu, nebo ještě lépe Starcraft. Zapomeňte ale na pohled z ptačí perspektivy, hrou Parkan: Iron Strategy procházíte přímo vy sami a na svět se díváte vlastníma očima. Stavíte přitom základnu, těžíte potřebnou rudu, zajišťujete přísun energie, stavíte jednotky a ovládáte je. Jak to všechno provádíte? Jak se to, proboha slučuje s tím, že vidím všechno jako v nějaké FPS? Vždyť to musí být neskutečně komplikované! Chyba lávky - ovládání je poměrně intuitivní a nebudete s ním mít větší problémy. Vše vlastně probíhá jako v ostatních strategiích, ale zde je jedna věc navíc - vy sami. Abyste mohli dát příkazy nějaké budově či jednotce, musíte s ní buď navázat rádiové spojení, nebo v ní být dokonce fyzicky přítomni. To dodává hře zcela nový
rozměr, protože ačkoliv musíte přijímat klasická taktická a strategická rozhodnutí, nejste ochuzeni o pocit, že jste přímo uprostřed akce.
Je ale pochopitelné, že kdyby byl herní systém jen takový, jak jsme si nyní popsali, byl by zde jeden háček. Všechno by se buď odehrávalo strašně pomalu (představte si, že jste uprostřed bitevního pole a najednou chcete dát příkaz továrně, aby začala vyrábět jiný druh robotů - znamenalo by to cestu zpět na základnu a pak zase na bojiště), nebo by se vlastně ani nejednalo o strategii (hra by byla natolik zjednodušena, aby k takovýmto situacím nedocházelo). Naštěstí na to tvůrci pamatovali a přichystali ještě jednu možnost ovládání. Pokud postavíte (dobudete, obsadíte...) bunkr nebo mobilní velitelské stanoviště, máte vyhráno. Odsud totiž můžete ovládat přes jednoduché rozhraní vše - od pohybu jednotek, přes stavbu budov a těžbu surovin, až po ovládání vědeckého centra a výrobu nových robotů. Nadále přitom máte možnost se kdykoliv virtuálně přenést do libovolného válečného robota a ovládat jej manuálně, ovšem s tou výhodou, že pokud bude robot zničen, vám se nic nestane, neboť vaše smrtelné tělo je v bezpečí o mnoho mil dále. Může se to zdát být složité, ale rychle si na filozofii herního systému zvyknete a po chvíli vám to už ani nepřijde (jen je důležité nezapomenout, kde se vlastně fyzicky nacházíte, jinak se můžete dočkat nepříjemného překvapení).
Samostatnou kapitolu si zaslouží roboti, s nimiž se ve hře setkáte. Jsou základem všeho, co zde provozujete, a navíc jich je nepřeberné množství druhů a typů. Rozdělují se na tři základní skupiny - stavební, přepravní a vojenské. Ale podobně jako Mechy ve hrách z prostředí BattleTechu si je můžete upravit k obrazu svému. Při jejich kompletaci si volíte nejen typ, jakého má požadovaný robot být, ale určujete i takové specifikace, jako je výstroj a výzbroj - a to do těch nejmenších podrobností. Je však samozřejmostí, že výroba těžce obrněného „warbota“ se čtyřmi raketomety, trojitým pancéřováním, výkonným motorem a náhradními zásobníky raket bude delší a náročnější, než kdybyste se spokojili se základní lehkou verzí válečného stroje. Možných variací je již od samého začátku slušné množství a další navíc budete moci získat postupem času výzkumem v klasickém Research centru.
Co by ale byl hře platný komplexní herní systém, kdyby nebyl podpořen taktéž kvalitním technickým zpracováním. Již několikrát jsme byli svědky smutného konce projektů, které hráče neupoutaly jen kvůli podprůměrné grafice. Zde se naštěstí ničeho takového bát nemusíme. Parkan: Iron Strategy sice možná nemá naprosto nejlepší engine a našlo by se na něm jistě množství malých chybiček, ale podstatné je, že jen a pouze malých. Je schopen velkého rozlišení, je svižný a nezasekává se, prostředí i zobrazené objekty a jednotky
vypadají velice slušně a určitě nenarazíte na nic, co by vás vyloženě znechutilo. Šel by tedy charakterizovat jediným slovem - „nadprůměrný“. A když už jsme u té zkratkovitosti, jedním slovem dokážeme popsat i zvukovou stránku tohoto titulu. A ono slovo je navíc ještě o něco kratší - „průměrný“.
Jistě bychom se měli také zmínit o takových nezbytnostech, jako je příběh, umělá inteligence, variabilita nepřátel, zábavnost multiplayeru a podobně, ale není to bohužel dost dobře možné. Kromě tiskových materiálů, kterým často není radno věřit, je k dispozici jen výše zmíněné hratelné demo, a to obsahuje pouze tutorial. V něm se sice výborně seznámíte s herním systémem a enginem, ale o požadovaných prvcích se nedozvíte zhola nic (nebo jen tak výrazně málo, že to ani nestojí za řeč). Z příběhu je pak jasno jen jediné - vše se odehrává ve sci-fi kulisách na cizím, neznámém a krajně nepřátelském světě, který byl kdysi dávno obydlen neznámou vyspělou civilizací. To jste ale jistě již dávno věděli z tohoto článku...
Vzhledem k tomu, že finální verze hry do redakce zatím ještě nedoputovala, bylo by předčasné vynášet nějaké unáhlené soudy. Zatím ale všechno nasvědčuje tomu, že se k nám blíží opravdu povedená a zábavná strategie, která nám představí klasické herní postupy známé z jiných RTS v takovém světle, v jakém nás ani nenapadlo je někdy očekávat.
