Příběh o akční hře Parabellum zní takřka jako nějaká moderní pohádka. Žil byl jeden mladý programátor, který s rozhodl, že vytvoří vlastní hru. Na to mu poradil jeho moudrý, bohatý dědeček: „proč táhnout do dáli, když to může dokázat od svého počítače ve Švábsku“.
„Tady, vezmi si tento pytel plný peněz a udělej něco hezkého. Abys to celé nepokazil, založ si firmu a zaměstnej všechny svoje sestřenice a bratrance, kteří ti při práci pomohou.“ Tak nějak zhruba vznikalo nezávislé německé studio Acony, ve kterém pak stále ještě vzniká týmová střílečka Parabellum. Ten přitom pro hráče pokračuje skutečně pohádkově: Parabellum bude totiž zdarma.
„Parabellum není žádný produkt, nýbrž služba,“ 
vysvětluje novinářům při jejich návštěvě rodinného studia marketingový šéf André Herbst. A jako služba je Parabellum v zásadě přístupné zdarma. Jako už řada firem předtím, také Acony se rozhodlo vsadit na financování prostřednictvím reklamy a mikrotransakcí.
Kdo ve hře nebude chtít vypadat jako většina ostatních, nezbude mu nic jiného, než utratit nějaké to euro za virtuální ohoz. Přesné ceny jsou zatím předmětem diskuze. Takový princip bude fungovat například ve známějších Battlefield Heroes.
Ale zatímco tam budou hráči skutečně vypadat stejně, Parabellum nabídne i neplatičům výběr z poměrně širokého repertoáru bot, kalhot, triček či pokrývek hlavy. Hráči si na ně pak zvyknou a budou
ochotni platit za ty méně tradiční. Neměly by chybět ani takové drobnosti, jako cigarety, sluneční brýle nebo šminky.
„V normálním případě se budou hráči snažit vypadat spíše nenápadně. Ovšem pokud je nějaký hráč opravdu dobrý a pobíhá po úrovni oblečený do neonových krámů nebo s klaunským nosem, potom to vysílá docela jasný signál,“ vysvětluje Herbst.
Zaměření Parabellum je poměrně jasné. Jedná se o ryzí multiplayerovou akci. A autoři si dobře uvědomili, že takovým stálicím, jako je Counter-Strike, nemohou konkurovat tím, že přivedou na trh další podobně vypadající titul, za jehož krabici by se navíc muselo platit. S takovou už pěkných pár studií pohořelo.
V multiplayerových akcí nejde ani tak o skvělou
grafiku nebo závažné novinky. Hra musí být především dostupná co nejširšímu okruhu hráčů a nabídnout maximálně kvalitní vyvážení. Toho se dá postupem času opět dosáhnout jen angažováním širokých hráčských vrstev.
V Parabellum by se měl vyřádit skutečně každý. Kdo dává přednost rychlovce, jíž vyplní třeba pracovní pauzu, pravděpodobně mu neujde svižný a zábavný deathmatch. Kdo se však chce soustředit na týmovou hru a obětovat tomu nějakou tu hodinku denně, určitě se nevyhne variantě „pět na pět“, která už zmiňovaný Counter-Strike připomíná docela silně.
Proti sobě se tu staví dva týmy vojáků s rozličnými úkoly. Jeden má za cíl umístit jakýsi vysílač do jedné z určených zón. Druhý tým se tomu musí pokusit zabránit. Podle všeho to je jednoduché,
rychlé a zábavné. Přesně tak musí moderní hra vypadat.
Oproti Counter-Strike se Parabellum podle zkušeností zahraničních novinářů skutečně nemusí stydět. Hratelnost na prvních několik zahrání nezaostává. A po grafické stránce je na tom novinka nepoměrně lépe. Jistě, proti Counter-Strike to není zase tak těžké. Ale Parabellum vypadá opravdu skvěle. Například animace patří bezesporu k naprosté špičce žánru. Držení těla a hlavy jasně naznačuje, kam se hráči dívají.
Co se týče zbraní, je tu na rozdíl od Counter-Strike určitá změna. Od počátku si můžete vybírat z poměrně širokého arzenálu všech možných kvérů, takže nezáleží na aktuálním obnosu financí. Na čem však záleží, 
to je úroveň (level), kterou si vylepšujete kvalitním hraním. Na vyšších úrovních se vám pak otevře přístup k dalším zbraním či nejrůznějším vylepšením typu tlumiče nebo laserového zaměřovače.
Autoři ujišťují, že nemíní nabourat vyváženost tím, že by bylo možné zbraně a upgrady kupovat za skutečné peníze. Za ně pořídíte akorát ohoz a různé drobnosti. Přesto ale v jedné věci máme určité pochybnosti. Kdo si totiž připlatí, bude v porovnání s ostatními stoupat po úrovních rychleji. Těžko to autorům zazlívat – někde si přísun financí zajistit musí. Na druhou stranu je právě toto tím největším rizikem, které by mohlo Parabellum stát značnou míru obliby.
Jelikož se Acony stylizují do role p
oskytovatelů služby, chtějí to dělat skutečně precizně. Proto můžeme čekat, že se Parabellum bude neustále vyvíjet kupředu. Autoři plánují komplexní „feedback system“, prostřednictvím kterého budou hráči moci poskytovat odezvu a určitým způsobem se tak podílet na dalším formování hry a změn.
Na to, že je Acony začínajícím rodinným podnikem, má o fungování Parabellum přesné představy. André Herbst mluví dokonce o jakémsi „pětiletém plánu“, který už je hrubě nalinkován a v němž by v pravidelných intervalech měly vycházet nové úrovně a herní objekty, například zbraně.
První balík, který bude zároveň sloužit jako základ naroubovaný na herní konstrukci už při vydání, nabídne kolem deseti bojišť z 
prostředí New Yorku blízké budoucnosti. Později bychom se ale měli dočkat i úrovní z džungle, pouště a dalších scénářů obrážejících celou zeměkouli.
Všechno to zní moc pěkně, nicméně základním předpokladem pro splnění „pětiletky“ bude jednoznačně schopnost přilákat platící zákazníky, případně si zajistit smysluplné financování reklamou. To podle nás nebude nic snadného. Přece jen, jakkoliv vypadá Parabellum skvěle, Counter-Strike je po marketingové stránce někde úplně jinde. To ale neznamená, že by moderní pohádka nemohla pokračovat. Dispozice k tomu určitě má.
