Na Operation FlashPoint z dílny Bohemia Interactive Studio se spousta hráčů těší již několik let. Není proto divu, že byly pár hodin po vypuštění dema téměř na maximum vytíženy linky většiny serverů, které nabízely demoverzi ke stažení. Vzápětí díky nim vzrostla návštěvnost oficiálních stránek FlashPointu přibližně desetkrát, což z nich udělalo druhý nejnavštěvovanější herní web v České republice (v časných ranních hodinách poráží stránky Operation Flashpoint v počtu přístupů i nás - díky zahraničním návštěvníkům). Poté, co jsme nad FlashPointem strávili celou středu, nezbývá, než se s vámi podělit o první dojmy.
Herní systém
Z jedné poměrně obsáhlé mise, kterou demo obsahuje, si lze udělat solidní obrázek o tom, jak vlastně Operation FlashPoint funguje. Na samém začátku se v neherní části projedete s velitelem jeepem na místě spolujezdce, přičemž vyslechnete první část breefingu. Samotné hraní začíná rozhovorem důstojníka s hlídkou a následným transferem na předsunutá stanoviště pěchoty. Tady už řídíte jeep sami, velitel pouze říká, kam máte jet. Po obhlídce prvního družstva následuje cesta skrze les (pozor na stromy – náraz může poškodit auto) k druhé jednotce. Jeep opustíte, přidáte se k lelkujícím vojákům, když tu náhle přijde rozkaz k nasednutí na korbu náklaďáku. Po několika minutách kodrcavé jízdy (a družného hovoru vojáků) opět vystupujete a na další příkaz formujete své síly k akci. Žádný z rozkazů samozřejmě nemusíte respektovat, ale rebélie k ničemu nepovede – děj se dál nepohne. Během boje postupujete spolu s jednotkou (tedy žádná sólo akce ve stylu Ramba), komunikujete s ostatními a snažíte se dobýt nepřátelské postavení. Z počátku to není proti pěchotě nic těžkého, ale závěrečný příjezd tanků a odlet v helikoptéře už dají zabrat i otrlému válečníkovi.
To, co činí FlashPoint naprosto revoluční hrou, je fakt, že jsou všechny předměty na bojišti plně funkční. Když cestou potkáte opuštěný ruský „gazík“, klidně můžete nastoupit a projet se (základní přístroje jsou v autech samozřejmě funkční, nechybí ani klakson). Mrtvým vojákům se dají brát zbraně i munice – jakmile se dostanete do blízkosti „aktivního“ předmětu, můžete si vyvolat menu a vybrat si příslušnou akci (např. nasednout na korbu náklaďáku, sebrat mrtvole dýmovnici, atd...). Boje samotné jsou velmi reálné – stačí jedna dobře mířená rána a je po vás. Proto je nutné v maximální možné míře využívat krytí (plazení, schovávaní se za stromy, keře nebo do domů) a HLAVNĚ týmově spolupracovat. Sám toho na bojišti moc nezmůžete - hrdinové většinou končí pochovaní někde na vojenském hřbitově (v tom lepším případě) nebo roztrhaní na tisíc kousků na bojišti (to v tom horším). Autoři zašli až tak daleko, že kromě balistické křivky simulují i neschopnost přesně mířit při běhu či chůzi (zaměřovač se klepe jako šílený).
Zbraně
Ruku v ruce s vozidly všeho druhu je ve hře neuvěřitelná volnost ve výběru zbraní. V misi sice začínáte s M-16, ale nic vám nebrání vzít si po zabitém nepříteli kulomet i se zásobníky, vylézt na kopec a pomocí zoomu zatápět bránícím se nepřátelům). Jednotlivé flinty mají různé módy střelby (např. single-shot, triple-shot, automatic) a počty nábojů v zásobníku, které přesně odpovídají reálným předlohám. Také jejich účinnost a dostřel jsou celkem reálné – lehký kulomet toho dokáže na dálku mnohem víc než kalašnikov, který je zas průbojnější než M-16. I RPG se dá úspěšně použít proti pěchotě, o čemž se nejednou přesvědčíte (aneb proč je dobré používat rozptýlenou formaci). Mimo zbraní můžete „znárodnit“ mrtvým vojákům i dýmovnice nebo dalekohled – fantazii se meze nekladou.
Grafika
Rozhodně nejkontroverznější část celé hry. Grafické zpracování terénu a jednotlivých vozítek a vrtulníků v mnohém připomíná inovovaný GunShip! – detailní členitá krajina se spoustou stromů a keřů (většinou jenom pár polygonů potažených poloprůhlednou texturou), celkem povedeně vymodelovaná auta i transportéry (opět platí, že nedostatek polygonů nahrazují textury), snad jen kopců a skal je podstatně víc než ve zmiňovaném simulátoru helikoptéry. Velmi dobře jsou zpracované modely budov a vesnic jako takových – procházka pozdně odpolední vylidněnou vískou s opuštěnou kapličkou, plaňkovými ploty a dopravními značkami (ony notorické „stop“ a „dej přednost v jízdě“) dává vojákům na chvíli zapomenout na hrůzy války, samozřejmě jen do chvíle, než si to po hlavní silnici nepřihasí „gazík“ ruských oficírů.
Určité zklamání však přinesly modely postaviček – vojáci vypadají jednoduše divně. Ne že by byli nějak odfláknutí, to ne (ostatně široká škála zbraní a výstroje, kterou je každý voják ověšený, svědčí o doslova mravenčí práci), jenom působí na bojišti velmi nepřirozeně. Ti z vás, kteří si pamatují NHL 99 s naklíčovanými protáhlými obličeji hokejistů, budou mít chvílemi pocit, jako by byli o dva roky zpět. Nepřirozený je i pohyb postaviček – jakmile vezmou do ruky flintu, zkroutí se do podivné pózy, ve které absolvují zbytek akce. Netradiční je i jejich krvácení – bezprostředně po zásahu odletují od vojáka podivné červené chuchvalce, které mají ke kapkám krve hodně daleko. Na druhou stranu je nutné přiznat, že se uniformy zraněných hrdinů od krve velmi realisticky zamazávají. Hardwarové nároky dema jsou poměrně vysoké (pro rozumné hraní v nízkých detailech je potřeba cca 400 MHz procesor a solidní 3D karta, optimální konfigurace pro plné detaily je podle našich zkušeností někde kolem 800 MHz Duronu, 256 MB RAM a GeForce 2 MX), ale zdráhám se je nějak obšírněji komentovat – raději si počkejme na plnou hru, kde může být všechno jinak.
Umělá inteligence
Další věc, která mne na demoverzi FlashPointu přinejmenším zaskočila. Na jedné straně postupují vaše jednotky skvěle koordinovaně (bojová rojnice, vzájemné krytí...), velitelé dávají rozumné a v praxi obhajitelné příkazy (většinou každému vojákovi vysílačkou přiřadí cíl, u těžších překážek vyšlou do útoku klidně i skupinku s příslušnou výzbrojí), protivníci se dokáží krýt, podnikají nebezpečné výpady (pravda, někdy až příliš ve stylu akčních filmů) a využívají všech možností, které jim výzbroj nabízí (na dálku kropí útočníky z kulometu, pak přijdou ke slovu samopaly a nakonec granáty). Bohužel některé akce vašich spojenců jsou opravdu tragické – na začátku mise jsem omylem trefil velitele do nohy, ten se ani neohlédl (natož aby situaci komentoval) a spokojeně pokračoval v bojové činnosti. Letmým přezkoušením jsem zjistil, že vojáci nikterak neupozorňují na friendly-fire (pravda, občas zalehnou a plíží se), což je u takovýchto her poměrně značný problém. Další výtku bych měl k medikovi, který si po bojišti chaoticky pobíhá a nedbá mého zoufalého volání, že potřebuji ošetřit.
Již teď je jisté, že Operation FlashPoint bude bezpochyby jedinečnou a revoluční hrou, která navždy změní žánr „válečných pěchotních simulátorů“. Bohužel díky svéráznosti grafiky nemusí být všude hodnocena pozitivně – někomu se prostě kostrbaté postavičky v terénu líbit budou a někomu zase ne. Doufejme, že se autorům podaří ve finální verzi vylepšit umělou inteligenci spojenců (zejména fatální kiksy při friendly-fire by se do ostré hry neměly dostat) – pak už nic nebude bránit tisícům pěchotních nadšenců v lítém boji vyhrocené studené války. Nezbývá než nedočkavě čekat další dva měsíce, než Operation FlashPoint vyjde.
Popisovanou 65 MB demoverzi si můžete stáhnout odsud, screenshoty vytípané z dema najdete zde. Za povšimnutí stojí i rozhovor s Markem Španělem, tvůrcem hry.
