Po zveřejnění dema dlouho očekávané hry Operation Flashpoint se (nejen) na našich stránkách rozvířila velmi vzrušená debata o tom, jak bude vypadat plná verze hry a zda dokáže naplnit očekávání, která do ní vkládají statisíce příznivců válečných her (připomeňme také otevřený dopis, který při té příležitosti vývojáři adresovali herní veřejnosti). V současné době se nám do rukou dostala finální verze hry, a tak jsme se s vervou pustili do testování. Zde jsou naše první dojmy, které berte jako předkrm před hutnou recenzí.
Klíčovou částí hry je pěchotní boj. Pěšák ve Flashpointu není neohrožený hrdina, kterému neublíží deset kulek v břiše, ale „obyčejný“ voják, pro kterého je (podobně jako v Counter Strike) první přímý zásah smrtelný. Zranění se může projevit všelijak – pokud dostanete zásah do nohy, nebudete se moci postavit a zbude vám akorát tak plazení v bahně a oči pro pláč. Spolupráce s kolegy probíhá, podobně jako v demu, prostřednictvím příkazů v komunikačním menu – s trochou cviku je možné vést celkem solidně koordinovaný útok, protože vaši spolubojovníci nepatří mezi žádné zelenáče. Umělá inteligence protivníka působí místy rozporuplným dojmem – zatímco při většině misí není pro skupinku vojáků problém během několika sekund obklíčit vaše pozice, jindy reagují na smrt svého kolegy metr vedle nich doslova se stoickým klidem.
Skvělý je i model „chaosu“ – stačí, abyste z dálky vystřelili do skupinky vojáků, ti padnou k zemi a odplazí se do různých směrů. Za chvíli se přikrčí a rozhlížejí se do všech stran ve snaze zjistit, odkud přichází palba.
Široký výběr (realisticky zpracovaných) zbraní všeho druhu je jedním z klíčových faktorů pro úspěch hry. Již záhy si jednotliví hráči najdou své oblíbené zbraně – v mém případě šlo jednoznačně o ostřelovací pušku M21 s optikou. Jak může nasazení takové zbraně vypadat, ukázala jasně jedna ze sólových misí. Své dva kolegy jsem nechal u výsadkového bodu, sám nasednul do jeepu s vestavěným kulometem a vydal se na kraj lesa. Vozidlo jsem schoval mezi stromy a rychle přeběhl silnici, po které se blížil nákladní vůz plný vojáků. Sniperka bez problémů odpravila řidiče i závozníky, stejně jako tři další vojáky, kteří seskočili zezadu z korby. Jeepem jsem pak pokračoval až na kopec nad základnou, kde opět následovalo parkování mezi stromy. Díky optice sniperky nebyl problém na několik set metrů eliminovat posádku BVP a kulometčíky. Pak stačilo popojet s jeepem a zasypat prostor základny projektily z těžkého kulometu. Jak snadné...
Skutečně originálním prvkem, který Operation Flashpoint odlišuje od podobných her, je možnost nastoupit do libovolného NEPOŠKOZENÉHO (pamatujte si to, až budete střílet na UAZy a URALy) vozidla a použít ho na bojišti. Není však nutné se vždy posadit na místo řidiče – například v tanku lze zastávat i pozici střelce či velitele, v nákladním voze jde dělat závozníka a pasažéra na korbě, a v mém oblíbeném Jeepu s kulometem existují kromě řidiče i střelec a flákač (tedy ten, který se jenom veze a případně střílí z osobní zbraně na pocestné). Ovládání „nevyužitých“ pozic zastanou počítačoví kolegové – těm lze buďto dávat přímé rozkazy, co mají dělat, nebo si přepnout možnost manuálního ovládání střelby z vašeho postu. Nejinak tomu je i u helikoptéry, jejíž letový model je silně zjednodušený (aby si hru mohlo zahrát širší publikum), ale ani příznivce simulátorů vyloženě neurazí. Problematiku bojových prostředků jsme zatím neměli možnost plně vyzkoušet, proto ji na tomto místě opusťme s tím, že se dá jezdit se vším, co má kola a funkční motor.
Po grafické stránce lze finální verzi Flashpointu jen těžko kritizovat za některá zjednodušení (například pseudo-3D stromky či keře a nedotažené interiéry některých budov) – po hodině ježdění v UAZ po jednom z ostrovů si hráč udělá dostatečný přehled o nesmírně rozlehlé krajině plné lesů, vesnic i malebných kopců.
I po dlouhém hraní dema se občas člověk v plné hře zarazí nad některými českými reáliemi – takový Zetor parkující na dvoře zemědělské usedlosti nelze nepostřehnout. V úzkých prolukách mezi domky se však občas stává, že se postava „zasekne“ a obraz začne zběsile přeskakovat. Animace a speciální efekty v podobě výbuchů a kouřů sice nepatří k absolutní špičce, ale až na čestné výjimky (zranění vojáci, kteří prostě zpomalí v chůzi bez známky dalších problémů) jsou pro vytvoření atmosféry opravdového válečného konfliktu plně dostačující. Hra světla a stínu ve večerních či ranních misích patří k největším přednostem grafického enginu – detailně vymodelovaná kapota jeepu či bok Uralu působí v purpurovém světle zapadajícího slunce impozantně.
Škoda jen nedotaženého poškozování budov a stromů – je opravdu divné, když se tankem trefím do chatrného domku, se kterým to v horším případě nehne, v tom lepším se pak trochu nakloní. V případě benzinové pumpy je její naprostá imunita k tankovým střelám zarážející (i když – jak jsem se informoval u Michala Rybky, jemu se v anglické verzi vyhodit benzínku do povětří podařilo, takže je možné, že jsem z toho tanku střílel na objekt pumpy nějak nestandardně, nebo že vývojáři v české verzi pár věcí změnili).
Podobně je tomu i s obrněnou technikou prodírající se porostem – menší stromky vyvracejí obrněné transportéry a tanky s přehledem (takový průjezd lesíkem pak z dálky vypadá jako by tudy kráčej přinejmenším dinosaurus), ale silnější kmen vydrží i náraz HODNĚ rozjetého tanku, což je přinejmenším podivné (pro ilustraci – když se na železničním přejezdu srazila v šedesátých letech rozjetá lokomotiva s tankem, šla rovnou do šrotu, kdežto tank po menší opravě motoru a přestříkání kamufláže mohl pokračovat v činnosti).
Operation Flashpoint testujeme na počítači vybaveným 900 MHz procesorem, 128 MB RAM a grafickou kartou GeForce 2 GTS. I na nejvyšší detaily běžela hra naprosto plynule a také nahrávací časy jednotlivých misí nebyly nikterak tragické (cca deset sekund). Dá se předpokládat, že po rozumném snížení detailů (možností na jejich modifikaci je podle všeho o něco víc než v demu) bude hra plynule fungovat i na pomalejších strojích – kritické bude zejména rozlišení hry a viditelnost. Mezi těmito dvěma veličinami bude nutné hledat přijatelný kompromis – při misi s helikoptérou je lepší nastavit si kratší viditelnost (jinak se procesor zapotí), naopak při sniperských akcích, kdy je dobrý dohled kritický, se vyplatí spíš snížit rozlišení.
Jak je již z předchozích řádků patrné, tvůrci Operation Flashpoint skutečně nelhali – podařilo se jim vyrobit skutečně propracovaný simulátor pěšáka (a potažmo pěchotního družstva) na moderním bojišti okořeněný možností používat vozidla všeho druhu a také helikoptéry. Na výraznější chyby jsme po prvních pár hodinách hraní nenarazili, ale některé drobné mouchy již na povrch vyplavaly. I přesto jde bezpochyby o špičkovou hru...
