Navzdory válce se herní vývoj na Ukrajině nezastavil. Naopak, aktuálně je o tamních studiích hodně slyšet. Frogwares před pár týdny vydalo povedený horor Sinking City 2, GSC datadisk k obdivovanému Stalkerovi 2 a 4AD nyní uchvátili výstavu Gamescom hratelnou ukázkou třetího pokračování série Metro. Ptáte se, jak je to možné, když se země již pátým rokem brání ruské vojenské agresi, a stále více jí dochází frontoví vojáci? Inu je to kombinací mnoha faktorů. Část vývojářů samozřejmě uprchla do zahraničí, jiní dostali výjimku (vysoce specializovaný odborník je pro Ukrajinu daleko platnější jakožto ekonomický zdroj než základně vytrénovaný voják v zákopu), někteří se skutečně bojů aktivně účastní. A bohužel také umírají.
Ptáte se, proč si od politiky neodpočinete ani na stránce o videohrách? Inu prostě proto, že série Metro politická vždy byla. Autor knižní předlohy Dmitrij Gluchovskij je ostatně jednou z prvních kulturních osobností v Rusku, které se ocitly na seznamu hledaných osob za porušení zákona o znevažování ozbrojených sil, protože na svých sociálních sítích šířil fotografie ruských válečných zločinů. Talentovaný animátor Andrij Korzikin zase padl na frontě.
Doposud se vývojáři pokoušeli ukazovat, že svět není černobílý a volby spadají do pomyslné šedé zóny, nyní ale chtějí ukázat, že proti čirému zlu je nutné se bránit všemi způsoby. Novým hlavním záporákem je Fuhrer Hunter, který zformoval do té doby roztříštěné komunity ve fašistickou organizaci Nová říše (Novoreich). Ta samozřejmě nechce nic jiného než prosadit všeobecné blaho a prosperitu, ale znáte to – když se kácí les, létají třísky a tak je potřeba nejprve se vypořádat se všemi nepřáteli. I když to holt někdy znamená popravy a posílání sirotků na převýchovu.
Tomuto zlu se postavíte coby nový hrdina. Říká si Cizinec a umí se ohánět zbraněmi stejně jako Arťom, oproti němu má ale jednu obrovskou výhodu – umí mluvit. Ano, doba mlčenlivých hrdinů je zřejmě nadobro za námi a i hráčova postava bude umět vyjádřit své myšlenky i nahlas.
Čeho si ale všimnete ještě o něco dříve, je fantastická grafika. Už předchozí díly se vždy pohybovaly v naprosté technologické špičce, kam se ale za těch pár let technologie posunula, je neuvěřitelné. V přiděleném čase jsem bohužel nestačil připravenou ukázku dohrát – ne snad, že by byla těžká, ale prostě jsem se příliš kochal. Ať už jde o atmosféricky nasvícené podzemní lokace, dokonale vymodelované obličeje nebo působivé výhledy do krajiny, nic lepšího jsem ještě v počítačových hrách neviděl. Na druhou stranu stroj, na kterém jsem hru zkoušel, byl poháněn grafikou, jejíž cena v obchodech přesahuje 100 tisíc korun, takže je otázkou, jak to celé bude běhat v běžných podmínkách. Ale i kdyby se musely ubírat detaily ve velkém, stejně to bude patrně stát za to.
Po experimentování s otevřeným světem (které tedy nedopadlo vůbec špatně, viz naše recenze Metro Exodus), se vývojáři vrací ke klasickým koridorům. V tunelech Metra to asi překvapí málokoho, ale platí to i na povrchu. Na první pohled vše působí přirozeně, ale tamhle je spadlá suť, tamhle propast, onde radiace, takže jste i v exteriérech stejně vedeni tam, kde vás zrovna chtějí mít.
Hratelná ukázka ale samozřejmě začala jako vždy v podzemí, kde jsme dostali zakázku na průzkum a ideálně i likvidaci nepřátelského ležení. Pak už jen nafasovat zbraně (opět plně modifikovatelné) a munici, rozloučit se s přáteli a vyrazit na misi. I když jde o klasickou rutinu, kterou už jsme nesčetněkrát absolvovali v předchozích dílech i knihách, ten pocit, kdy se za vámi zavřou těžké dveře podzemního krytu a najednou je všude ticho a tma jsou pořád působivé. Zůstal i minimalistický interface, nejsou tu žádné „question markery“ ukazující, kam jít, kompas máte na hodinkách, radiaci označuje jen pípání detektoru a když se budete chtít podívat do mapy, musíte ji vytáhnout z kapsy. A nepřátelští vojáci samozřejmě zdvořile nepočkají, než se zorientujete.
V podzemí si budete muset připomenout pár známých triků, bez nichž se v nehostinném prostředí nedá přežít. V zamořených lokacích je nutné nosit plynovou masku, bez svítilny ani ránu, na pavučiny platí zapalovač, jinak vám zaneřádí zorné pole. To ostatně platí i pro kapající vodu, případně stříkající krev – je zde proto dedikované tlačítko pro čištění průzoru. Průzkum okolí se rozhodně vyplatí, z nalezeného šrotu lze „kraftit“ nezbytný spotřební materiál, jako jsou lékárničky, náboje nebo filtry do plynové masky. Někdy takto můžete objevit i mini quest s vlastní dějovou linkou, vše je ale přirozeně integrované do okolního prostředí, nikdy nejde jen o výplňové kulisy.
První setkání se zmutovanými příšerami na sebe nenechá dlouho čekat a tady není moc, co vymýšlet – prostě je musíte postřílet dříve, než vás ve větších počtech ukoušou. I ta základní zvířata dokážou taktizovat a snaží se na vás útočit ze všech stran, ta pravá zábava ovšem přichází až s lidskými nepřáteli. Metro vás sice vybízí k plížení, kladení pastí a hledání alternativních cest, dříve nebo později ale uděláte chybu a vše skončí přestřelkou. Ty jsou díky špičkové grafice a dynamickému osvětlení opravdu zážitkem. Nepřátele po sobě pokřikují a spolupracují, navzájem se kryjí a dokážou pořádně zatopit. Je opravdu zábavné je likvidovat. Ideální taktikou je samozřejmě nalákat na jejich pozice mutanty, kterým je jedno, na čím mase si mohou pochutnat, prostě něco jako The Last of Us jen místo „zombíků“ jsou zde mutanti.
Vlastně mě až na grafiku nic vyloženě nepřekvapilo, dokonce bych možná řekl, že oproti minulému otevřenému dílu jde po designové stránce o krok zpět, ale vlastně mi to vůbec nevadí. Půjde zřejmě o kratší, ale o to intenzivnější akční jízdu, která nad jiné vyniká svým mistrovským technickým zpracováním a v dobrém slova smyslu „špinavém“ příběhu, který je z velké části ovlivněn skutečnými zážitky. Metro 2039 dělá všechno, co fungovalo v předchozích dílech a jelikož je podobných her na této kvalitativní úrovni málo, už teď můžete spořit do prasátka.
