Celý vesmír je zpracován co nejvíce realisticky a vše vychází ze současných vědeckých poznatků. Při vytváření nové hry lze nastavit maximálně 256 hvězdných systémů, v každém může být až osm planet, u nich pět měsíců. Dohromady tedy 10.240 objektů k potenciální kolonizaci, plus neobyvatelné hvězdy, 
červí díry, mlhoviny nebo pásy asteroidů mající také svůj vliv – v poli asteroidů se špatně manévruje a bitvy v něm jsou proto nebezpečné pro obě strany. Planety i měsíce se liší různými ukazateli jako teplota, gravitace, hustota atmosféry a úrodnost a při zvažování, kde se zabydlet, je na to třeba brát ohled.
Na počátku hry je na výběr mezi osmi rasami, jež lze v určitých mezích modifikovat (přidáním bodíků k jedné z mnoha základních vlastností na úkor vlastnosti jiné). Rasy se mezi sebou liší jak ve svých přednostech, tak ve vzhledu – jedni vypadají jako úhoři, druzí pobrali zase něco z kybernetiky, třetí si polétávají v husté atmosféře a další mají dvě ruce a nohy (jsou známí jako lidé). Prostě taková sebranka roztodivných tvorů a v některých případech i šílených potvor. Zajímavé je, že zatímco planeta s nehostinnou radioaktivní atmosférou je pro lidi smrtelná, jiná rasa v takovémto prostředí normálně žije, ale prostředí podobné Zemi ji zabíjí.
Příběh v MoO 3 není tak silný jako v Imperium Galactica III, protože jde hrát v kůži mnoha různých ras. Přesto je připraven podrobný nástin historie a kultury, řekněme jakéhosi pozadí, v němž se titul odehrává. Cíle jsou celkem tři - zničit ostatní (pro dobyvatele), stát se prezidentem Orionu 
(pro politiky) nebo objevit tajemství mystické rasy Antaranů (pro badatele). Vybere si vskutku každý. Například dostat se do křesla pro prezidenta Orionského senátu (který je jakousi velkou aliancí členských civilizací) není jen tak. Nejdřív je třeba se stát členem, čímž vznikají povinnosti dodržovat nařízení a výnosy vydávané senátem při společném hlasování. Jedině diplomatické čachry a poctivé dodržování práv vede k titulu prezidenta. Senát příliš nezasahuje do konfliktů mezi nečlenskými rasami; militantněji ladění dobyvatelé, jež by chtěli ostatní postřílet i zmasakrovat a splnit tak jeden z cílů hry, ale musí počítat s tím, že senát si takovéto chování nenechá líbit.
Podobně jako v ostatních vesmírných strategiích se i v MoO 3 objevují správci planet, velitelé flotil a nově také velká rada, jež kecá svému vládci do rozhodování. Celý systém velení a spravování je dost propracovaný a cílem je, aby se hráč nemusel starat o všechno možné a aby měl ulehčenou práci. Kdo chce, klidně může ručně kontrolovat výrobu, budování a rozdělení pracovních sil na vlastních planetách. Nebo také stačí jen nastavit, na co se má planeta zaměřit (výzkum, stavba lodí atp.), a dokonce lze planetu nechat správci úplně. A to se později docela hodí – v posledních fázích hry se galaktické impérium rozlézá na všechny strany a bylo by příliš pracné pečovat o desítky a desítky planet. 
Kromě toho se ve hře objeví jacísi ministři pro jednotlivé oblasti (věda, armáda atd.) a spousta vysoko postavených velitelů. Narozdíl od bezejmenných správců vystupují jako unikátní osobnosti, a proto jdou uplácet či zabíjet cizími špióny.
Výzkum nepředstavuje oproti jiným vesmírným strategiím nic zvláštního; dělí se do šesti různých oblastí bádání, při honbě za novými objevy je třeba myslet na to, že se nikdy neví, jak je vynález / nová technologie daleko a kdy přesně bude výzkum dokončen. Špióni mohou ušetřit spoustu práce, neboť dokáží krást vynálezy cizích ras. Je tu ovšem jeden problém – aplikování velmi pokročilé cizí technologie vyjde výrazně dráž, než kdyby se ona novinka zrodila přirozenou cestou v laboratoři. Nepostradatelnou úlohou výzkumu je vývoj nových zbraní, lodí a vybavení pro ně. Každou vesmírnou stanici, obranný satelit nebo loď lze libovolně a do posledního detailu modifikovat a upravovat.
Někoho možná zklame, že zatímco hra běží na tahy, boje se odehrávají v reálném čase. Dalším podstatným prvkem jsou kapitáni jednotlivých plavidel, kteří plní rozkazy a do jisté míry mají nezávislost. Před začátkem bitvy se podrobně určí taktika, cíl bitvy a lodě dostanou pokyn, co se má dělat – konkrétní věci, 
jako kam se pohne ta a ta loď a na koho zaútočí, záleží pouze na kapitánech. Mimochodem, v jedné mele se může řezat až přes patnáct stovek plavidel, proto kromě klasického pohledu na bojiště, v němž jsou vidět jednotlivé lodě, je připraveno přehlednější zobrazení pomocí jednoduchých ikonek.
Zatímco Haegemonia a Imperium Galactica III bitvy na povrchu planet ignorují, MoO 3 i v tomto případě vychází vstříc. K boji vyškolené chlapíky zastupuje pěchota, drsnější mariňáci a roboti, v dobách krize obyvatelé vytvoří milici, později pak partyzánská a rebelská vojska snažící se dobýt svou planetu zpět (při občanských válkách a vzpourách ale dělají neplechu). Ke slovu přijdou rovněž biologické, chemické a nukleární zbraně schopné vyřešit špinavou práci během chvilky, leč po jejich nasazení si člověk musí vylízat vedlejší politické důsledky. Při pozemních bojích lze pouze zvolit cíl operace a taktiku, o samotném provedení a úspěchu rozhodují jen a jen velitelé.
Grafika a technické zpracování je jedna z mála věcí, o níž se nic moc neví. Ono se vlastně není čím chlubit, vydané obrázky moc úchvatně nevypadají, nicméně bylo by předčasné něco hodnotit, protože třeba screenshoty z bojů nebyly zatím 
vydány. Tak či onak grafika k celkovému ladění hry nehraje vůbec důležitou roli. Tomu odpovídají i minimální požadavky – 300 MHz procesor a 64 MB RAM se dnes zdá jako vtip.
Pokud nebudeme brát v potaz grafiku, tak je MoO 3 ve všech ohledech neuvěřitelně propracovaná hra a ještě dlouho by se dalo mluvit o spoustě dalších věcech – o vymakané diplomacii, o obyvatelstvu nebo o deníku, který se během hraní sám od sebe zapisuje a zaznamenává všechny bitvy, politické čachry, diplomacii a důležité události. Po dokončení hry bude deník k dispozici v textovém formátu, a jak říkají sami autoři, hráčům tak zůstane jakási kronika civilizace, jíž vedli. Uvidíme, jestli se podaří tu spoustu nápadů spojit dohromady a jestli výsledek bude zábavný. Zatím to vypadá, že bude, a nás tak čeká vynikající vesmírná strategie, která nepodlehla trendu zjednodušování. Datum vydání se přibližuje každým dnem, den D by měl nastat (pro evropu) 7. března. Do té doby zbývá čekat a čekat a občas se dívat na hvězdy. Třeba tam ti mimozemšťané fakticky někde jsou.
