Ačkoliv se to dnes zdá již strašně dávno, začala společnost Illusion Softworks pracovat na své akční hře Mafia: The City of Lost Heaven na přelomu let 1998 a 1999. Tehdy ovšem ještě nesla pracovní název Gangster a projekt byl prezentován spíš jako automobilová honička ve stylu Drivera. Vydání bylo naplánováno na podzim roku 2000. Čas však plynul, datum vydání se neustále odkládalo a hra se měnila. Už od počátku sice bylo jasné, že srovnání s Driverem je opravdu jen orientační (Mafia již ve svém raném stádiu slibovala mnohem více možností), ale když jsme nyní měli šanci na vlastní kůži si ozkoušet aktuální alfaverzi tohoto titulu, byli jsme doslova šokováni. Ještě nikdy v životě neubíhal čas tak rychle jako v těch hodinách, kdy jsme se ponořili do příběhu hry Mafia: The City of Lost Heaven a stali se mladým taxikářem Tommym.
Pravděpodobně se mezi vámi nenajde nikdo, kdo by ještě o hře Mafia neslyšel, ale i tak by byla slušnost vám v krátkosti připomenout její zápletku. Děj je situován do Spojených států v meziválečném období, přesněji řečeno do období hospodářské krize. Ano, do těch let, kdy mafiánské famílie třímaly v rukou de facto větší moc než samotné státní orgány. Vás se to ovšem netýká - vy jen vozíte lidi taxíkem a jste rádi, že jste si v nemilosrdné době krize našli alespoň nějakou práci. Jednoho dne ale do vašeho auta naskočí trojice gangsterů, kteří potřebují ujet pronásledovatelům. To se podaří a celý trojlístek následně odvezete v bezpečí na místo určení. Tím by to mohlo všechno skončit, kdyby se vám ale pronásledovatelé nerozhodli pomstít. Záhy tedy přicházíte o svůj milovaný automobil a kdyby se vám nepodařilo včas uprchnout k oněm mafiánům, jimž jste právě prokázali laskavost, přišli byste i o život. Co ale dělat dál? Jste taxikář bez taxíku, a tím pádem nezaměstnaný. Nějaká práce by se ale pro vás jistě našla - v řadách místní mafie, do níž jste si právě vysloužili vstup. Nerozmýšlíte se dlouho...
Jak vidno, s úvodní zápletkou si pracovníci Illusion Softworks docela pohráli. Jistě byste ale sami dokázali okamžitě vyjmenovat tucet titulů, které mají příběh ještě více strhující. V čem tedy spočívá silná stránka hry Mafia: The City of Lost Heaven? Především v její komplexnosti, která ústí ve výjimečně kvalitní atmosféru. Již ono samotné ujíždění pronásledovatelům a následný útěk od zničeného taxíku do bezpečí není řešeno žádnou animovanou sekvencí, ale jedná se o první dvě úrovně hry. Pokud byste ale předpokládali, že v duchu prvních misí se bude odvíjet i zbytek titulu, krutě byste se mýlili. Zpočátku jste jen drobná mafiánská nula a nejsou vám svěřovány obtížnější úkoly než vybírání výpalného, ale postupem času získáváte větší důvěru svého zaměstnavatele a dokazujete, že vás na cestě za splněním úkolu nic nezastaví. Od drobných úsluh, kdy fungujete především jen jako řidič, se tedy propracováváte výše a výše, přes předání zboží, likvidaci určitých osob až po osvobozování členů famílie, kteří nejsou stejně schopní jako vy - a dojde pochopitelně i na spektakulární finále, jež čpí již na dálku benzínem, střelným prachem a olovem.
Fakt, že náplň hry je v každé misi odlišná, má jeden zásadní efekt - po chvíli se necítíte ani tak jako ve hře, ale spíše v nějakém filmu. Jednotlivé mise na sebe přímo navazují, příběh je opravdu velice dobře vyfabulovaný a navíc umocněný vhodně umístěnými animovanými sekvencemi. Těch by měly být ve finále téměř dvě hodiny a jestli čekáte, že budou tradičně na začátku a na konci mise, jste na omylu. Protože, jak již bylo řečeno, mají dotvářet filmový efekt, narazíte na ně přesně tam, kde jsou zapotřebí - bez ohledu na to, jestli jedna skončila sotva před minutou nebo jste naopak na žádnou již čtvrt hodiny nenarazili. Animátoři zde navíc odvedli velice slušnou práci, takže ačkoliv úroveň detailů nejde např. s filmem Final Fantasy: The Spirits Within ani srovnávat, výsledný dojem z celku jako takového je mnohem lepší.
Mezi další významné devizy hry Mafia: The City of Lost Heaven patří prostředí, v němž se vše odehrává. Stejně jako např. v GTA, i zde se pohybujete prakticky jen uvnitř komplexně vytvořeného města. Mezi GTA a Mafií je ale obrovský kvalitativní rozdíl, a to i v případě, že Mafii srovnáváme s nejnovějším, tudíž třetím dílem série GTA. Lost Heaven je totiž nejen několikrát větší, ale hlavně je mnohem realističtěji a tím pádem i přesvědčivěji zpracováno, o množství detailů a interaktivitě nemluvě. A to se nezmiňujeme o faktu, že v Mafii jsou přístupné i mnohé interiéry, takže se zdaleka ne všechno odehrává pod širým nebem - což dává tvůrcům pochopitelně mnohem větší volnost při designu jednotlivých misí. Modelový úkol pak může vypadat následovně: vybrat si v garáži auto (nebo nějaké sebrat na ulici), přejet přes půlku města na místo určení, tam vejít do domu, zabít určenou osobu, získat dokumenty, během šílené automobilové honičky v ulicích města setřást pronásledovatele a dostat se zpět na místo, odkud jste vyjeli.
Je tedy nejspíš patrné, že Mafii by bylo možné rozdělit na dvě části, které se neustále prolínají a střídají. Jsou jimi jízda po městě a akční scény. Obě jsou přitom propracovány do hloubky, takže ani jedna nevypadá jako pouhý zbytečný přívažek k té druhé. Ostatně péče, kterou tvůrci věnovali např. tvorbě jednotlivých typů vozidel, se již stala téměř příslovečnou. V obou částech tedy narazíte na velkou dávku realismu - ať již budeme mluvit o jízdních vlastnostech aut, o tom, že pár dobře mířených ran vás pošle na věčnost, nebo třeba o používání jednotlivých zbraní.
Bylo by ale na čase říci si též něco o technické stránce tohoto titulu. Na první pohled je jasné, že na slabších strojích si Mafii příliš nevychutnáte, ale pokud máte stroj alespoň lehce nadprůměrný, budete v prvních chvílích jen valit oči. To, co vidíte kolem článku, jsou neupravované screenshoty - a ne v naprosto maximální kvalitě. Detailnost provedení je úctyhodná a nechává za sebou i světovou špičku, jakou byl v tomto ohledu Max Payne. In-game animace jsou také jasnou silnou stránkou - přeci jen když každý člověk na ulici jde jinak, když jsou veškeré pohyby plynulé a když i obyčejné zapalování cigarety vypadá naprosto přirozeně, poznáte, že máte před sebou dílo mistrů. O zvukové kulise toho mnoho říci zatím nejde - je ještě v raném stádiu vývoje a mnoho věcí se bude měnit. Přesto nic nenasvědčuje tomu, že by měli mít tvůrci ze zvukových efektů či dabingu ostudu - již to, co obsahovala alfaverze, bylo možné považovat přinejhorším za průměr.
Co nám z toho plyne závěrem? Hra Mafia: The City of Lost Heaven bude s nejvyšší pravděpodobností precizně zpracovaným akčním titulem, který však díky své různorodosti, pestrosti a vynikající atmosféře nebude srovnáván s jinými hrami tohoto žánru, ale spíše s filmovými snímky. Není se čemu divit - Mafia si vzala to nejlepší z her jako GTA, Max Payne či Driver a předělala vše do podoby, v níž se hranice mezi těmito dvěma směry zábavního průmyslu stává nezřetelnou a hlavně naprosto zbytečnou. Těšme se tedy na začátek příštího roku, kdy by měla hra vyjít - rozhodně nebudeme zklamáni.