|
|
Lula je ve světě počítačových her pojmem. Ne sice takovým, jako prsatá Lara, ale i přesto si při vyslovení jejího jména spousta z nás vybaví dlouhonohou modrookou blondýnku, která svými proporcemi strká Laru hravě do kapsy a která se, na rozdíl od své stydlivé akční kolegyně, nebojí ukazovat na veřejnosti tak, jak ji pánbůh stvořil. Každý už asi ví, že nové dobrodružství sexbomby Luly již nervózně buší na dveře. A stejně tak každý ví, že je na rozdíl od svých kreslených předchůdců kompletně 3D. Jak ale ve skutečnosti vypadá? O jaký žánr tentokráte půjde? A jak „tvrdá“ erotická složka hry bude? To jsou otázky, na něž jsme ještě nedávno marně hledali odpovědi. Dnes už je díky vyčerpávající prezentaci producenta hry Martina Deppeho na Games Convention v Lipsku známe.
U erotických filmů platí jedno nepsané pravidlo: příběh není to nejdůležitější. A erotické hry jsou na tom obdobně. Tvrzení tvůrců Luly 3D, že by jejich scénář mohl klidně získat Oscara, je tedy nutno brát z notnou nadsázkou, i když musíme přiznat, že o slátaninu bezduchých nesmyslů se naštěstí taky nejedná. „Lula je producent, jako já, ale v jiné branži – dělá totiž do erotických filmů“, rozpovídal se o hlavní hrdince Martin Deppe. „Jen pár dnů před spuštěním natáčení nového filmu jí ale někdo unese tři hlavní herečky. Lula se tedy musí vydat po stopě maskovaných únosců, která ji provede napříč celou Amerikou přes celkem dvanáct pozoruhodných lokací.“ Patřit mezi ně bude Beverly Hills, San Francisco, New Orleans, Las Vegas, Colorado nebo Mount Rushmore. Do tří z nich jsme díky prezentaci měli možnost nahlédnout i my.
Jelikož k únosu tří krasavic došlo v Lulině vile v Beverly Hills, začíná hra právě na této lokalitě. A jak jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit, lidem točícím se v porno průmyslu se vskutku nevede špatně –
pokud bych chtěl někdy mít takto luxusní domeček s obrovskou zahradou, bazénkem, altánkem a spoustou palem, musel bych začít rychle uvažovat o změně zaměstnání. Grafika celkově vypadá velice slušně, především díky zbrusu novému enginu Vulpine Vision, který neklade tvůrcům žádná velká omezení na počty použitých polygonů. Tak třeba každá z celkem padesáti herních postaviček je složena ze zhruba 5.000 trojúhelníků, což je nejvíce znatelné především na samotné Lule a na jejich dokonalých křivkách. Podobně jako v Tomb Raideru ji sledujeme kamerou poletující za jejími zády, což má svým způsobem negativní vliv na ovládání – místo, abychom se dívali KAM jdeme, se naše zraky upínají na Lulino pozadí, které zakrývá malá minisukýnka sotva z poloviny a hlavní hrdince je tak při určitém sklonu kamery vidět doslova až „do kuchyně“. Zajímavou a v podstatě jednoúčelovou funkci má klávesa R, po jejímž stisknutí se kamera začne kolem Luly pomalu otáčet, díky čemuž si její postavu můžete vychutnat i pohledem zepředu. A ne, že by nebylo o co stát. Na unikátní technologii „Bouncing boobs“, neboli „poskakující prsa“, si dali tvůrci hodně záležet a i díky použití Motion-capturingu to s popředím Luly při jejím běhu (ten je nastaven implicitně) pěkně „hází“.
Ponechme však postavu hrdinky na okamžik sranou a vraťme se zpět k příběhu. Při prohledávání místa činu Lula objeví stopu (vizitku) vedoucí k striptýzovému klubu Chicken Club v San Franciscu. Před klub dorazí ve svém červeném cadillacu z roku 1952 (naprosto dokonale vymodelovaným) až v podvečerních hodinách, kdy je město osvětleno pouličními lampami a život na ulici přechází ze své denní do noční podoby.
Dostat se dovnitř klubu je ovšem prvním komplikovanějším puzzlem ve hře. „Vstup je totiž pouze pro muže, a jak mi jistě dáte zapravdu, k těm má Lula hodně daleko“, popisuje problém Martin Deppe. „Rozhodne se tedy vydávat za striptérku a pokusit se dostat v klubu práci. To ale nepůjde jen tak – aby majitele o svých kvalitách přesvědčila, musí se nejprve naučit tancovat.“ Naštěstí v jednom z bytů v postranní uličce nedaleko klubu bydlí Lulin známý choreograf. Ten má ale zamčeno, nicméně dveře od sousedního bytu jsou pootevřené… „Uvnitř najde opilého fotografa, který shodou okolností má k bytu choreografa klíče“, rozvíjí zápletku Martin. „Aby je od něj získala, musí mu Lula namixovat zvláštní drink a následně udělat striptýz, během nějž se nechá vyfotit. Pro hráče to má tu výhodu, že všechny fotky dostane k dispozici ve vysokém rozlišení a může je použít třeba jako pozadí na plochu ve Windows.“
Lula 3D bude hra plná nejen erotiky, ale taky napětí, akce a jemného humoru. O ten se postará Lulin věrný zvířecí přítel – pes Dusty, jehož tvůrci využili i k jiným účelům.
„Tu a tam se budete dívat na svět z psího pohledu, tedy jen v černobílých odstínech. Jedna scéna například zachycuje Lulu, jak přijíždí se svým vozem k motorestu. Kamera se přepne do Dustyho módu, načež vidíte černobílý motorest a muže, který před ním postává. Vypadá přesně jako Norman Bates a onen motorest je nápadně podobný tomu z Hitchcockova filmu Psycho.“ Inspirace Hitchcockem je vůbec ze hry hodně znatelná. Kupříkladu poslední lokací, kterou ve hře navštívíme a kterou nám Martin ukázal, je Mount Rushmore - skála s vytesanými obličeji čtyř amerických prezidentů, kam Hitchcock situoval svůj film Na sever severozápadní dráhou (North by Northwest, 1959) a kde bude Lula muset hledat jistý balíček, ukrytý v nozdrách jednoho z prezidentů. „Narozdíl od předchozích lokací je tato opravdu hodně rozsáhlá“, uvádí Martin. „Než přeběhnete z jednoho konce na druhý, zabere vám to dobrých deset minut.“ Zdlouhavého pobíhání ale budeme částečně ušetřeni – jednak je po lokaci rozmístěno několik teleportů, a druhak může Lula v okolních zasněžených lesících najít speciální houby, které když sní, bude se moci pohybovat několikanásobně rychleji.
Mount Rushmore je taktéž jednou z lokalit, na nichž se dostanou ke slovu akční sekvence. Ty bohužel představují nejslabší část hry, alespoň podle toho, co nám bylo předvedeno. Lulin pěstní souboj s gangsterem v obleku vypadal absolutně nepřirozeně,
nehledě na profesionální chvaty, které mi k sexy holce, jako je Lula, vůbec nesedí. I ovládání těchto soubojů je poněkud primitivní – stačí jen v pravý čas mačkat klávesu pro útok a obranu. Kromě pěstí a kopanců nás čekají též střelecké mezihry (k dispozici má být hned několik typů zbraní) a nepřijdeme ani o zběsilou automobilovou honičku, kdy Lula zastane funkci řidičky a její přítelkyně si vezme na starost střelbu po pronásledovaném policejním voze. Posledně zmíněná sekvence by ještě nemusela dopadnout tak špatně, ale jinak se akční scény jeví jako nutné zlo, které budeme muset nějak překousnout.
Naštěstí je akce pouze minoritní složkou Luly 3D. Podle Martina Deppeho představuje zhruba 20% hry, zatímco erotická část 30% a adventurní celých padesát. Bylo by ale pošetilé čekat od hry tohoto typu nějakou hardcore adventuru s komplikovanými puzzly.
„Lula 3D je jako detektivní film“, popisuje hru Martin Deppe. „Hledáte stopy a mluvíte s lidmi, ale ne zase moc – nikdo přece není zvědavý na to, aby se Lula celou hrou jen prokecala.“ Záměru tvůrců, aby se hráč co nejméně zasekával a necivěl dlouho na jednom místě, je přizpůsobeno prakticky vše. Kupříkladu interaktivní předměty na lokacích jsou prakticky nepřehlédnutelné, protože když se k nim Lula přiblíží, začnou výrazně červeně blikat. Obdobně intuitivní je práce s inventářem, který se objeví ve formě bílého obláčku nad postavou Luly po kliknutí pravého tlačítka myši. „Mezi předměty lze scrollovat pomocí kolečka myši a můžete je používat, předávat jiným postavám nebo vzájemně kombinovat. Inventář ale nikdy není předměty přecpaný a navíc se vždy během přechodu z jedné kapitoly do druhé pročistí – není přece nutné nosit u sebe až do konce hry všechny již nepotřebné krámy.“ Potěšitelné je, že tvůrci evidentní jednoduchost hry vyvážili její délkou – podle Deppeho slov by mělo dokončení hry zabrat zkušenému hráči minimálně dvacet hodin, což je poměrně slušné číslo – pokud tedy není přemrštěné.
Co se erotické složky týče, ponechám nyní stranou polonahé či zcela nahé dívky, na něž narazíme v různých klubech či jiných k tomu předurčených místech. Opomenu též postavu Luly samotné a škálu jejích sexy oblečků, jež během hry vystřídá.
Pozastavím se však u animovaných sekvencí, které budou vůbec nejostřejším kořením hry. Pokud jste se však těšili na přímý sex, jako tomu bylo u jinak prachmizerné Erotica Island, můžete si rovnou nechat zajít chuť. Obsahem filmečků budou různá striptýzová vystoupení, jemné milostné hrátky a jiné lechtivé scény, vždy několik minut dlouhé a perfektně zpracované nejen z hlediska záběrů kamer, ale i pohybu postav. Kompletně všechny scény totiž byly nasnímány technologií Motion-Capture, což je na jejich kvalitě hodně znát. Ostatně přesvědčit se o tom můžete sami, jelikož CDV nedávno vypustili trailer zachycující Lulino vystoupení v klubu Chicken Club z druhé kapitoly hry. Uvidíte v něm mimo jiné i výše zmíněného psa Dustyho, kterého si určitě okamžitě zamilujete :o). Po zhlédnutí traileru na Games Convention jsem si neodpustil poznámku, že dělat Motion-Capturing u téhle hry musela být docela zábava. „Ani ne“, odvětil pohotově a s úsměvem na tváři Martin. „Víte, koukat na to celé dny od rána do noci, to byla neskutečná fuška.“
Na všechnu tuto nádheru bude zapotřebí docela výkonná mašinka. Doporučeným minimem je P III 900 MHz, 256 MB RAM a GeForce 4, ale ani tato konfigurace vám nezaručí, že se obraz ani jednou neškubne – například rozsáhlé exteriéry Mount Rushmoru byly tu a tam trhané i na notebooku osazeným dvougigahertzovým Athlonem. Stejně tak vás nepotěším datem vydání. Naši západní sousedé se své německé verze dočkají sice ještě před Vánoci, ale my si na verzi anglickou počkáme minimálně o měsíc déle. Zdali se čekání vyplatí, to si pro tento okamžik netroufám rozhodnout. Jisté je však jedno – fiasko typu Erotica Island se v tomto případě opakovat nebude. „Máme dobrý příběh, puzzly i grafiku“, sumarizuje závěrem svoji prezentaci Martin Deppe. „Naším cílem je, aby hra byla zábavná jak pro hráče adventur, tak i pro ty, kdož od ní očekávají především nahotu. Dokážeme, že vytvořit opravdu dobrou erotickou adventuru není nemožné.“
