Na kraji South Hall, mekky PC her na E3, bylo vidět těsně u sebe dva nejočekávanější letecké simulátory – Il-2 Sturmovik a Lock On: Modern Air Combat (LOMAC). Nechejme však stranou bezesporu špičkový produkt týmu kolem Olega Maddoxe, a věnujme se nástupci legendárního Flankera 2, pro něž byla letošní E3 veřejnou premiérou. Od minulého dílu došlo ke změně na pozici hlavního producenta hry, a tak byli všichni zvědaví, nakolik se Mattu Wagnerovi, který má mimo jiné na svědomí Jane’s F/A-18, práce na novém působišti daří. Na začátku je nutno říct, že LOMAC opouští tradiční model série Flankerů, kdy byla ve hře simulována pouze moderní letadla východní provenience. Tentokrát se budou moci virtuální piloti posadit jak do tradičních Su-27, Su-33 a MiG-29K (známého z verze 2.5), tak do „klasického“ MiG-29, F-15C a bitevníků A-10, Su-25 a Su-39. Mimoto se na bojišti objeví vedle běžných letadel známých z předchozích verzí také exotické stroje v podobě Mirage 2000, Tornada, či F-4 Phantom II. Nová krev ve vývojářském týmu se projevila i v celkovém pojetí hry – realismus bude možné široce přizpůsobovat všem vrstvám hráčů. Na své si tedy přijdou jak nadšenci, kteří hodiny pilují akrobatické sestavy okoukané z Kvočurových videokazet, tak „obyčejní“ lidé, kteří se zrovna nenarodili s kniplem v ruce.
Už při tréninku, který opět nejprve vede instruktor, je však patrné, že se příznivci starého dobrého Flankera ve hře neztratí – jde jen o pokračování ve stejném duchu s několika příjemnými novinkami.
Snad jedinou vadou na kráse Flankera 2 byl systém statických kampaní – narozdíl od takového Falcona 4 byly všechny mise skriptované a podle výsledků jednotlivých misí se hráč jenom přesouval do různých „větví“ předem připraveného stromu scénářů kampaně. Autoři se proto v LOMAC rozhodli použít systém s tajemnou zkratkou DBG (Dynamic Battle Generator), který podle aktuální situace na bojišti vygeneruje příslušnou misi. Model virtuální války v DBG je skutečně komplexní – na další dění bude mít vliv jak zničená infrastruktura (pokud „sundáte“ jediný most v okolí, nebudou mít nepřátelské tanky možnost rychlého přesunu přes řeku), tak bojové prostředky (každý tank, každá raketa, loď či dělo tvoří součást „resources“, které se zapojují do virtuálních bojových činností). Generátor pak připraví následující misi, informuje o primárních a sekundárních cílech a připraví seznam waypointů – pokud hráči něco z toho nebude líbit, může misi libovolně editovat (takový průlet nad oblastí s nepřátelskou baterií S-300V rozhodně není dobrý nápad), nebo rovnou „skočit“ do nějakého jiného probíhajícího bojového letu (buďto přes mapu, nebo pomocí obrazovky AWACSU).
Mapa je rozdělená na jednotlivé sektory - v případě série úspěšných (nebo naopak katastrofálně neúspěšných) misí se hráč posune (ustoupí) do dalšího sektoru. Pokud je v nově dobyté oblasti letiště, může se začít používat pro efektivnější plnění bojových úkolů. Jakmile získá jedna ze stran kontrolu nad všemi sektory, nebo nebude mít žádnou vojenskou techniku, kampaň končí (teoreticky je možné válčit opravdu hodně dlouho – i s jedním sektorem se dá zorganizovat protiofenzíva vedoucí ke konečnému vítězství, pokud má člověk dost bojových prostředků).
Technické zpracování LOMAC postoupilo oproti Flankeru 2 o další generaci. Snad nejvíce je pokrok v grafice vidět při nízkém letu těsně nad vrcholky stromů. Ano stromů – ve hře jich je kolem 50 milionů a během letu vypadají báječně. Právě stromy jsou zřejmě tím jediným, co v současných leteckých simulátorech chybělo – při nízkém pomalém letu se dá za lesem skrýt protiletadlovému stanovišti a navíc rychle ubíhající krajina s vegetací dobře navozuje pocit rychlosti. Obecně se dá říct, že je krajina oproti minulému Flankeru o mnoho tmavší a členitější – koneckonců hornatý Kavkaz s hustou oblačností a východní pobřeží Černého moře jsou oproti plochému Krymu jiné kafe (pokud se vývojářům povede zahrnout do hry i oblast Abcházie, kde jsem poměrně dlouho pobýval, můžete se do budoucna těšit i na srovnání modelu krajiny se skutečnou předlohou). Kapitolu samu pro sebe tvoří i letový model – na této úrovni prakticky nejde z pohledu amatéra posoudit, nakolik se blíží realitě. S Flankerem však i tentokrát půjde provádět
akrobatické vylomeniny typu Kobry a Kolkolu, ale zřejmě největším lákadlem bude bezesporu pomalu letící A-10 se svými extrémními náklony do zatáček, kdy to vypadá, že se křídlo musí každou chvíli zarýt do země a kdy pilot jen bezmocně sleduje, kterak se na něj otáčí věže Šilek. Příjemné je i zařazení F-15, která se ve vzduchu chová úplně jinak než ruské stíhačky a nabízí tak odlišný pohled na taktiku vzdušného boje. Jisté vrásky na čele však přidělává vylepšená grafika (a také umělá inteligence) majitelům pomalých počítačů – hardwarová náročnost LOMAC je podobně krvavá, jako tomu bylo u předchozího dílu. Gigahezrový procesor s 256 MB DDR RAM a GeForce 3 měl s plnými detaily opravdu plné ruce práce.
Velká vylepšení se chystají také v multiplayeru. První změnou, kterou pocítí všichni ostřílení harcovníci z Flakera, je vylepšení multiplayerového interface – už tedy nebude nutné po připojení k misi hostitelského počítače plánovat další „misi nad misí“, stačí jenom vybrat stranu, nakonfigurovat zbraně a spustit hru. Díky širokému výběru letadel je mnohem více podporovaná práce s formacemi – bude tedy například možné postavit proti sobě letku Su-25 krytou MiGy-29 a skupinu A-10 podporovanou F-15.
Zatímco se tedy útočné letouny budou snažit zničit co nejvíce nepřátelských tanků, bude nad jejich hlavami probíhat divoký boj stíhaček, ze kterých se čas od času jedna oddělí, aby trochu provětrala křídla pomalým bitevníkům. Zoufalství, které musí prožívat pilot Su-25, když na radaru vidí blížící se F-15 neomylně navigovanou přes AWACS a na jeho zoufalé volání o pomoc nikdo nereaguje, je nepopsatelné. Vzhledem k hardwarové náročnosti skupinových bojů je počet hráčů v multiplayeru omezen na (zatím) šestnáct, ale na druhou stranu se z takového klání na lokální síti za použití Roger Wilca stane dokonalý trenažér vzdušných soubojů – není tedy nutné aspirovat na „masivní“ hraní několika stovek lidí najednou. „Flakerovskou“ komunitu by měl potěšit i fakt, že se počítá s možností importu vlastních kamufláží a misí, stejně jako tomu bylo u předchozích verzí.
Když jsem před časem recenzoval Flanker 2, zapochyboval jsem, zda lze v oblasti leteckých simulátorů pro osobní počítače jít v dohledné době o další krok dál. Po více než dvou letech je však jasné, že to přeci jen půjde – LOMAC nabízí další podstatná vylepšení jak v herní, tak neherní oblasti a nezbývá než napjatě čekat na únor příštího roku, kdy by se měl dostat do obchodů. Je však možné, že dojde k dalšímu posunutí data vydání – autoři se ne E3 nechali slyšet, že pokud nebudou stíhat implementovat všechny podstatné novinky, klidně ho ještě o nějaký ten měsíc odloží.
