Sparta nebo Slavia. Dobro nebo Zlo. Nebe nebo peklo. Tyto, navzájem se popírající dvojice jistě dobře znáte. Je prakticky nemožné vyznávat obě hodnoty najednou, jelikož se v podstatě vylučují. Všechny jsou zajímavé, ale tentokrát přichází na řadu ta posledně jmenovaná, pro mnohé zásadní. Polské studio Metropolis Software, stojící třeba za Agentem Mlíčňákem či Gorky 17, se rozhodlo toto dilema zpracovat formou hodně akční hry, která už je ve vývoji pěkných pár let a ještě poměrně nedávno nesla název Diabolique. Nyní to je Infernal a nám se poštěstilo zevrubně otestovat téměř hotovou verzi, z níž vám přinášíme hodnotné poznatky.
Ryan byl totiž dlouholetým zaměstnancem „nebeské agentury“ EtherLight, takový anděl agent, dalo by se říci.
Hlavní hrdina hry, Ryan Lennox, si může dovolit luxus jako málokdo. Je mu umožněno vydat oplatit bývalému zaměstnavateli všechna příkoří, která mu kdy provedl a přitom se mu dostává přímo ďábelské podpory. A to myslíme doslova. Ryan byl totiž dlouholetým zaměstnancem „nebeské agentury“ EtherLight, takový anděl agent, dalo by se říci. Sice dobře plnil své úkoly, ale stal se až příliš
lidským, se všemi hříchy, co k tomu patří. Ženy, drogy a alkohol m rozhodně nebyly cizí. A tak si „ten nahoře“ řekl dost a rozhodl se Ryana odstranit. Zde začíná efektní úvod do hry, kdy si hrdina opět nerušeně s lakonickým výrazem vysedává v baru, když náhle uslyší dobře známý hlas. Nedlouho poté ho upozorní i zrakové a sluchové vjemy. To když do futuristického lokálu s hustou atmosférou vtrhne po zuby vyzbrojené komando s jediným cílem: zlikvidovat vás.
Po vyřízení této trapné záležitosti, sloužící jako letmý tutorial (rady však budete dostávat i nadále), odjíždí Ryan na místo, kde se má setkat s tajemným kontaktem, který pro něj prý „něco má“. Jaké je jeho a vaše překvapení, když se v ponurém hřbitovním kostele objeví samotný vrchní pekelný předák. Ten má trochu peprný problém – většina jeho jednotek byla zlikvidována EtherLight nastoupil cestu, na jejímž konci by měl být ráj na celé zemi. Ne že bychom si to nepřáli, ale lineární příběh Infernalu si ideál představuje jinak. Ryan totiž po chvilce škádlivého přemlouvání přijímá
nabídku na místo agenta Abyss Agency, což je pozemská kancelář samotného pekla. Byli jsme překvapeni originalitou, důvtipem i jiskrou zápletky, jelikož něco podobného se v akčních hrách vidí jen zřídka. I díky němu je atmosféra hustá jako pekelný vzduch, přičemž autorům se skvěle podařilo navodit dojem apokalyptického zániku, který je však v tomto případě obrácen naruby. Vy jste na té zdánlivě špatné straně barikády, nicméně podle autorů ani ono dobro a zlo nejsou jasně rozlišitelné hodnoty, což budete sami zjišťovat v průběhu samotné hry, jež je zlehka prokládána in-game animacemi. Ještě dodejme, že Ryan Lennox je vážně sympaťák, se kterým bychom na pivo klidně zašli a tím pádem se s ním ani není problém bleskově identifikovat.
Příliš velkorysí ale v přídělu kulek být nemůžete. Munice je totiž poměrně málo. V první misi mi při prvním pokusu došla úplně.
Prvních několik přestřelek nám připomnělo skvělé zážitky u Maxe Payna 2 i o něco horší, ale pořád hodnotné přestřelky z českého El Matadoru. Chápete dobře, Infernal je další z third person akcí a musíme rovnou dodat, že velice podařenou.
Už samotná prostředí stojí za to. Úvodní diskotéka, plná potemnělých, přesto pestrých barev, je pouhým rozjezdem. Dále se podíváte do skvěle stylizovaného horského městečka kdesi v Německu, které je dokonale pusté a když zde narazíte na onoho pověstného živáčka, který vám poví, že tohle je bohem zapomenuté místo, přitom civíte na monumentální katedrálu, kde evidentně není něco v pořádku, neubráníte se silným pocitům. A to jsme vám ještě nepověděli, že se zde ocitnete zrovna ve chvíli, kdy se rozpoutá hustá vánice. Jinde si zase projdete zvlhlé katakomby, případně nebývale atraktivní skladiště. Autoři si dobře uvědomili důležitost, jakou mají kvalitní prostředí v podobných hrách. Nezbývá než dodat, že design vůbec neklade překážky pobíjení příslušníků nebeské agentury. Tady bychom si ale možná trochu postěžovali, protože jak jsou lokace rozmanité, nepřátelé se až příliš často opakují.
Zbraňový arzenál v zásadě pokrývá nutnou klasiku – nechybí pistole, kulomety, ostré hvězdice ale třeba takový plamenomet už úplně tradiční není a dá se s ním moc pěkně vyřádit. Obzvlášť když do rytmu hraje správná metalová hudba.
Tím to ale nekončí. Silný pekelný spojenec propůjčil Ryanovi magické síly, jež se váží na hodnotu many. Každou zbraň tak můžete vylepšit o speciální pekelnou sílu, která pak funguje jako alternativní režim střelby. Například takovou hvězdici může přeměnit ve fireball nebo nechat svůj samopal střílet s dvakrát vyšší kadencí. Při větším počtu protivníků se nesmírně hodí teleportační schopnost, kdy se zkrátka přemístíte za jejich záda a zde je v klidu odpravíte.
Příliš velkorysí ale v přídělu kulek být nemůžete. Munice je totiž poměrně málo. V první misi mi při prvním pokusu došla úplně. Pak nezbývá než bojovat poněkud problematicky nablízko údery pažbou nebo restartovat a šetřit. Je otázkou, zda tohle tvůrci do plné verze změní či chtějí hráče přinutit, aby používali telekinezi, což je další Ryanova specialitka. Díky kvalitnímu fyzikálnímu enginu (musíte však mít nainstalovalou softwarovou komponentu Ageia PhysX) totiž můžete pohybovat a házet nejen předměty, ale i protivníky. Tato funkce se ovšem zatím ovládá trochu komplikovaně, takže nepřátele do vás mezitím vesele pálí.
Každou zbraň tak můžete vylepšit o speciální pekelnou sílu, která pak funguje jako alternativní režim střelby. Například takovou hvězdici může přeměnit ve fireball
To ovšem nic nemění na tom, že nás Infernal příjemně překvapil. Herně je, až na několik novinek, tradiční, dobře odvedenou third person akcí, ovšem z hlediska příběhu a atmosféry ho musíme postavit minimálně do hodně dobrého nadprůměru. Jestliže se autorům podaří vychytat těch několik chyb, je ve hře hodnocení i nad 80%. Přispívá k tomu i výborná grafika, která si navíc překvapivě neklade vůbec krvavé nároky a běží i na podprůměrných sestavách.Index očekávání: 80%
