Vesmírné strategie patří k nejstarším odrůdám strategických her, ale teprve v současnosti se vývojáři tomuto odvětví věnují naplno. Trojlístek nejúspěšnějších titulů - Master of Orion, Imperium Galactica a Homeworld - se letos pod náporem spousty plagiátů a pokračování možná trochu obmění. Zatímco Master of Orion 2 ve své době představoval propracovanou hru a Homeworld zažehl revoluční 3D enginy, letošní vlna vesmírných strategií se nese v duchu velkolepých bojů, skvělé grafiky, ale také celkového zjednodušení, díky němuž si hry užije doslova každý.
Také Imperium Galactica III: Genesis (dále jen IG III) podlehlo módě bombastičnosti a zaměřuje se převážně na kosmické přestřelky a pestrobarevné efekty. Správa kolonií ustupuje do pozadí, diplomacie taktéž. Bude zajímavé, jak dopadne souboj s podobnou Haegemonia: Legions of Iron, kterou vyvíjí maďarská firma Digital Reality, která stála za zrodem celé série Imperium Galactica. Společnost Philos Laboratories se po obdržení práv na třetí díl, rozhodla nenavazovat na předchozí hry, a to ani v příběhu ani v grafickém enginu.
Děj se odehrává ve velmi blízké budoucnosti, v roce 2060, kdy se lidstvo začíná dostávat k zajímavým vynálezům, jež otvírají cestu k mezihvězdným letům. Záhy je však Země obsazena cizáky z vesmíru, kteří nehodlají naši domovskou planetu opustit.
Naštěstí se malé skupince lidí podaří uprchnout, a jsou tak jedinou nadějí pro ostatní. Cíl hry je jasný - dobýt Zemi zpět. K tomu je ale potřeba dosáhnout pokročilé technologické úrovně a mít tolik lodí, aby se s mimozemšťany dalo vůbec bojovat. V průběhu několika desetiletí proto ti, kteří se dostali ze Země, musí zakládat nové kolonie, vynalézat mocnější zbraně a kontaktovat další rasy.
Těch je ve hře dohromady šest. Autoři slibují, že každá bude mít svou vlastní umělou inteligenci, způsob boje, historii i kulturu. Na vás je, s kým budete zadobře a naopak koho raději zlikvidujete. Hra se podle toho dále rozbíhá na několik paralelních příběhů. Kampaň se dělí na mise a nenabízí proto tak velkou svobodu v rozhodování jako předchozí díly. V průběhu hry celkem projdete třiceti misemi, přičemž některé budou povinné, jiné náhodně generované podle předchozích rozhodnutí a vztahů s ostatními rasami. Na takovéto mise můžete, ale taky nemusíte vyslat svou letku. Obvykle se ale vyplatí risknout ztrátu svých plavidel, neboť ukořistěná mimozemská technologie se může v budoucnu zatraceně hodit.
Mezi jednotlivými misemi se buduje, zkoumá a vylepšuje, a to celé ve dvaceti solárních systémech a na stovce planet. Jak bylo řečeno, vše směřuje k jednoduchosti - místo budování několik desítek typů budov a rozmisťování staveb na povrchu je na výběr jeden ze tří typů kolonií (vědecká, průmyslová nebo může sloužit jako doky pro stavbu lodí). Kolonie se pak vyvíjejí samy, na vás jen je určit si, co se bude vynalézat nebo jaký typ lodí se bude produkovat. Pokud chcete, můžete správu planety svěřit do rukou jedné z mnoha NPC postav.
Tím nejlepším na IG III jsou bezesporu boje, které jednak vynikající díky skvělé grafice, tak díky propracovanosti. Nikoho asi nepřekvapí, že lodě se dělí na několika tříd a že každé plavidlo lze libovolně modifikovat více jak sty komponenty. Technologický strom je udělaný tak, aby všechny vynálezy nešly vyzkoumat najednou a aby na to stejně nezbyl čas. Proto se i po druhém třetím hraní otevře přístup k novým zbraním a vynálezům, navíc i mise budou jiné, takže se nikdo nemusí bát o krátkou hrací dobu.
Boje se odehrávají pouze ve vesmíru, pozemní přestřelky chybí, ale planety nejsou úplně bezbranné. Mohou mít štít nebo orbitální stanice, které v případě nouze nepřítele alespoň trochu zdrží, než přiletí posily. Jinak jsou boje přesně takové, jak by se dalo od vesmírné RTS očekávat. Mateřské lodě z dálky ničí vesmírné stanice, stíhače obstarávají krytí proti nebezpečným projektilům, mariňáci obsazují nepřátelská plavidla a bombardéry likvidují pomalé a mohutné lodě. Někomu by se nemusel líbit poměrně přísný limit, který omezuje počet velkých lodí na osm. Do jedné bitvy prostě víc lodí vzít nejde, množství menších stíhačů a doprovodných plavidel je ovšem neomezené. Toto "opatření" má svůj důvod. Každou velkou loď lze, lépe řečeno je nutno, plně ovládat a pečovat o ní. Nestačí kliknout na nepřátelské plavidlo, ale je potřeba přerozdělovat energii mezi štíty, zbraněmi a pohonem, rozhodnout se, které zbraně použít nebo který typ pohonu by byl v dané situaci nejvhodnější. IG III
se zaměřuje především na bitvy mamutích lodí a maximální limit osmi těchto plavidel plus doprovod menších kocábek je tak akorát, aby se to velení dalo vůbec stíhat.
I taktika je propracovaná; například se musí počítat s tím, že některé štíty jsou vůči některým zbraním takřka imunní, že rychlý pohon se nehodí pro bitvy, protože loď špatně manévruje, a že okolní asteroidy se dají použít jako úkryt před senzory nepřátelských plavidel. Lodě mají docela silný pancíř i štíty a neustálá bezmyšlenkovitá palba je dobrá akorát k tomu, aby nepřítel stihnul utéct, nebo v horším případě stačil zlikvidovat vaši útočící loď. Proto je občas potřeba využít zaměřování jednotlivých subsystémů, ať už konkrétních zbraní či například hlavního reaktoru. No prostě, kdo snil o komandování vesmírné flotily, jistě si užije. Ale je tu jeden zádrhel. Ovládání. V demoverzi je pouze jedna bojová mise a do vydání hry se toho ještě mnoho může změnit, ale rozvržení ovládacích prvků není zrovna šťastné. K tomu se přidává palčivý problém všech podobných strategií - špatná orientace v prostoru, která je v případě IG III umocněna tím, že na hlavní liště chybí minimapa.
Grafiku nemá cenu příliš komentovat, screenshoty vypadají "jen" velmi dobře, leč na monitoru hra předvádí takový vizuální zážitek, že slovo autorů o dechberoucí grafice nejsou daleko od pravdy. Ono se říká, že grafika není u her to nejdůležitější, že primární je hratelnost atd., což je pravda, ale demoverze jasně ukázala, že dokonalá grafika taky dělá svoje.
Lodě jsou propracovány do poslední radarové věžičky a doků pro stíhačky, nepřátelská plavidla mají svůj vlastní unikátní design a okolní vesmír je fascinující. Sice je možná všechno až příliš barevné, ale právě díky tomu takové zelené laserové paprsky prskající o průsvitně namodralé štíty dělají ze hry nádhernou podívanou. Tím nej na grafice jsou exploze a výbuchy, které rozhodně nešetří na efektnosti a mohutnosti. Jedna zničená loď představuje mamutí ohnivou kouli, obrovskou oslepující záři a desítky odstínů žluté a oranžové. Je potěšitelné, že se IG III drží fyzikálních zákonů, počítá s gravitací i setrvačností.
To asi znalecky ocení maximálně kosmonauti, nicméně i normální člověk pozná, že měřítko stíhačky:bitevní lodě:asteroidy:planety je přesné a že i to nejmohutnější plavidlo je vzhledem k planetě v pozadí jenom prťavoučké nic. Budoucí majitelé Matroxu Parhelia 512 jistě budou mít radost, že si IG III s jejich ne zrovna levným špásem plně rozumí. Nejzajímavější je možnost zapojit tři monitory, přičemž jeden slouží jakožto celkový přehled nad bojištěm a další zabírají přímo akci. Ostatně, demoverze byla původně vydána hlavně kvůli této žhavé novince. Demo funguje i na ostatních novějších grafických kartách; na konfiguraci Celeron 800 MHz, 384 MB RAM a GeForce 2 Ti 64 MB se IG III plynule hýbe v rozlišení 1024x768 při maximálních detailech.
Podle demoverze a dostupných informací se IG III zdá jako velmi dobrý kousek - příběh, dlouhá hrací doba, boje a především (skoro) dokonalá grafika dělají z IG III horkého kandidáta na nejlepší vesmírnou strategii letošního roku. I když, kdo ví. V příštích měsících těchto her vyjde spousta a bylo by předčasné o něčem spekulovat. Výsledek bychom měli spatřit někdy v druhé polovině tohoto roku, ale jestli hra nebude náhodou opět odložena taky není vyloučené.
