|
|
Ve vesmíru je místa dost
Parafráze na Jaromíra Nohavicu z alba Tři čuníci se výtečně hodí k největšímu plusu hratelnosti Homeworldu 2. Podobně jako v jedničce i zde půjde o taktické bitvy odehrávající se mezi planetami, slunci, mlhovinami či asteroidy ve 3D prostoru. Díky jednoduchému ovládaní je možné jednotky posílat nejen v horizontální rovině po mapě sem a tam, ale též vertikálně a překvapit tak protivníka nečekaným úderem zespodu či shora. Taktické možnosti, které se jen díky tomu nabízejí, jsou obrovské. Navíc Homeworld 2 disponuje velmi podobným, avšak rozšířeným a vylepšeným arzenálem lodí, které slouží vždy k určitému účelu. Průzkumníci se hodí pro objevování mapy, stíhače proti pomalejším nepřátelským lodím, bombardéry zase proti velkým a bezbranným plavidlům, nechybí velké fregaty a řada lodí se speciálním určením. Neexistuje nejsilnější jednotka a je třeba dynamicky nasazovat na správná místa správná plavidla, jinak si na hráči slušná umělá inteligence doslova a do písmene smlsne, jak dokázal první zkušební souboj ve skirmish módu, jenž je v demu taktéž přítomen. Po samotné herní stránce ale není až tolik změn, taže ze všeho nejzajímavější asi bude nová kampaň.
Proč už nás nenechají na pokoji?
Život je nespravedlivý. Jen málokdo by se opovážil tvrdit, že po útrapách spojených s návratem na domovský svět nemají už Hiigarané nárok na trochu toho klidu, domácí pohody, vysedávání u bedny a plození dětí. Jenže – Bůh, či jiná kosmogonická bytost, která svět Homeworldu řídí, se rozhodla jinak. A to tak, že na ně pošle brutální invazi agresivní, drsné a nekompromisní rasy Vaygrů. To vše je naznačeno ve výpravném a na pohled úchvatném intru, po němž se rozjede už samotná hra. Ve dvou misích, které jsou obsahem dema, hraje hlavní roli nová, nádherná mateřská loď Pýcha Hiigaru, která má být právě spuštěna, a proto je potřeba provést řadu testů, které vyzkoušejí, zda je již schopna samostatného, plného provozu. To je první část mise, která by si zasloužila spíše místo v některém z tutoriálů – ale jen po prvních pár minut, neboť pak se vše zvrtne a náhlá a prudká invaze Vaygrů zničí všechny iluze o hladkém spuštění. Ve druhé misi se pak jednotky Hiigaranů snaží ochránit jednak mateřskou loď, jednak šest transportů s posádkou blížících se k ní, aby obsadili potřebná místa. Obě mise jsou poměrně často přerušovány úchvatnými FMV sekvencemi, dynamicky se mění a neustále přinášejí něco nového – po stránce designu se tady Relicové opravdu vytáhli.
Věčný spor mezi teorií a praxí…
…tentokrát dopadl pro hráče velmi příznivě. Slibované kosmetické úpravy herního systému dopadly na jedničku. Opět se zde v omezené a nijak zvlášť iritující míře těží, v mateřské lodi vyrábějí jednotky a hlavně a především, bojuje v neomezeném prostoru. Novým prvkem je rozčlenění velkých lodí na několik podsystémů, kdy je kupříkladu možné křižníku zničit výrobnu stíhačů a tím zabránit přílivu posil, aniž by bylo nutné ničit celý křižník. Totéž platí pro mateřské lodi. Je to příjemná změna – a navíc se tím do hry přidává lehký stavební a upgradovací prvek. Podobně bezvadně dopadly úpravy interface. Zatímco Homeworld 1 využíval kombinace myši a klávesnice, dvojka se ovládá výhradně myší, a to velmi intuitivně a snadno. Posouváním kurzoru se posouvá obraz, kolečko zoomuje, stisknuté pravé tlačítko a následný posun myši pak ovládá rotaci obrazu. Zadávání příkazů jednotkám pak funguje tak, že se nejprve označí pravým tlačítkem cílové místo v horizontální rovině a následně levým lze ovlivnit třetí osu. Je to prosté a člověk si rychle zvykne.
Kvalitní prezentace je nezbytností
V dnešní době už hře nestačí k úspěchu jen chytlavá hratelnost a jeden dva dobré nápady. Kdo chce prodat miliony kopií, musí nabídnout též výjimečné grafické zpracování a kvalitní ozvučení. Homeworld 2 vypadá v řadě momentů naprosto kouzelně. Možná jsou mlhoviny až trochu moc efektní, planety až příliš nádherné a zbytek vesmíru spektakulární, ale pro oko je to rozhodně příjemnější, než čerň občas přerušená nějakým tím bílým bodem. A modely lodí, opět obohacené o řadu polygonů a ještě lépe vyřešené po stránce designu, si zaslouží absolutorium. A protože zvuková stránka je neméně kvalitní (hudbu tvořil stejný skladatel jako u jedničky a je to znát), dá se říci, že ani audiovizuálně hra rozhodně nezklamala.
Po pravdě řečeno, Homeworld 2 byl v redakci BonusWebu jednou z nejnetrpělivěji očekávaných strategií. Očekávání byla vysoká, ale demoverze ukázala, že aby Relic své věrné fanoušky zklamal nějakým nevydařeným kouskem, musel by odvést hodně práce při destrukci funkčních a zábavných herních mechanismů doprovázených snadným ovládáním, slušnou AI počítače a parádní grafikou.
