Třetí Heroes byli něco jako neporažený král fantasy turn-base strategií. Jediný, kdo se odvážil vyzvat krále na férovku a uspěl, byly Songs of Conquest. Jak si vede v předběžném přístupu Olden Era, která se rozhodla si královský titul vzít zpět?
Tak krásně povědomý
Ve své době jsem odehrál snad všechny RPG díly série Might and Magic od šestky nahoru. Zcela jsem tu sérii žral. Na svou dobu vtahující svět, super souboje i příběh, který nejednoho zapřísáhlého „tohle není fantasy“ hráče zvedl naštvaně ze židle. Šokující twist na konci The Mandate of Heaven patří mezi mé oblíbené herní momenty a fakt jsem si ten plynulý přesun k „System Shock“ užil.
 |
Jenže Heroes jsou ještě něco úplně jiného. Už dvojka byla šperk, který se dal hrát dlouhé stovky hodin v režimu hot seat, což jsem si zcela spontánně mohl připomenout nedávno, kdy jsme s přáteli oprášili právě dvojku.
Ten opravdový zlom ale přišel s třetím dílem. Víc frakcí, víc všeho, několik vrstev mapy světa. Třetí díl dovedl koncept k dokonalosti. Žádný další díl se k jeho majestátu nepřiblížil. Doteď oplakávám ztracenou frakci The Forge pro expanzi třetího dílu. Pokud si myslíte, že se Elemental Conflux vyrovná zombie s motorovkou, tak jste spadli z hodně vysokého stromu. Do světa Might and Magic technologie prostě patří a já měl velké plány s vlastní kampaní. Ach, ten editor světa, na ten také vzpomínám doteď. I v něm jsem strávil desítky hodin tvorbou kampaní pro přátele ze školy. A i ten se vrací s Olden Era.
Návrat ke staronovým Heroes je tak příjemný. Hned první den jsem zažil ten opojný pocit: ještě jeden tah a půjdu spát, který zná nejspíš každý stratég. A tak to pokračovalo každý další den. Samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít tutoriál, který, pokud už trochu v Heroes rezavíte, což jsem si ověřil při hraní dvojky, osvěží všechny základní mechaniky. Pokročilou verzí tutoriálu jsou výzvy. Ty učí, jak vlastně plně ovládnout a pochopit mechanismy. Předhodí vás před obtížné úkoly a ty pak musíte zdolat znalostí pokročilých mechanismů. Výzva vás je ale nijak neučí, na ty musíte přijít sami.
Při výzvách hraje hodně roli náhoda, takže i když máte postup zmáklý, ne vždy se vám cíl podaří splnit. Pokud se ale chcete naučit, jak zdolat celou armádu s jednou jednotkou pouze za pomoci kouzel nebo jak bojovat proti zdrcující přesile pomocí „cannon fodder“ předhozením nejslabších postradatelných jednotek jako návnady a masového štítu pro jednotku silnější, pak jsou výzvy to, co byste měli splnit hned po tutoriálu. V pozdějších misích kampaně poděkujete.
Pokud neznáte sérii Heroes, tak ji asi nejlépe lze připodobnit k proslulé sérii Total War, až na to, že i souboje se odehrávají na tahy na hexagonálním bojišti. Ovládáte hrdiny, kteří cestují po mapě světa, zabírají různé budovy generující denně jednu z potřebných surovin, spravujete svá města a svádíte taktické bitvy s neutrálními nepřáteli i s ostatními hrdiny. Koncept, který tu je s námi už od roku 1995. Každý začátek týdne je důvod k radosti – ve městech se narodí nová várka jednotek, které lze koupit a posílit tak armádu hrdiny.
Hrdina postupně získává víc zkušeností a leveluje. Podle toho, jaké vlastnosti mu zušlechťujete, se zlepšuje v magii nebo má víc pohybových bodů či vyšší iniciativu. Tedy jeho jednotky mají v tazích na bojišti přednost před nepřátelskými. Všechny tyto na první pohled maličkosti mohou hodně zamávat se situací. Pak jsou tu mocná kouzla, která mohou celou situaci na bojišti úplně převrátit, pokud se užijí ve správný čas.
Na flankování stále záleží a některé jednotky dávají výrazně větší poškození zboku či zezadu. Na co je potřeba dávat pozor, je protiútok, který má většina jednotek. Pokud jednotka zaútočí, ta druhá jí to vrátí, a protiúder může být fatální.
Hořeli koně, hořely stáje
Poté, co jsem odehrál tutoriál, hned jsem se vrhl na kampaň. Příběh začíná tajemným vše pohlcujícím ohněm, který spálil jistou vesnici. To by nebyla až taková záhada, jenže oheň nelze nijak uhasit. Proto je na místo vyslán člen triumvirátu Minotaur Gunnar, aby vše prošetřil.
V rámci kampaně dostanete pod svou kontrolu města různých frakcí. Chvíli ovládáte jednotky Kobky, pak přejdete na Nekromanty a tak dále. Kampaň sama tedy slouží i trochu jako tutoriál pro každou ze stran. Nedostanete se ale hned k těm nejpokročilejším jednotkám. Ty jsou uzamčené, a tak si musíte poradit jen s omezeným typem jednotek. I na střední obtížnost dá kampaň občas zabrat a hodně rychle se bitvy stanou výzvou.
Co je sympatické, je to, že si lze vybírat, kterou cestou se v kampani vydáte. To, jakou misi splníte, a tedy na jakou stranu rozvětveného konfliktu se přikloníte, ovlivní nejen diplomatické vztahy s jednotlivými frakcemi, ale také to, jaké informace získáte. Co je na druhou stranu škoda: hra sice má po mapě rozeseté dílčí questy, ale ty nelze v průběhu hry ovlivnit.
Pokud pochybným nekromantům přislíbíte, že jim dodáte kněžky světla na jistý rituál, o kterém asi úplně nepotřebujete vědět podrobnosti, už s tím nic neuděláte. Při rozhovoru s kněžkami prostě musíte dodržet slovo nekromantům, ať už chcete, či nikoli, a předhodit je v okovech. Raději bych měl možnost si věci po vzoru her na hrdiny rozmyslet a třeba vyslechnout i druhou stranu.
Autoři se nesnaží znovu vynalézt kolo, žádné zbytečné novoty, a pokud ano, tak nijak nenabourávají hratelnost. Velkým ulehčením je zvýraznění všech interaktivních prvků na mapě světa stiskem alt. V tom obrovském množství všelijakých staveb a poházených pokladů se snadno něco cenného mine.
Někomu bude možná připadat trochu zmatečné uživatelské rozhraní, ale zvyknete si na něj rychle. Co bych uvítal, by byla možnost měnit velikost UI a textu a také lépe vyřešit rozmisťování jednotek na bojišti. Někdy hra nedetekuje jejich novou pozici a prostě je vrátí na původní. Buď to měli vyřešit nějakým vizuálním vodítkem, nebo prostě jednotku nechat doskočit na místo. Nic, co by bouralo zážitek ze hry, ale neuškodilo by to dopilovat.
Lehce nepřehledné je vylepšování jednotek, které by určitě šlo také udělat lépe. Na výběr je vždy ze dvou upgradů – a nejde o žádné maličkosti. Některé jednotky takovým způsobem lze konvertovat na specialisty na boj na dálku, nebo naopak na líté válečníky s drtivým úderem ruční zbraní. Při vylepšení je také kromě statistik vhodné sledovat speciální schopnosti, které některé jednotky upgradem získají.
Jedním z menších vylepšení oproti trojce jsou zákony, které odemknou bonusy pro frakci jako celek. Body ediktů se generují každé kolo a mohou přispět k hlubší specializaci vašeho království.
Nemám moc co kritizovat, a to je titul zatím jen v předběžném přístupu a autoři slibují víc. Můžu jako rozmlsaný veterán série brblat, že některé věci z trojky mi chybí, že postrádám své oblíbené kostěné draky, průchozí jeskyně a některé frakce, ale to jsou jen maličkosti. Každá frakce má svůj vlastní herní styl, kterému je třeba se podřídit.
Za mě pořád vedou mrtváci, kteří válcují ostatní armády svým počtem a mohou i cizí jednotky konvertovat v Nekropoli na nemrtvé díky unikátní budově. Nově přidané frakce jsou rozhodně zajímavé a jedna má i šmrnc kosmického hororu. Trochu připomíná barevnou paletou i vizuálně vojska Slaaneshe, kdyby s čirou perverzní radostí obskočila chapadlaté kosmické hrůzy.
Pouhá věc vkusu
Po stránce hratelnosti jde těžko hledat nějaké neduhy, a tak je na celé té turn-base parádě jen jedna pro mě osobní kaňka. Vizuálně se mi hra až tak nelíbí. Pokud bych si měl vybrat mezi stylizovaným pixelovatým Songs of Conquest a Olden Era, tak volím pro mě zajímavější pixel art Songs of Conquest.
Noví Heroes mají čistý, až skoro sterilní vizuál, který mi jednoduše nesedne. To ale může být právě tím, že se hra snaží mermomocí od Songs of Conquest co nejvíc odlišit. Nabízí však detailní zoom, a to nejen na mapě světa, ale i na bojišti. Lze si tak užít plné detaily jednotlivých jednotek. Pokud ale je toto jediná výtka, tak pak si myslím, že Olden Era má před sebou zářné zítřky a o její budoucnost strach nemám.
Co rozhodně není sterilní, je česká lokalizace. Ta je perfektní. Proti téměř strojovému překladu, který mě pronásleduje poslední dobou v Total War, tento vyloženě pohladí. Překlad je vymazlený a překladatelé se mazlí s každým pojmenováním. Narazíte tak například na roztomilé vražedné kočičky kittenhorn, které se v českém překladu jmenují koťatec, geniální. Hra je i po technické stránce vyladěná a až na pár zámrzů při načítání, kdy bylo nutné hru natvrdo vypnout, vše běží bez zádrhelů.
Sázka na jisto
Ačkoli je Olden Era stále v předběžném přístupu, už teď nabízí všeho měrou vrchovatou. Pokud vám chybí dny strávené taktickými bitvami v uhrančivém fantasy světě, není nad čím přemýšlet. Tohle je prostě ta modernizovaná klasika, na kterou se čekalo tak dlouho. Návrat k Heroes tak, jak jsme je měli rádi.
