Na adventuru Heavy Rain se čeká s velkým napětím. Aktuální preview ochutnávka (podle sdělení Sony se jednalo o zhruba 20 procent celé hry) nás ujistila, že naprosto právem. V únoru příštího roku, kdy hra vyjde exkluzivně na PlayStation 3, se tak připravte na pořádný liják, s nímž první jarní deštíky nesnesou vůbec žádného srovnání.
Zápletka hry se točí okolo únosce a vraha, jenž se "podepisuje" známými japonskými, z papíru skládanými, figurkami origami. Jeho činy pak ve hře spojují příběhy několika postav. V preview verzi hry jsme si mohli zahrát za původně spokojeného otce rodiny Ethana, za soukromého detektiva Shelbyho, agenta FBI a na závěr jsme se potkali i s Madison, tedy původně oznámenou hlavní hrdinkou a dodnes nejznámější tváří celé hry.
Ať budete dělat cokoliv, tak vždy dojdete tam, kam máte přirozenou cestou a plynule
Každá postava má svůj vlastní příběh, ale již z úvodních pasáží je zřejmé, že se budou potkávat a jejich příběhy se budou prolínat. Začínáme v roli Nathana Marse, úspěšného architekta, který s manželkou připravuje oslavu desátých narozenin jejich staršího syna. Záhy se ale jeho život během okamžiku obrátí úplně naruby.
Je to již mnohokrát popisovaná událost, kdy Ethan ztratí syna v přelidněném obchodním domě z dohledu, aby ho objevil až venku na druhé straně ulice. Při přebíhání ho ale srazí auto. V dalších okamžicích (ve hře se ovšem posouváme o dva roky) pak vidíme Ethana sešlého a zpustlého k nepoznání, kterak se stará o mladšího syna. Na první pohled je zřejmé, že k pohodě mají oba ukrutně daleko.
Scéna v obchodním domě si ovšem žádá podrobnější popis. Jelikož se již předem obecně vědělo, co se zde stane, tak jsme se ze všech sil snažili, aby se to nestalo. Manželka jde s mladším synem nakupovat, zatímco Ethan se starším čeká před prodejnou.
Synátor má ale pochopitelně tendence pořád někam courat, a tak jsme se mu s Ethanem drželi neustále v patách a případně na něj volali. Po chvíli ale přestane syn na volání reagovat, a tak nezbývá než s ním jít pořád dál. Po pár krocích se ale ukazuje, že chce pouze koupit u klauna balónek. To je samozřejmě to nejmenší, takže balónek s radostí kupujete.
Jenže než stihnete zaplatit, synek zase mizí kdesi v davu. Chcete se za ním rozběhnout, ale musíte přece ještě zaplatit. Nervózně prohledáváte kapsy (peníze jsou pochopitelně až v té poslední) a než byste řekli "drobný si nechte", máte syna z dohledu.
Tato situace vcelku názorně ukazuje několik typických aspektů Heavy Rain. V 
prvé řadě se zdá, že hra je odladěna tak, aby nedocházelo k podivným situacím. Ať tedy budete dělat cokoliv, tak vždy dojdete tam, kam máte dojít přirozenou cestou a plynule. Nestává se, že se právě spustil nějaký skript, který vyloženě udeří do očí.
Zadruhé se tady vcelku dokonale seznámíte s kontextovým ovládáním, které je hlavním ovládacím prvkem. Na obrazovce se objevují symboly, které naznačují, které tlačítko máte stisknout nebo jak pohnout analogovou páčkou. V tomto konkrétním případě tak máte na výběr, kterou kapsu prohledáte jako první.
Po celou dobu hraní budete udržováni v neustálém napětí
Ikony kontextového ovládání jsou přitom vcelku decentní, takže nijak nenarušují vizuální dojem, ale na druhou stranu jsou až na některé případy vždy velmi dobře čitelné a rozpoznatelné. Ony výjimky pak představují situace, kdy máte například ve stresu zvolit jednu z odpovědí. Tehdy nabízené možnosti například 
rotují kolem vaší hlavy a ještě jsou navíc roztřesené, což má znázorňovat rozrušenost aktuálního hrdiny, případně i vypjatost okamžiku. Na druhou stranu to ale dokáže vcelku slušně zmást, což je zjevně záměrem.
Třetím zásadním prvkem, který si u scény v obchodním domě definitivně uvědomíte, je neopakovatelná atmosféra celé hry, která se nedá srovnat prakticky s ničím, snad s výjimkou "duchovního předchůdce" této hry, nedoceněného Fahrenheitu.
Po celou dobu hraní tak budete udržováni v neustálém napětí. Nikdy netušíte, co se kdy může stát, ale zároveň neustále cítíte, že tu něco nehraje a že je nějaká nepříjemná událost na spadnutí. Tyto značně tísnivé pocity má člověk dokonce i v potenciálně "neškodných" situacích, ať už jde o úvodní rodinnou idylku nebo později například o pasáž, kdy jste se synem na dětském hřišti.
Je ovšem zajímavé, že hra k tomu nepoužívá žádné tradiční prostředky. Pokud si tedy odmyslíme, že zde v jednom kuse prší, tak se vše odehrává v 
naprosto normálních kulisách. Nepobíhají zde tedy žádní zombíci, není tady mlha, která by se dala krájet, jako v Silent Hillu, a ani lokace nejsou laděny nijak temně. Přesto dusná atmosféra hry hraničí téměř až s hororem.
Tíživého výsledku autoři dosahují prakticky výhradně prostřednictvím dialogů a hudby. Své si k tomu ale pochopitelně řekne i grafika, která představuje poněkud sporný prvek hry. V některých místech je totiž značně nevýrazná, dokonce až nevzhledná. Naproti tomu jsou zde momenty, v nichž vám bude padat brada nad věrným zpracováním jak prostředí, tak v prvé řadě postav.
U nich můžeme pozorovat jak propracovanou mimiku, tak například mnohdy i neuvěřitelně pečlivé zpracování detailů, jako jsou vlasy nebo několikadenní strniště na tváři. Velký důraz byl kladen i na zpracování pohybů. Trošku se ale zdá, jako by každá část těla byla zpracovávána zvlášť, takže výsledek občas působí paradoxně až trochu toporně.
Co se týče pohybů, je zde i zajímavý prvek, kdy se můžete pohybovat po lokaci a nezávisle na tom otáčet hlavou a rozhlížet se. Postavy tak mohou zahlédnout předměty, s nimiž se dá interagovat a následně tak posunout děj dál.
Možností k případnému větvení děje je teoreticky značné množství
Věcí, s nimiž se dá něco provést, je ve hře docela dost. Možná až příliš. V úvodu si tak můžete s Ethanem sednout doma na gauč a dívat se na televizi. Nebo si můžete pustit na audiosystému hudbu. Otázkou ale zůstává, kolik z těchto "zbytečných" činností bude mít nějaký vliv na další vývoj hry. K čemu 
třeba může později být, že jste se na začátku podívali v kuchyni z okna?
Jedním z takových příkladů je například Ethanův návrh domu. Sednete si za stůl a prostřednictvím kontextového ovládání začnete kreslit návrh domu. Než bude výkres hotový, čeká vás nějakých pět či šest kreslících, gumovacích a dalších sekvencí. A když je hotovo, tak je hotovo. A nic, prostě jste nakreslili dům. Ovšem v tomto případě jsme se s výkresem setkali i později i v této značně zkrácené preview verzi.
Poměrně netradičně a dnes již i značně starosvětsky působí práce kamery. Ta je totiž prakticky pevně na místě, a pro lepší prohlížení lokací si můžeme pouze přepnout pohled na druhou kameru, která je pochopitelně rovněž napevno. Zpočátku to samozřejmě docela dost mate, ale po pár úvodních kapitolách vás ani nenapadne, že by to tu mohlo fungovat jinak. Do celkového stylu hry se totiž tento systém hodí naprosto dokonale.
Co se týče hratelnosti, ta sama o sobě samozřejmě není nijak revoluční, ale jedná se o velmi dobře namíchanou kombinaci průzkumu, akčních pasáží a rozhovorů. Vše se ovládá kontextově a zvláštní zmínku si zaslouží především rozhovory. Často se totiž stane, že máte na výběr ze čtyř možností. Zvolíte jednu, pak vyzkoušíte druhou a následně se zbylé dvě už neobjeví. Možností k případnému větvení a následnému vývoji příběhu či jen navazujících událostí je tak teoreticky opravdu značné množství.
Celkově ale musíme upozornit, že Heavy Rain asi nebude hrou pro úplně každého. Je to totiž tak silně specifický titul, který leckterého typického fanouška některého z klasických žánrů asi jen tak nenadchne. Nepotřebujeme bleskurychlé reakce ani pevnou ruku ostrostřelce.
Navzdory tomu by ale bylo chybou tento titul minout. Nabízí totiž vynikající a skvěle vyprávěný příběh a navíc přináší závan něčeho nového. Nejsme sice příznivci "inovací" za každou cenu, ale Heavy Rain je podobný případ jako například Mirror's Edge: vzal něco známého a zkusil to udělat trochu jinak. A výsledek se zatím zdá být naprosto vynikající.
Index očekávání: 95%
