Název Hearts of Iron je obrovským lákadlem pro herního žurnalistu. Tolik možností, jak si brousit vlastní ostrovtip! Srdce z Ironu, koho by to nesklátilo k zemi, což? Srdce ze železa: inu, vzhledem k jeho tíze není divu, že většina vojáků druhé světové jej měla povětšinou v kalhotách – kdo by se nezasmál? Ale dost už masturbace nad vlastními lacinými bonmoty. Faktem je, že nejlepší hra, kterou vyrobil švédský tým Paradox Entertainment, historická realtimovka z druhé světové války, se dočká pokračování – a přestože v současné době jsou hry s kódovým označením WWII RTS oznamovány a halasně propagovány jako na běžícím pásu, mají Hearts of Iron 2 velkou šanci uspět.
Paradoxně by jim naopak mohla podobnost všech chystaných titulů pomoci. Mezi D-Day, Blitzkrieg 2, Sudden Strike 3, Wartime Command, Axis & Allies RTS, Codename: Panzers, The Officer a dalšími jsou rozdíly jen kosmetické. Hearts of Iron ovšem představují od základu jiný přístup k dějinám. Nepředkládá hladovým masám průměrně blbých hráčů ve zdobenou stuhou omotaném balíčku zase znovu vylodění v Normandii, bitvu o Stalingrad či operaci v Ardenách.
"Možnost skokového průchodu období mezi lety 1939 a 45 zde sice také je, jádrem hry ale zůstává lákavá nabídka: změnit historii úplně, ne jen v detailech."
Možnost skokového průchodu období mezi lety 1939 a 45 zde sice také je, jádrem hry ale zůstává lákavá nabídka: změnit historii úplně, ne jen v detailech. Vyhrát válku o rok dříve, dovést k úspěchu německé jednotky, ubránit se s Československem okupaci? Možné je všechno... nebo skoro všechno.
Rozsekaná válka
Autoři Hearts of Iron 2 mírně ustoupili ze své radikální pozice, a tak jako největší novinku v tiskových materiálech zmiňují prvek, jenž paradoxně pokračování přibližuje řadovým realtimovkám: historické scénáře. Skutečné dějiny druhé světové války byly v nich rozsekány na zhruba patnáct úseků, pospojovaných jmény velkých generálů Pattona či Rommela. Hráči si tak budou moci krom hlavního módu vychutnat i tyto samostatné úseky zhruba na hodinu až dvě hraní, přičemž tyto budou na sebe navazovat a stanou se tak jakousi obdobou kampaně z klasických RTS.
Je to možná poněkud ústup z pozic vybojovaných vcelku úspěšnou jedničkou, nicméně možnost zahrát si bitvu o Stalingrad, Den D, či třeba dobývání Berlína se každopádně velice dobře vyjímá v tiskových materiálech a může ke zcela jinak koncipovanému titulu přilákat i masové hráče, což je jen dobře. Počet předpřipravených scénářů každopádně nebude vysoký. Nejedná se o mód, na nějž kladou autoři největší důraz, nicméně zároveň to znamená výbornou příležitost pro amatérské tvůrce map a modů. Součástí Hearts of Iron 2 by měl být uživatelsky přístupný editor, v němž si budou fanoušci moci vytvořit historické úseky vlastní a dokonce je i pospojovat do souvislého celku.
"Skutečné dějiny druhé světové války byly v nich rozsekány na zhruba patnáct úseků, pospojovaných jmény velkých generálů Pattona či Rommela. Hráči si tak budou moci krom hlavního módu vychutnat i tyto samostatné úseky zhruba na hodinu až dvě hraní."
Desková hra na počítači
Zachován zůstane hlavní mód, kde se hráči chopí vedení vybraného státu a pokusí se s ním proplout divoké roky zhruba od poloviny 30. let do konce 40. Změnit se může prakticky cokoliv, nikde není předem napsáno, že zrovna v září 1939 Hitler přepadne Polsko, či že se v létě 41 obrátí proti Sovětskému svazu a svému dobrému spojenci Stalinovi. Velká část pravidel bude i ve dvojce na svém místě a herní styl by se měl velmi podobat. Na hráčích bude, aby se postarali o vývoj nových válečných zařízení, výrobu jednotek, fungující válečnou ekonomiku, zajistili si suroviny, diplomacií slušnou pozici a spojence – a na nejnižší úrovni pak aby si vedli takticky v šarvátkách a bitvách, nasazovali vhodné jednotky, minimalizovali ztráty a dovedli využít zkušených generálů a vůdců.
Paradox Entertainment otevřeně přiznává, že Hearts of Iron 2 koncipuje ještě více jako komplexní deskovou hru, což ale není vůbec na škodu. Jediné "bohužel", které v této souvislosti napadne asi většinu lidí, kteří měli zkušenosti s předchozími hrami tohoto švédského studia, je fakt, že to znamená i použití stejného enginu, jenž přetrval už dobrých pět let od doby první Europy Universalis. Pravidelně je sice vylepšován a optimalizován, přesto pohled na mapu nenabídne kdovíjaké vizuální hody. Na druhou stranu: Hearts of Iron 2 se zaměřují na skalní stratégy – a ti jistě ocení přehlednost na úkor zbytečně efektního 3D zpracování.
"Paradox Entertainment otevřeně přiznává, že Hearts of Iron 2 koncipuje ještě více jako komplexní deskovou hru, což ale není vůbec na škodu."
Kde jsou ty změny?
Na místě je otázka, co tedy bude změněno a co krom bonusových scénářů opravňuje Paradox k vydání regulérního pokračování. Nejvýraznější je asi přepracování interface. Konečně si někdo uvědomil, že systém, jenž zapálení fanoušci ze všech sil hájí, skutečně v lecčems není šikovný. Další překopání se vztahují ke globálnímu managementu. Hráči, kteří o to budou mít zájem, budou moci pomocí definic ovlivňovat základní dění ve hře bez nutnosti proklikávat se dlouhými seznamy. Nastaví automatické doplňování stavů jednotek a ty tak budou činit v každé provincii, kde zakotví, stejně je možné spravovat jejich upgrady či rozvoj území.
Kdo hrál jedničku, určitě si vzpomene, že jednotlivé země měly svůj politický systém a klonily se k určitému ze tří bloků – nacismu, komunismu či kapitalismu. Rozdělení na tři směry nebude v Hearts of Iron 2 zdaleka tak striktní a bude možné dokonce zvrátit směřování jednotlivých národů, i když zavést ideologii Marxe a Lenina v Americe zůstane zřejmě (logicky) nemožné. S tím souvisí i výrazně větší volnost poskytnutá hráčům v oblasti vyjednávání. Jednou z velkých nepříjemností Hearts of Iron byla nutnost připojit se buď ke Spojencům, k Hitlerovi nebo ke Stalinovi – tentokrát se budou dát vytvářet i menší, lokální aliance a vlastní smlouvy o vojenské pomoci. K dispozici bude více různých diplomatických akcí, které si Paradox vyzkoušel už v jiných hrách, změn se dočká i systém obchodu, jenž bude nyní uzavírán smlouvami přímo mezi dvěma státy.
|
Hearts of Iron 2 se těžko – stejně jako první díl – stane strategií pro masy a kupříkladu takoví Codename: Panzers se jistě budou prodávat daleko snáz. Na druhou stranu, je dobře, že někdo podobné strategie dělá. Ve chvíli zavalení tituly na jedno brdo, jež se snaží urvat kus z velkého koláče určeného realtimovkám pro masy, přijde komplexnější, velkorysejší a přitom velmi hratelná RTS určitě vhod.
Index očekávání: 8/10
