|

Dvě strany konfliktu
Najdou se i hry, v nichž jsou oponenti diferenciováni podstatně více, než tomu je v Ground Control 2, přesto řada výrazných rozdílů mezi výbavou NSA a Terranské říše je. Zatímco NSA má ve svých řadách spíše zkušené válečné veterány, preferující využití konvenčních zbraní a různých chemicko-biologických prostředků, jejich nepřátelé disponují řadou pokročilých technologií a energetických zbraní. Počet jednotek nebude příliš vysoký, avšak každá najde své specifické využití a nebude určitě jen do počtu. Stejně tak lze zapomenout na taktiku využívání jedné nejsilnější jednotky. Jednak taková nebude existovat, jednak tomu zabrání systém jejich získávání. Ten je podobný jako v prvním díle – hráč vždy musí vyklidit místo pro přistání velké lodi s posilami – zároveň však už zde přicházejí první změny. Zmíněné mateřské lodi jsou totiž ovladatelné, lze je různými způsoby vylepšit, lépe obrnit (což ale způsobí menší ztrátu nosnosti, přece jen, všechno to pancéřování také něco váží) a dokonce i v krajní nouzi využít v boji.
Žádná Duna 2
Hratelnost na první pohled nepřipomíná zakladatele dnes tak oblíbeného žánru prakticky v ničem. Ground Control 2 zcela eliminuje jakoukoliv těžbu a stavění budov či jednotek. Namísto toho je mnohem bohatší strategicky, nabízí živé bojiště a výtečný design misí – bojových úkolů. Vzhledem k celkově malému počtu jednotek je hráč nucen je velmi opečovávat, kombinovat jejich schopnosti a tvořit účinné útočné svazy, využívat rozmanitých formací a pružně reagovat na situaci. To zahrnuje i takové kroky, jako posílení pancéřování tanků na úkor jejich pohyblivosti ve chvíli, kdy jsou obklopeni přesilou nepřátel, či využívání možností deformace terénu za pomoci projektilů vlastní těžké techniky. Též umělá inteligence od dob westwoodovské klasiky značně pokročila. Počítač má v malíčku klady a zápory různých typů jednotek a umí je efektivně nasadit, dokáže připravit nepříjemnou past či se poučit z hráčem často využívaných taktik. Dynamická AI, jež nahradí skriptované nepřátele z prvního dílu, by měla být jedním z hlavních trumfů, které mají autoři v rukávu. Změřit s ní síly v samozřejmém skirmish módu bude tak už možné považovat za užitečný trénink vzhledem k multiplayerovým bitvám a ne jen nějaké trapňoučké šolíchání.
Kde to žije, tam je Ground Control 2
Ground Control 2: Operation Exodus nebude zdaleka jen zábavou pro osamělé stratégy. Multiplayer nabízí kupříkladu zajímavý a nepříliš často vídaný kooperativní mód, v němž si mohou hráči projít mise kampaně s tuplovaným obsahem nepřátel. V soubojích všech proti všem po síti či internetu se pak uplatní některé zajímavé módy, mezi nimiž pochopitelně prim hraje ground control, v němž především jde o úspěšně zabrané a kontrolované území. Neztratila se pak ani již z jedničky dobře známá možnost zapojení nových hráčů i do již dávno rozběhnuté hry, kdy nováčci dostanou jen trochu času, aby se zorientovali, a vzápětí se mohou vrhnout do víru boje, jako by tam patřili odjakživa. Jako všechny týmy se i Massive Development snaží získat co nejširší fanouškovskou základnu. A pro to nelze udělat nic lepšího, než vydat sadu nejrůznějších editorů, což přesně chtějí švédští vývojáři provést. Hráči tak budou moci nejen tvořit nové mapy, ale i výrazněji modifikovat celou hru, přidávat nové jednotky, textury, objekty, či dokonce provést totální konverzi a nabídnout ostatním fanouškům třeba druhou světovou v enginu Ground Control 2.
Technologická magie
A když už se hovoří o onom enginu, nastal čas říci si i něco o jeho projevech, tedy audiovizuálním zpracování. To je o mnoho dál než u prvního dílu, zejména prezentace dvou misí ze hry na letošní ECTS ohromila diváky grafickou nádherou bažin (v nichž se hráči snažili získat kontrolu nad orbitálním dělem a nepřátelskou základnou) či polozničeného města na Morningstar Prim, jež bylo nutné vyčistit. Obě mise nabídly detailní modely prostředí, jednotek i budov, přitom vše interaktivní a podřízené fyzikálním zákonům. Za zmínku pak určitě stojí i řada atmosférických i jiných efektů typu mlhy, deště, kouře, výbuchů a podobně. Prostředí navíc žije, vyskytují se v něm různí tvorové, je slyšet přirozené zvuky a celkově hra vyvolává věrnou iluzi mimozemských světů. Je tedy nad slunce jasné, že se všichni, kterým nevadí absence tradičních RTS prvků těžby a budování základny, mohou těšit na skutečně výjimečný kousek. Ne snad převratný, ale dotažený prakticky k dokonalosti po všech myslitelných stránkách – a to je pádný argument, proč mírný nedostatek ivence autorům odpustit. Jaro 2004 se zkrátka podle všeho ponese ve znamení Ground Control 2.
Index očekávání: 9/10