Evil Genius – moderní Dungeon Keeper

Ve většině her se hráč stává postavou kladnou. ""Čestnou"" výjimku tvoří tituly jako Dungeon Keeper, kde se postaví na temnou stranu síly. A právě tento titul Bullfrogu nejvíce připomíná nová strategie Demise Hassabise.

EVIL GENIUS Výrobce: Elixir Studios Vydavatel: Vivendi Universal Datum vydání: Q3/2004 homepage

Hry i filmy mají své stereotypy. Tak například RPGčka mají většinou velmi podobný scénář a vývoj příběhu. Revoltou proti tomu ze strany vývojářů byla svého času skvělá strategie Dungeon Keeper, která umožnila vyzkoušet si, jak obtížné je vybudovat funkční dungeon s pastmi, příšerami a nejrůznějšími záludnostmi číhajícími na hrdiny toužící po slávě, moci a bohatství. Není náhoda, že titul na první pohled a na první pročtení tiskových materiálů velmi podobný připravuje v Elixir Studios právě Demis Hassabis, geniální to dítko herního průmyslu. Už ve svých patnácti letech totiž právě na Dungeonu Keeperu v Bullfrogu pracoval jako programátor – a zkušenosti, které si odnesl ze spolupráce s Peterem Molyneuxem, jistě zúročí i zde.

Život hlavního záporňáka v bondovském špionážně-akčním filmu není jednoduchý. Narozdíl od agenta 007 sice nepotřebuje k zabíjení speciální povolení, většinou bývá bohatší a pracuje pro něj celý tým výkonných zloduchů, nakonec však nikdy nestihne dotáhnout vývoj své "doomsday device" až do konce a je mu potupně vyprášen kožich. Všichni omdlívají vzrušením, mají-li se ve hrách jako Nightfire či No One Lives Forever stát prášitelem – co ale takhle stát se prášeným?

Zloduch ve hře Evil Genius začíná svůj nelehký úkol na nenápadném ostrově v Karibiku se sto miliony dolary na kontě ve švýcarské bance. Za ně si musí nejprve postavit podzemní základnu pro svou podvratnou činnost. Vchod do základny se nalézá v jedné nenápadné chatrči, jejíž sklep ústí do rozsáhlých katakomb. Tady musí vzniknout rozsáhlý komplex tréninkových místností, zbrojnic, strážnic, laboratoří, knihoven, mučíren apod., který se následně zabydlí neméně zlovolnými přisluhovači hlavního hrdiny. Každý z nich má různé atributy, je možné ho vycvičit ve specializovaného pracovníka (řidič, strážník, technik atd.), na druhou stranu ho nelze přímo ovládat. Řadoví obyvatelé podzemní základny reagují na prostředí – když nemají základní ubytovací podmínky, utíkají, naopak na ně lze působit pozitivně postavením knihovny (budou inteligentnější).

Důležitější a mocnější než pracovníci jsou přímí pomocníci nejvyššího zloducha. Ti jsou unikátní, jedná se asi o třicet na první pohled neškodných postav, které ale disponují strašlivými schopnostmi. Jsou poměrně vtipné, kupříkladu jedna z nich je postarší důchodkyně belhající se o holi, která se ale může velice rychle proměnit ve vraždící monstrum. Pomocníci jsou klíčovými postavami pro získávání peněz a prestiže, čím rychleji obojí roste, tím více a silnějších se jich k hráči přidává.

Zvyšující se známost ve světě s sebou nese ale i jeden nepříjemný efekt – o to, kde že se základna nachází a kdo všechno v ní je, se začnou zajímat nejen podvratné živly, ale také složky zákona a tajné služby po celém světě. Brzy se v okolí objeví tajní agenti pěti různých úrovní, mezi nimiž se najde jak klasický prototyp Jamese Bonda, tak i drsné a nekompromisní komando speciálních jednotek, které dokáže totálně odrovnat jakoukoliv lidskou obranu. Takovým útokům odolat není jednoduché. Jedna možnost je vybudovat si vlastní malou armádu – agenti jsou ale opravdu výkonní, a tak se nikdo prakticky neobejde bez konstrukce důmyslných pastí, které si s nimi poradí rychleji a efektivněji. Může jít o jednoduché pohyblivé zdi, které z agentů vymáčknou duši, ale i o komplexní konstrukce několika mechanismů, které si s "hrdinou" pohrají a pak ho odpálí vstříc ostrým čepelím zabetonovaným do stropu. Na E3 Demis Hassabis jeden takový neúspěšný průnik ukázal: agent na nízké úrovni se dostal do základny, vyhnul se několika základním pastem, ale bohužel (tedy pro něj) spustil alarm. To přivolalo jednoho z pomocníků, který ho zajal a zavřel do cely. Následovalo mučení v obřím kuchyňském mixéru, po kterém totálně vygumovaný agent nedokázal nic jiného, než se hystericky smát. V tomto stavu ho objevil hlavní záporňák a pásl se na něm pohledem, za což získával body do světové proslulosti. Po určitém čase ale agent utekl – Demis to zdůvodnil tím, že by to časem začala být nuda a pro hratelnost je to takto lepší.

Hráč si bude moci vybrat z několika různých postav, které ztělesní. Všechno jsou to variace na šíleného vědce s takřka neomezeným bohatstvím v kapse a obrovskými destrukčními ambicemi. Ve hře bude třeba se krom jiného starat i o kancelář šéfa celé té legrace, rozestavovat tam nábytek, dekorace, ale bude mít i praktické použití v podobě plánovacího centra.

Už několikrát se mluvilo o tom, že hlavní hrdina je ze začátku velmi bohatý. Technologické hračky, platy a výzkum ale stojí opravdu hodně. Bude tedy potřeba získávat dodatečné prostředky a zvyšovat vlastní prestiž na misích mimo základnu. Vysíláni na ně budou pomocníci, kteří dokáží ukrást plány NASA, zmenšit Eiffelovu věž nebo ukrást Monu Lisu z pařížské galerie Louvre – i když ne najednou, o svém postupu budou hráče informovat průběžně. Předměty a technologie, které venku objeví, bude možné prozkoumat v laboratořích a urychlit tím postup k objevení doomsday device (nástroje ke zničení světa), ale zároveň i nezbytné escape device, kterou zloduch zase pěkně unikne.

Po technologické stránce by se mělo jednat o vysoce nadprůměrný kousek. Hra běží na lehce upraveném enginu Republic: The Revolution, který má parametry – inu, revoluční. Umožňuje zobrazit detailní 3D modely, obrovské množství polygonů a široký rozsah zoomu i rotace. První screenshoty ještě nevypadají zcela dokonale, v nějaké hotovější verzi hry to snad bude lepší.

Po stránce designu se jedná o jednu z nejoriginálnějších her na E3 vůbec. Zároveň je vtipná, snadno pochopitelná, přitom poměrně komplexní a variabilní. Jen škoda, že přestože se na ní už rok pracuje, vyjde nejdříve v polovině příštího roku.