Westwoodovská Duna je v herním světě bezesporu fenomén. Pokud to budeme chtít vzít od úplných plenek, musíme začít s tím, že první díl celé série žádný výraznější úspěch nezaznamenal. Dune sice byla strategie, ale tak nějak zvláštně kombinovaná s adventuřením, takže jste kromě starosti o koření a o vyhlazení rodu Harkonnenů ještě často konverzovali s členy své rodiny nebo obecně s lidmi, kteří se zhusta vyskytovali i v knižní předloze (pokud si chcete počíst v souhrnném článku na téma Duna v knihách i hrách, můžete to udělat tady). Všechnu smetanu slíznul díl druhý - Dune 2: The Building of a Dynasty, který se snad bez nadsázky dá nazvat zakladatelem žánru realtimových strategií a tím pádem jedním z nejvýznamnějších herních milníků vůbec.
Emperor bude vlastně první RTS Westwoodu, která se přesouvá kompletně do 3D, takže si na něm autoři všechny nové postupy budou teprve zkoušet. Těžko asi vymyslí něco nového ohledně pohybu kamery, zoomování a otáčení výhledu, ale podle všeho by hráčovy možnosti pohybu kamerou měly být o něco omezenější než v jiných 3D strategiích. Přiznám se, že tahle idea ve mně nevzbuzuje zrovna nadšení, protože se obávám toho, že si nebudu moct oddálit výhled na bojiště tak daleko, jak bych chtěla - je to zřejmě zvyk ze starých 2D strategií, kde jste měli přehled o poměrně velkém území, zatímco teď jste ve 3D často nuceni 
koukat na povrch z docela malé výšky.
Strany budou klasicky tři - Atreidové, Harkonnenové a Ordové, z nichž každý ještě může uzavřít spojenectví s pěti menšími frakcemi (Bene Tleilaxu, Ix, Fremeni, Vesmírná Gilda a Sardaukaři). Hlavní rozdíly mezi třemi soupeřícími rody spočívají ve způsobech, kterými se lze dobrat vítězství. Na rozvržení sil vlastně není celkem nic nového, nějak podobně to fungovalo už v předchozím dílu - Atreidové disponují silným leteckým zázemím a jednotkami, jejichž výhoda spočívá spíš v rychlosti a mrštnosti (typickým příkladem budiž třeba ornitoptéra, i když takový Minotaurus - tank se čtyřmi kanóny a silným opláštěním - je zase úplně z jiného těsta), Harkonnenové se spoléhají na hrubou sílu svých pomalých, ale pořádně obrněných jednotek a koneckonců i velmi silných obranných budov (vzpomenout můžu třeba věže chrlící oheň nebo zařízení zvané Buzzsaw, které se se svými dvěma světelnými děly a jedním obrovským kruhovým ostřím dokáže prosekat četou nepřátel, než byste řekli švec; nejčerstvěji odhalenou jednotkou Harkonnenů jsou aktuálně plamenometčíci) a Ordové se mohou pochlubit hlavně speciálními technikami, které jim umožňují třeba nečekaně se zjevit poblíž
nepřátelské základny (řeč je například o sabotérských jednotkách, ale nechybí jim ani klasická těžkotonážní výbava, jako je třeba Kobra kanón; specialitou většiny ordovských 
jednotek je jejich autoregenerační schopnost). Pochopitelně se všechny tři frakce od sebe liší i ve všech dalších ohledech - designem jednotek a budov počínaje a hudbou hrající na pozadí konče. Každá strana může postavit 12 budov, 5 až 7 pěších jednotek a 5 až 7 vozidel. Jakmile uzavřete spojenectví s některou z pěti přídavných frakcí, dostanete možnost postavit další budovu a vyrobit dvě nové jednotky (kupříkladu při alianci s domorodými Fremeny získáte jednotku schopnou jízdy na červech, ale nesmíte přitom zrovna hrát za Harkonneny, protože s těmi se Fremeni spolčovat nemohou).
Základní budovy zůstaly stejné tak, jak je znáte z předchozího dílu - rafinérie na těžbu koření, construction yard coby srdce každé základny, továrna na výrobu základních jednotek, kasárna na výchovu vojáků, heliporty pro všechno, co lítá … prostě všechny funkční základny se musí skládat ze starých známých součástí. Nezmění se ani hlavní cíl hry, kterým je opět ovládnutí planety Arrakis. Všechno, co o pouštní planetě víme z dřívějších her, je i tady stále platné - kdo ovládá Arrakis, ovládá koření a kdo ovládá koření, ovládá vesmír. Žádných složitějších schémat se nedočkáme a možná je to nakonec i ku prospěchu věci, člověk nikdy neví, do jakých konstrukcí by se mohli scénáristi zaplést. Ačkoliv strany, za které budete moct hrát, zůstaly stejné, jejich vůdci se obmění, protože jsme se oproti Dune 2 v
dějové linii přeci jen posunuli o kousek dopředu. Pokud je vám líto, že se do třetí Duny nebudou zapracovávat postavy a dějové zvraty z dalších Herbertových knih, pak 
vězte, že se s tím nedá nic dělat - Westwood totiž vlastní práva na převod jen z filmového zpracování, ale ne z knižního.
Ohledně linearity či nelinearity se to s Emperorem bude mít tak, že kampaněmi budete moci postupovat nelineárně, přičemž si budete moct vybrat, do kterého z celkem 33 teritorií se v následující misi chcete vydat. Jednotlivých misí by přitom mělo být více než stovka, což vypadá jako zábava na slušně dlouhou dobu. Ne všechny se budou odehrávat na Arrakisu, občas vycestujete i na zavodněný Caladan, na Geidi Primu nebo na ledovou planetu Draconis IV. Arrakis přitom nezůstane nic dlužen své pověsti smrtelně nebezpečného území, kde každá jednotka, která se zbytečně dlouho zdržuje na písečném podloží, může skončit v ozubeném chřtánu písečného červa (ti se budou vyskytovat ve třech velikostech, z nichž ta největší je tentokrát pořádně impresivní). Červi jsou opět přitahováni vibracemi působenými bojem nebo i jen pohybem velkých a těžkých vozidel a i z těchto důvodů se musí všechny budovy stavět pouze na skalnatém podkladu. Na obranu vašich harvestrů a jiných cenných vozidel existují ovšem i jednotky, které červy odpuzují.
Je asi zbytečné, abych vám tu převypravovala to, jak si autoři vychvalují AI protivníků, protože byste se dověděli jen něco na způsob toho, jak se snažili podchytit a implementovat 
strategie živých hráčů a jak se všichni budeme cítit, jako bychom hráli proti lidským soupeřům se všemi jejich chybami i se schopností odhalit naše slabá místa a udeřit přesně do nich. To by se nám sice všem líbilo, ale výsledný efekt může být od těchto proklamací značně odlišný, takže si radši počkáme aspoň na demo.
Jako všichni správní byznysmeni dušují se i chlapíci z Westwoodu, že Emperor bude hrou úplně pro všechny - jak pro ty, kterým písečný svět s vůní melanže přirostl k srdci už dávno, tak i pro lidi, kteří si myslí, že Arrakis je název ruské vodky. S přechodem do 3D logicky souvisí i zvýšení nároků na hardware, ale podle autorů prý nejdřív proběhl průzkum trhu, aby se zjistilo, jak jsou na tom současní hráči s vybavením svých počítačů, takže minimální požadavky na spuštění nejnovější Duny by se měly pohybovat někde kolem Pentia II 400. Poslední informací budiž jako vždy nejisté prohlášení o datu vydání - prozatím tedy třetí čtvrtletí roku 2001.
