Že úspěšné hry dostanou po vydání přídavek už je dnes standardem, který vyhovuje jak vývojářům tak hráčům. Ti první mohou přirozeně recyklovat velkou část již odvedené práce, aniž by jim za to někdo nadával, ti druzí pak možnost vrátit se do oblíbeného světa mnohem dříve, než kdyby museli čekat na další „regulérní“ pokračování.
The Beast mělo být původně DLC ke druhému dílu, nakonec vyjde jako samostatná hra, byť menší.
Druhý díl brutální zombie série Dying Light sice podle nás nebyl tak dobrý, jako ten první (viz naše recenze), přesto se prodával skvěle. A tak bylo jen otázkou času, kdy se nějaké DLC objeví. Jenže ono ne. Uplynuly dva roky od vydání bez jediného náznaku a tak jsme se pomalu začali smiřovat s myšlenkou, že tohle bude zrovna ta výjimka potvrzující pravidlo. Nakonec se ale hráči přeci jen dočkají, ovšem v trochu zvláštní podobě.
The Beast původně vznikal jako DLC k druhému dílu, nakonec je však spíše pokračováním toho prvního. Vývojáři ho tak dlouho vylepšovali, až jim došlo, že je obsahu tolik, že funguje i samostatně a tak k jeho spuštění nakonec ani Dying Light 2 nebudete potřebovat,
A to ani kvůli kontinuitě příběhu. Překvapivě se totiž vrací původní hrdina Kyle Crane, který se na konci příběhu jedničky tak trochu obětoval ve prospěch lidstva. Po deseti letech zajetí, kdy na něm byly prováděny genetické experimenty, se osvobodil, jen aby zjistil, že svět se od té doby změnil jen k horšímu.
Města zaplněná zombie dávno nejsou nejlepším místem k životu a tak se raději pro změnu vydává do turistického letoviska Castor Woods, kam ostatně vedou i stopy jeho únosce, který si tajemně říkal Baron. Příroda s dříve malebnými vesničkami a prosperujícími průmyslovými areály má úplně jinou atmosféru než městský komplex, autoři se dokonce na gamescomové prezentaci nechali slyšet, že se inspirovali u seriálových velikánů jako Stranger Things nebo dokonce Twin Peaks. Samozřejmě ale mluvili jen o celkové stylizaci, hratelnost stále bude sázet především na zběsilou akci.
Vrací se hrdina Kyle Craft a je ještě drsnější než kdy předtím.
Základem je samozřejmě rychlý parkourový pohyb, při kterém mezi klátícími se postavami nemrtvých proběhnete jako vítr, aniž by měli šanci vám ublížit. Vypadá to nesmírně efektně, kdy vaše postava přeskakuje nad hlavami bezmocných zombíků, běhá po zdech, případně nepřátele skopává ze střech budov. Pohyb je nesmírně plynulý a pokud to děláte správně, vše na sebe plynule navazuje a dává vzpomenout na legendární Mirror’s Edge. Ale tak už to bylo v původní hře, co je tady nového?
Tak především Kyle není žádné ořezávátko, a daleko raději se ohání zbraněmi na blízko i na dálku. Oboje je dokonale začleněno do parkourového pohybu, například takové střílení ve vzduchu, kdy se celá scéna okolo zpomalí, připomíná Maxe Paynea. Kyle umí i řídit auto, a vzhledem k tomu, že Techland má kořeny v závodních rallye hrách, najdeme tu mimořádně propracovaný jízdní model.
Především se ale na hlavním hrdinovi začínají projevovat výsledky genetického experimentování a tak dostává možnost sám se dočasně stát se vražedným monstrem místo lovné zvěře samotným lovcem. V tomto stavu dokáže Kyle vrhat betonové nosníky, přeskakovat domy nebo přežít zásah raketometem a řadové nepřátele likviduje jediným úderem.
Asi to bude k využití jen vzácné, ale v ukázce to vypadalo super efektně, asi jako kdyby se marvelovský Hulk objevil v nějaké brutální zombie vyvražďovačce Zacka Snydera. Uvidíme, jak to bude fugnovat ve slibovaném kooperativním multiplayeru až pro čtyři hráče, ti by dohromady mohli vyvolat skutečně apokalyptické scény.
Nic originálnějšího ve hře pravděpodobně nebude, ale ono to nevadí, základ fungoval dost dobře. Samozřejmě jsou lidé, kterým už dvojka připadala až zbytečně akční a málo hororová a The Beast tento nepoměr jen prohloubí, změna tempa je ale dostatečnou změnou, aby obhájila cenovku. Obzvláště když bude snížená a pro majitele ultimátní edice dvojky dokonce bude zadarmo.
Dying Light: The Beast vyjde (patrně) v příštím roce a to na všech platformách, kde vyšel Dying Light 2, tedy i na minulé generaci konzolí.
