Baldurs Gate, Neverwinter Nights, Knights of the Old Republic, Jade Empire, Mass Effect. Pokud si nějaké vývojářské studio může dovolit napsat si tato jména do své biografie, můžete si být jistí tím, že má po celém světě miliony fanoušků, lačně vyhlížejících další velkolepý RPG projekt.
Hutný, masitý, dlouhý, propracovaný – přesně takový, jak se na BioWare, byť už pod kuratelou mainstreamového Electronic Arts, sluší a patří.
Jméno BioWare je dnes pro RPG fanoušky zárukou kvality. Tahle firma je mnohem slavnější, než co by napovídalo pět vydaných RPG titulů. Jenže co kus, to parádní hit, který se navíc – a to je v tomto žánru obzvlášť podstatné – prodával jako po másle.
V případě prvních dvou jmenovaných her to bylo zásluhou velké koncentrace hardcore hráčů, v případě zbylých tří potom schopnosti připravit RPG stravitelnou formou pro všechny.
Proto, když jsme se vydali na prezentaci chystaného titulu Dragon Age: Origins do Varšavy, byli jsme zvědaví, s čím tvůrci vyrukují tentokrát. Přece jen, zaznívaly hlasy o snaze navázat na Baldurs Gate, což se příliš neslučuje s akčním stylem Mass Effectu.
Nehledě na to, že podle četných vyjádření předáků firmy je Dragon Age: Origins jakýmsi jejich vysněným projektem. Vždyť práce na něm začaly už v roce 2004, ale teprve teď se úspěšně chýlí ke konci.
Abychom si v tom udělali jasno: Dragon Age: Origins je čistokrevnou role-playing záležitostí bez přidání akčního elementu. Navíc se odehrává ve fantasy světě, který navzdory všem slibům BioWare, působí docela tradičně.
Nepoužívá sice žádnou licenci Dungeons and Dragons ani jiná, herně-mechanická pravidla. Avšak prohlášení tvůrců o tom, že půjde o zcela nový, neotřepaný fantasy svět s vlastními rasami, jazyky, mytologií, historií a kdoví čím vším ještě, působily poté, co jsem si hru sám vyzkoušel, poněkud nepatřičně.
Jistě, nemohl jsem proniknout do tajů příběhových zákoutí a nepochybuji o tom, že tam pár překvapení určitě čeká. Na druhou stranu, když se mluvilo o čerstvém, opravdu temném fantasy, představoval jsem si něco jiného, než co Dragon Age: Origins nakonec předvádí.
To nemusí být nutně výtka, jen konstatování skutečného stavu věcí. Rasy jsou tu obvyklé, a pokud už se jmenují jinak, stejně připomínají tradiční fantasy zástupce. Nakonec, nejlépe o tom svědčí výběr při formování postavy. Volit můžete mezi člověkem, elfem a trpaslíkem. Jestli je tohle nějaká novinka?
Když už jsme ale u toho vytváření charakteru, sluší se dodat, že s sebou přináší jiné specialitky. Příjemně překvapila opravdu dalekosáhlá možnost zásahu do zjevu postavy. Můžete si vytvořit opravdu parádního osvaleného válečníka, nebo ještě parádnější krasavici, která se vám bude opravdu líbit. Nu a hráči se speciálními choutkami mohou skončit s nějakou tou zrůdičkou.
Kromě rasy je zapotřebí vybrat ještě z klasických povolání a na základě toho si do začátků odemknout pár schopností. Na tom by nebylo nic tak objevného, jen kdyby obě volby – tedy povolání a rasa – neovlivňovaly startovní pozice. Každá kombinace začíná někde jinde.
Herní posloupnost pochopitelně není odlišná od začátku do konce. Po několika splněných úkolech a uvedení do komplexních tajů hry se rozrůzněné linie slijí. A to tehdy, kdy je hráč jmenován členem spolku Grey Wardens. Tedy tajné skupiny ovlivňující a zachraňující svět zásadním způsobem. Podobně jako v Mass Effect tak dostanete možnost zasahovat třeba i do pseudo-politických událostí.
Hlavním nepřítelem je mocnost nemrtvých a monster zvaná Blight. Jedná se vlastně o jakýsi mor zaplavující dosud malebný kraj. Likvidace tohoto nebezpečí ale jen tím nejzazším cílem. Na cestě k němu se budete protloukat dílčími a značně spletitými úkoly.
K nim se navíc přimotají také takzvané „počátky“ (Origins). Ty je rovněž možné navolit, přičemž by měly sloužit jako určitá proměnná založená na historii postavy. Díky nim se dostanete k jinak nepřístupným úkolům, různé NPC postavy s vámi budou jednat odlišně atd. Zkrátka další prvek přispívající k už tak značné znovuhratelnosti.
Spousta úkolů a vedlejší příběhových linek se pojí rovněž se členy partičky. Ta je nesmírně důležitá, a to nejen proto, že tři členové širší party vám pomáhají přímo v boji. Může se jednat o válečníky, mágy, zloděje apod. Zároveň ale mají i vlastní příběhy a dokonce vztahy mezi sebou ve skupině. Například dvě vynikající čarodějnice se ve skupině snáší špatně, na druhou stranu si jejich přítomnost můžete vynutit a bavit se pak jejich slovními přestřelkami. Je však pravděpodobné, že přinejmenším na čas ztratíte náklonnost jedné či druhé.
S pomocnými postavami vůbec nemusíte jednat v rukavičkách. S některými se střetnete ve chvíli, kdy není vůbec jasné, zda za minutu budou vašimi nepřáteli, nebo se k vám připojí. Záleží na volbách. Z prezentace jsme ze všeho nejvíce vyčetli, že snad každá druhá věta vyřčená v rozhovoru může být pro další vývoj něčím podstatná.
Většinou navíc není zcela jasné, zda ta která možnost je vysloveně dobrá či špatná. Tady se na pravdoláskovství nebo naopak zlodušství vážně nehraje a i dobré úmysly mohou mít nepříjemné následky. Samozřejmě to platí i naopak.
Partička nemusí být stálým činitelem. S některými postavami se vlivem vašich rozhodnutí můžete v průběhu hry rozhádat do takové míry, že vás opustí. Předtím je ale lze ještě zabít. Jakmile dojde ke smrti takto důležité postavy, přehraje se jakýsi pamětní filmeček,
ve kterém se ve zkrácené vizuální formě dozvíte, co byl daný charakter zač a čím by v budoucnu mohl přispět. Jakmile ho ale jednou vymažete ze světa, už se nevrátí.
Přestože je tak občas prezentováno, Dragon Age: Origins rozhodně není Mass Effectem ve fantasy prostředí. Boje se totiž vrací k adoraci taktického postupu a nepřímých akcí. V bitce můžete ovládat buď jednu postavu, zatímco ostatní se chovají podle přednastaveného mustru, nebo se přepnete do taktického módu. Ten je symbolizován izometrickým pohledem, dávajícím značný přehled o bojišti. Tehdy je možné mezi postavami rychle přepínat i pauzovat.
Vzhledem k postarším počátkům projektu běží Dragon Age: Origins ještě na Aurora enginu, což je o generaci starší nástroj, než ten, který byl použit v Mass Effectu a stejný, jaký využíval například Zaklínač nebo Neverwinter Nights.
Co si budeme povídat, podle toho hra také vypadá. Ne že by byla ošklivá, ale určitá technologická zastaralost je na ní znát. Ze všeho nejvíce pak na lehce krkolomných pohybech postav, strnulých in-game animacích apod. Dokonce mi přišlo, že Zaklínač vypadal o fous lépe a měl zajímavější vizuální styl, což je ale do značné míry dáno předlohou.
Dragon Age: Origins je tak i pro mě překvapivě dosti hardcore RPG, které skutečně míří na fanoušky Baldurs Gate a Neverwinter Nights. Jsem zvědav, nakolik se zalíbí příležitostným hráčům. To mě ostatně přivádí k Xbox 360 verzi, která až nepřirozeně zdůrazňuje akční element a působí tak nějak do počtu.
U PC verze je nicméně škoda, že se tvůrcům nepodařilo vytvořit styl, který by se více vymezoval vůči obyčejnému fantasy. Jinak ale nepochybujeme o tom, že půjde o skvěle propracované RPG, jehož dohrání zabere zhruba padesát hodin.
