Každý hráč je rád, když se jeho oblíbená série vrátí v plné polní, nebo v ještě lepší formě než dřív. Vždy jsme jako herní žurnalisté rádi, když můžeme u zrodu takových hitovek být. Přinášet vám o nich nejnovější informace, a pokud je to možné, i vlastní dojmy.
Když nám Bethesda naskytla možnost zahrát si s předstihem Doom: The Dark Ages, neváhali jsme ani okamžik. Vyrazili jsme do německého Wiesbadenu, kde jsme si na speciálním eventu sami mohli osahat nadcházející střílečku od legendárního studia id Software. Zahráli jsme si ji na high-end PC v nativním 4K rozlišení se stabilními 60 snímky za sekundu s vysokými detaily díky grafické kartě Nvidia Geforce RTX 5090. Technická úroveň hry je dechberoucí. Stejně jako ovládání, které je perfektní jak na xboxovém ovladači, tak na osvědčeném kombu klávesnice a myš.
Fantasy Doom
Doom: The Dark Ages je třetím hlavním přírůstkem do rebootové série, kterou odstartoval hyperakční Doom z roku 2016. Ve zběsilém tempu pak pokračoval Doom Eternal, který byl ještě frenetičtější, rychlejší a štvaly nás u něj jen zbytečné hopsačkové pasáže. Následovala dvojice příběhových DLC nazvaných The Ancient Gods Part One a Part Two. První vyděsilo přehnanou obtížností, ale celkově vše, co tvořilo Doom Eternal, nabídlo pekelně povedený zážitek. Jako fandy původní a dnes už retro série nás potěšil i fakt, že Doom 2016 a Eternal mají lehký nádech volného remaku originálu a pokračování s podtitulem Hell on Earth.
The Dark Ages slouží jako prequel dvou posledních her. A už na první pohled vypadá jinak. I když to vzhledem k podobě všech ostatních videoher Doom může působit ze začátku trošku zvláštně, má silný nádech fantasy. Pamětníci si okamžitě vzpomenou na další FPS stejného ražení jako první díl kultu Quake nebo na první i druhý Hexen. Je to vlastně mix sci-fi a fantasy, který působí na oko i při hraní stylově atmosféricky.
Doom Slayer alias tank
Už samotný protagonista, od minulého dílu pojmenovaný Doom Slayer, má přes záda hozený kožešinový plášť jako barbar Conan, a zejména jeho chladný zbrojní arzenál vypadá jako ze středověku. I když celá série nikdy nebyla orientovaná na příběh, který byl vyprávěn vágně, obvykle pomocí textů, v The Dark Ages to bude jinak. Čeká nás více filmových sekvencí než kdykoliv dřív.
Víte, že...
 Dwayne „The Rock“ Johnson ve filmu Doom |
Doom Slayer alias živá zbraň je povolán do akce, aby zachránil říši Argent D’Nur od pohlcení pekelnými silami. Něco málo jsme z příběhových sekvencí viděli. I když nepůsobí vyloženě špatně, jsou to nejslabší z částí hry, do kterých jsme ve Wiesbadenu mohli zavítat.
Jakmile jsme ovšem začali hrát, rozjelo se to pravé peklo. Oproti dvěma předchozím dílům nepůsobí Doom Slayer jako létající Superman, ale spíše jako obrněný tank, který převálcuje a rozšmelcuje vše, co se mu postaví do cesty. Více než kdykoliv předtím je kladen důraz na útoky zblízka, vyrážení výpadů a útoků nepřátel na zteč. Útoky zblízka nejsou neomezené a je k nim zapotřebí posbírat energii.
Zbrojnímu arzenálu vévodí piloštít a drtič lebek
V hratelné ukázce bylo možné nasbírat maximálně tři výpady do zásoby, ale vzhledem k tomu, že je hra plná upgradů a vylepšení toto číslo není nejspíš finální. Drtit nepřátele jsme mohli ostnatou rukavicí, s níž se musíte k monstrům přiblížit co nejblíže, i ostnatým řemdihem, jehož dosah je o poznání delší. A nebudeme se stydět, že jsme se tetelili jako školáci při první puse, když jsme z pekelných pohůnků dělali krvavou kaši. Řemdih nám učaroval.
V plné hře bude i palcát, který jsme si ale při herním výletu do Německa neosahali. Trio chladných zbraní doplňuje asi nejzajímavější novinka, kterou je pilový štít. Motorová pila je ikonickou zbraní série od jejího počátku a několikrát se vrátila v různých obdobách a provedení, včetně toho se dvěma čepelemi v Doom 64. Není se čemu divit, jelikož jde o miláčka fanoušků. Piloštít slouží ke krytí, k vyrážení výpadů na zteč, ale i k útokům. Můžete ho pořádně roztočit a hodit do nepřátel, kterým se zařízne do těla a napáchá devastující škodu, než se vám vrátí jako bumerang. Držet ho navíc lze se střelnými zbraněmi, což je smrtící kombo.
Rovnou za nosem i řežba na pláních
Jakmile si ho osvojíte, dostojíte opravdu jménu Doom Slayer. Už po pár minutách hraní nám bylo jasné, že vývojáři z id Software neusnuli na vavřínech a nenechali se unést úspěchem posledních dílů. Chtěli do série přinést novou krev a už teď můžeme říct, že se jim to povedlo. Zbrojní arzenál čítá mnoho kousků, včetně starých známých jako naší oblíbené dvouhlavňové brokovnice, plazmové pušky i novinek.
Tou nejzajímavější je bez řečí drtič lebek, který jste pravděpodobně zaznamenali již v trailerech. Dělá přesně to, co jeho název napovídá. Drtí lebky padlých nepřátel a jejich kousky proměněnými v projektily likviduje nepřátele po tuctech. A je tak moc cool a zároveň jedním z důkazů, že návrat Dooma bude velkou událostí v herním světě.
Nepřátelé, jimiž opět budou zombie, redesignovaní impové, mancubové, pekelní rytíři, cacodemonové a další známé i neznámé stvůry, jsou designováni s citem pro hnus. Tak, jak se sluší a patří. The Dark Ages nabídnou dva druhy úrovní. Jedny jsou spíše lineární a udržují adrenalinové tempo hry, zatímco ty druhé jsou otevřené a připomínají řežbu na otevřených pláních à la Serious Sam.
Nastavte si obtížnost díky modifikátorům
Abyste se v nich dostali dál, je zapotřebí nejdříve pokosit hordy nepřátel, snížit morálku pekelných sil, porazit velkého neřáda a otevřít cestu dál. Otevřená úroveň, kterou jsme vyzkoušeli, byla rapidně obtížnější než ty lineární. Že by byla ale úroveň obtížnosti nevyvážená, jako tomu bylo třeba u prvních The Ancient Gods, nehrozí.
Když se sejdou tihle dva, peklo nemá šanci.
Tvůrci kromě samotné volby obtížnosti umně implementovali modifikátory, kterými lze upravit účinnost vašich zbraní, odolnost nepřátel nebo třeba rychlost projektilů, které na vás letí. To se nám obzvlášť líbí, jelikož pomalejší střely nepřátel připomínají prapůvodní díly. S trochou nadsázky lze říct, že boj s vřavou nepřátel v kultovním originálu vzdáleně připomíná SHMUP a bullet hell subžánry stříleček s raketkou typu Darius. I v nich je esenciální vyhýbat se střelám.
The Dark Ages navíc nespoléhají jenom na FPS akci, kterou u sérii známe. Poprvé se posadíte do kokpitu mechu nazvaného Atlas, v němž se dění mění v nefalšovanou kaidžú akci. V Atlasu zažijete melu s destrukcí úroveň Godzilla.
V kokpitu mechu i na zádech draka
Budete drtit budovy i malá monstra, pěstí dávat do zubatých tlam zrůd velikostí titánů a dojde i na palbu z rotačního kulometu o velikosti budovy. Nejenom, že je to zábava, ale tato změna hratelnosti dodává The Dark Ages rozmanitost v sérii dosud nevídanou. Jsme z toho bez legrace nadšeni.
To samé platí o další novince – možnosti létat na drakovi. Z té jsme paf, a přiznáme to, protože nám vzdáleně připomíná ságu Panzer Dragoon. Samozřejmě je tu obrovský rozdíl, že zde máte možnost volného letu. Na drakovi s plazmovými křídly pálíte po létajících nepřátelích, likvidujete obří lodě pekelných hord i s ním přistanete na zemi, abyste pokračovali v plnění úkolu po svých.
PC hráči, neberte to ve zlém, ale The Dark Ages mají právě díky skvělé implementaci ovládání gamepadem, úrovněmi v Atlasu a na drakovi silný konzolový nádech v tom nejlepším slova smyslu. Hru si ale užijí všichni bez ohledu na platformu, na které ji budou hrát. Na závěr nám dovolte vyjádřit díky vývojářům za to, že se vykašlali na multiplayer. V posledních dvou dílech stál za starou belu a veledílo jako The Dark Ages se bez něj v pohodě obejde.
