O tom, že rok 2003 je rokem procitnuvších legend, nás již před několika týdny přesvědčilo druhé pokračování nejodkládanější hry své doby, Unrealu. Ovšem nejen mládí roku se nese v podobném duchu, a tak nás na jeho konci čeká mezník neméně lákavý v podobě nezpochybnitelného budoucího vůdce veškerých akcí, Doomu 3. Čím více se však oddaluje jeho vydání, tím zřetelnějších a přitažlivějších obrysů nabývá silueta hry, která na své proslavení potřebovala mnohem méně času a reklamy, než obě jmenované dohromady. Ačkoliv je Deus Ex 2 ve vývoji již poměrně dlouhou dobu, byly doposud známy jen útržkovité informace, čerpané pouze z malého počtu interview a screenshotů. Tím bedlivěji byla sledována nedávná tisková konference, proběhnuvší přímo v texaských kancelářích Ion Stormu, na které světlo temné budoucnosti spatřilo tolik hodnotných informací, že by byl hřích nepodělit se o ně s vámi, čtenáři.
Samotný příběh, i když je paradoxně jedním z faktorů, na kterém hra jako Deus Ex stojí a padá, nechávají autoři stále pečlivě zavřený pod pokličkou, ve snaze udělat z něj šťavnatou směs pořádně propletené, temné, avšak nikoliv neuvěřitelné sci-fi. 
Naštěstí předvedená úvodní animace naznačuje, kterým směrem se svět 15 let po událostech prvního dílu bude ubírat. Život je protkán nanotechnologiemi více, než oceán molekulami vody, a vzduchem se šíří pach nové hrozby - "neviditelné války" probíhající teroristickými útoky právě pomocí smrtelných nanoskopických zbraní. S posledním útokem se mohla na vlastní kůži seznámit vysoce střežená vědecká stanice, jejíž personál na poslední chvíli stačila evakuovat záchranná helikoptéra. Velkým štěstím pro nás hráče je, že mezi personálem se nacházela i jedna geneticky vyšlechtěná entita. Entita evidovaná globální sítí jako Alex Denton. Jak již jistě víte, Alex, který se útokem stal hlavní postavou, je genetickým dvojčetem bratrů J.C. a Paula z první dílu. Jméno Alex však není náhodné. Hned první změnou k dokonalosti je poměrně velká volnost při tvorbě postavy. K původní volbě barvy vlasů a očí se přidala zejména volba pohlaví. To sice nebude mít na další hru pražádný vliv, ale o co šlo autorům především, je dokonalá personifikace s hlavní postavou, se kterou souvisí hlavní myšlenka celé hry - Deus Ex 2 se nebude pouze hrát, bude se žít.
Hned v první misi, situované do Seattlu budoucnosti, vás možná zaskočí nemožnost rozdělení několika počátečních dovednostních bodů do jednoduchých statistik. Cílem je, aby hráč v počáteční fázi nejprve pochopil jisté zákonitosti hry a nezačal tak plýtvat drahocennými body na málo používané vlastnosti. "Pche, nejvíc bodů stejně patří do hackování a ostřelovací pušky, zbytek vyřeší augmentace", řekne si nejeden znalec původního dílu. Omyl. 
Systém zkušeností a augmentací, čili nanotechnologických vylepšení, doznal největších změn. Obé je nyní spojeno v jeden celek, kdy je vaše tělo vybaveno devíti sloty pro tzv. bio-moduly, které lze nejlépe charakterizovat jako obdobu cyber-modulů ze System Shocku. Každý modul je pak možno rozšířit až na třetí úroveň, což přináší rozsáhlé možnosti jak s omezenými zdroji experimentovat. Bude vaše postava umět ode všeho něco, nebo se stane specialistou (specialistkou) v několika málo oborech? A že budou rozdíly mezi jednotlivými úrovněmi propastné. Takové rozšířené vidění na první úrovni umožňuje orientaci ve tmě, ale zkuste sledovat nepřítele skrz metrovou zeď na úrovni třetí! Jednotlivé typy modulů budou navíc k dostání v několika modifikacích. Avšak pozor. Ty nejlákavější, dodávané na černý trh ruskou skupinou Omar, mají řadu vedlejších efektů. Takový leech bio-mod sice uzdravuje, ale k provozu potřebuje biologickou tkáň, nejlépe z mrtvého nepřítele. Naproti tomu bot domination modul, jenž propůjčuje vládu nad veškerým robotstvem, vysavačem počínaje a dvacetimetrovým kolosem konče, si vystačí sám, ale před infiltrací nepřátelského programu máte pouze deset sekund na vyhledání vhodného úkrytu, neboť ve fázi ovládání stroje budete zranitelnější, než kdykoliv jindy. 
Ačkoliv se Ion Storm chlubí, že Deus Ex 2 je možné dokončit bez jediného výstřelu, beze zbraní a zákeřných přepadení ze zálohy by to nebylo to pravé. Opět se můžeme těšit na širokou škálu zbraní s množstvím modifikací, avšak na nepřátele již nevystačíme pouhou hrubou silou. O tom však až dále.
Herní prostředí se nyní neomezí pouze na putování nejrůznějšími skladišti a továrnami pod noční oblohou. Navštívíme vzdušná nádvoří ve slunném Cairu, avšak největší kvality plíživé akce navazující na odkaz Thiefa se pochopitelně projeví v temných prostorách, mezi které patří zejména žoldácký bar v podsvětí Seattlu, kde rovněž potkáte, mimo skvěle vypadajícího jukeboxu ve tvaru holografické popstar, starého známého Tracer Tonga, nyní již v novém kabátě. A jakém kabátě! Deus Ex je spolu s Doomem 3 opravdovým průkopníkem na poli grafiky v počítačových hrách. A čím, že tyto hry vynikají nad veškerou konkurencí? Především je to systém dynamického osvětlení, který již sice byl v určité formě použit v akci Severance: Blade of Darknes, ale tam se většinou omezil pouze na světlo vrhané hráčem nesenou pochodní. Pro upřesnění tento systém dovoluje vytvořit veškeré herní osvětlení interaktivní. To například znamená, že výstřelem rozhoupaná lampa bude skutečně vrhat v jakýkoliv okamžik rozdílný kužel světla pod jiným úhlem. Použitím systému také vypadá každý lom a odraz světla daleko realističtěji a můžeme dokonce očekávat umělou inteligenci reagující na pouhé odrazy světel (nebo stíny) vrhané vaší postavou. 
Se systémem dynamického osvětlení je jistou měrou svázáno také použití normálových map, které vytvářejí dojem nerovností povrchu ještě věrněji, než známé bump-mapování. Stačí se podívat na úžasné modely postav a okamžitě víte, o čem je řeč.
Pokud jsem vás v předchozích řádcích přesvědčil, že si Ion Storm dává obzvláště záležet na grafice, vězte, že o fyzikálním modelu to platí dvojnásob. Autoři používají upravený Havoc engine (ani se nechce věřit, že ve hře zůstane něco z původního Unreal enginu :o), jenž kontroluje pohyb i toho nejtitěrnějšího objektu ve hře. Žádná transformace není pevně naskriptována. Tatam jsou předdefinované pirulety smrti, ve kterých se nebohý nepřítel roztancoval vždy stejně, po zásahu do jakéhokoliv místa na těle. Pryč jsou doby beden nehybně zaseknutých uprostřed schodiště. Nejásejme však předčasně, podobných slibů již slyšelo hráčovo ucho požehnaně, ale Deus Ex 2 je na správné cestě potvrdit, že sliby se plní nejen o Vánocích. Za vše je však třeba něčím zaplatit. V našem případě bude platidlem minimálně grafický čip GeForce 3 nebo Radeon 8500, zejména kvůli využití pixel shaderů, v těchto kartách implementovaných. To je také důvod, proč bude hra portována pouze na Xbox, který na rozdíl od jiných kozolí obsahuje prvně zmíněný čip.
V případě hratelnosti a strhující výpravy zvolili autoři poněkud nečekaný přístup. Místo naskriptovaných scén, kdy hráče v určitém místě vyleká předprogramovaná potvora, se zde objeví vyspělá inteligence nepřátel reagující na nespočet aspektů. Pokud budete neopatrní, potvora vás skutečně napadne a vyleká, avšak pokud půjdete ve šlépějích opatrnosti (tj. budete využívat augmentace), stvůra si vás nevšimne a dá vám možnost okusit svůj děs až při dalším zahrání. To je také další devizou potenciálního hitu. Protože má být Deus Ex 2 o něco kratší než díl první (mluví se o cca dvaceti hodinách čistého času), je věnováno velké úsilí obrovské volnosti jednání. V původní hře jste se mohli přiklonit k jedné ze tří stran až na konci příběhu. Nyní jsou zde přítomny hned čtyři frakce, mezi nimiž budete balancovat již v průběhu hry. Řadí se mezi ně World Trade Organization, The Order, The Templars a samostatná skupina sdružující se kolem J.C. Dentona. >
Ano, J.C. s Paulem se opět vrací a s nimi i nepřeberné množství NPC, jimž se z rozohněných úst prodere asi třicet tisíc řádek textu, oproti původním deseti. Příběh samotný se bude pro každou zmíněnou organizaci odvíjet stejně, avšak svou náklonností k jiné straně (a otočením se zády k druhé) vám vždy bude otevřena možnost potkat množství nových postav, což rovněž nabádá k opětovnému zahrání.
Deus Ex 2 je jednoduše hrou, kterou by nebylo moudré opomíjet, byť do data vydání, které ostatně nebylo definitivně oznámeno, zbývá autorům ještě spousta práce. Na závěr připomeňme kompletně přepracovaný herní interface, který nyní tvoří několik soustředných kruhů, jež konečně vypadají, že by skutečně mohly být vypáleny v rohovce hlavního hrdiny. Doufejme, že nezůstane jen u rohovky Alexe, ale že zabrat dostanou i naše čivy, a to několikadenním zíráním na brilantní dílo, vysublimované z těch nejlepších ingrediencí jeho předchůdců, System Shocku a Thiefa.
