Málokteré nově vzniklé herní studio se dokázalo opravdu prosadit pouze prostřednictvím adventur. Německému Decku 13 se to podařilo a jistě nejsem sám, kdo považuje jejich výtvory Ankh a Jack Keane za jedny z nejlepších titulů žánru posledních let. Nyní ovšem vývojáři přesedlávají na lukrativnějšího koně a chystají akční RPG, byť a adventurní příměsí. Venetica je ale hlavně hodně zajímavá.
Na hře se nezapře skutečnost, že její tvůrci mají zkušenosti příběhovými adventurami. Děj tak rozhodně není omšelý a popravdě ani příliš jednoduchý. Zkusme si ho však vysvětlit polopaticky s tím, že řadu detailů se dozvíte až ze samotné hry. Především je třeba si uvědomit, že ve světě Veneticy se spousta věcí točí kolem Smrti.
Ta ovšem není nějakou nadpřirozenou či snad abstraktní postavou. Naopak, grémiem, které si říká Corpus, je volena z řad běžných smrtelníků. Tentokrát se ale volba příliš nepovedla, jelikož padla na podivína Victora. Ten se hned po jmenování začal zabývat okultismem a nekromancií, což je podle regulí Corpusu striktně zakázáno. Úloha Smrti mu tak byla zase odejmuta a uložena na bedra někoho jiného.
Jenže Victor už si svou kariéru naplánoval. Dokonce se mu za krátkou dobu podařilo stát se nesmrtelným, takže na něj nová Smrt nemůže. To znamená obrovské ohrožení pro řád celého světa. Jediné řešení je ukryto v minulosti nového Smrťáka. Ten má totiž dceru, Scarlett, která ovšem o ničem neví. Z nějakého důvodu má jen ona moc Victora zničit. Ten si toho je ale dobře vědom a dělá vše proto, aby sličnou dívku zlikvidoval. Ta se však rychle chopí své nové role a pokusí se zachránit svět.
Hráč bude krásnou Scarlett ovládat z pohledu třetí osoby, takže si jí může nejen dokonale prohlédnout, ale navíc má lepší přehled o okolním dění. Může si navíc vybrat hned ze dvou ovládacích variant. Buď zvolí tradiční kombinaci myši a klávesnice, nebo sáhne po gamepadu. Jelikož je hra vyvíjena zároveň pro Xbox 360, oběma rozhraním se dostanete stejné (náležité) pozornosti.
Zajímavé je, že autoři nebudou hráče nutit k nějakému bojovému stylu, a to už od samých základů. Sami se můžete rozhodnout, zda budete stále drtit jediné tlačítko a tak kosit nepřátele, případně zda sáhnete po dokonalejších kombech nebo rovnou speciálních úderech. Pokud zvolíte obyčejnou drtivou klikačku, musíte počítat s tím, že si protivníci po čase zvyknou a začnou se krýt. Ale ani tehdy není vše ztraceno. Stačí totiž vystihnout ty správné momenty a tehdy se trefovat.
Tímto způsobem chtějí autoři docílit toho, aby si příběh Veneticy užili jak naprostí začátečníci, tak profíci, kteří vyžadují přece jen sofistikovanější bojové styly. K dispozici by měly být čtyři rozdílné typy zbraní. Zatímco všechny možné meče vyhovují rychlým, ale slabším výpadům, tak kladiva či palcáty nemají takovou frekvenci mlácení, stojí však za každou ránu, která padne na úrodnou půdu.
Tou nejsou myšleni pouze nepřátelé. Samozřejmě budete kydlit především do nich, ovšem zbraněmi byste si měli zpřístupňovat také nové lokace. Například velké dveře půjdou otevřít pouze několika ranami kladivem. Tak si autoři zajišťují určitou kontrolou nad přístupem k určitým částem světa, ve kterém se budete moci pohybovat takřka volně. Do některých částí domu se dostanete jen tehdy, když budete třímat odpovídající zbraň.
Stejně jako prostředí, mají také protivníci své slabé stránky, kterých bude nutné využívat. Někteří neřádi jsou totiž silně obrnění zepředu, a tak se musíte rychlými přískoky a údery dostat do jejich zad, a tak je skolit. Velcí krabi jsou dobře opevněni všude na těle, takže se hodí kladivo a několik skutečně silných úderů. Monstra jsou vůbec hodně nápaditá. Narazíte třeba na krásné draky, mytologické bestie nebo kamenné lvy.
Aby mohla Scarlett soupeřit s mocným nekromantem, učí se v průběhu času od svého otce nová a nová kouzla. Jelikož je dcerou Smrti, nejde tak úplně o tradiční firebally a obyčejnou magii, ale spíše nejrůznější zaklínadla, která jsou ve spojení se záhrobím. Půjde pochopitelně o vyvolávání pomocníků, ale ne ledasjakých. Kvůli turbulentním událostem ztratila hrdinka řadu svých milovaných, kteří jí nyní pomohou z pozice živých mrtvých.
Takové schopnosti stojí energii, která se nedoplňuje automaticky, ale pouze odpočinkem v hostincích či prostřednictvím flakónků. Díky jednomu z nejmocnějších zaklínadel se může Scarlett stát částečně nesmrtelnou. Jakmile je regulérně zabita, jakoby opustí své tělo a může si vybrat místo, kde se opět zhmotní. Třeba za zády silného nepřítele, čímž získá taktickou výhodu. Tuhle vychytávku pochopitelně nelze zneužívat donekonečna a i definitivní smrt hrdinku čas od času potká.
Jak už název napovídá, odehrává se Venetica v italských Benátkách. Nikoliv však v těch moderních, ale v jejich verzi ze 16. století, která je navíc notně říznuta fantazií tvůrců. Ti se každopádně v historii města hodně inspirují a snaží se vytvořit odpovídající, malebnou, ale často také ponurou atmosféru. Podle povedených obrázků se jim to rozhodně daří.
Navíc se hráč bude moct pohybovat jak ve známém kanalizačním systému, tak po střechách města.
Přestože se o Venetice nemluví tolik jako o jiných akčních adventurách, navíc s příměsí RPG, neznamená to, že by tahle hra neměla potenciál stát se hitem. Určitě ho má a vůbec ne malý. Zaujme především opravdu povedeným prostředím, propracovaným příběhem, sympatickou hrdinkou, důrazem na černý humor a snad i hratelností jako takovou. Doufejme, že se jí povede vyladit tak, aby skutečně uspokojila jak začátečníky, tak pokročilé.