Agenti FBI mají napínavou, ale stejně tak bizarní práci. To víme od té doby, co byla Clarice Starling v Mlčení Jehňátek svědkyní svévolné zkrášlovací operace. Svůj podíl na tom určitě má i Mulder a Scullyová, kteří v kultovním seriálu honili šedá stvoření. Ethan Cole, hlavní hrdina hry nové generace – Condemned, do této koncepce zapadá přímo po hlavě. Nejenže smí nosit slušivou modrou vestičku amerických bezpečnostních složek, ale nově dostává i případ(y) na jedné straně lukrativní, na druhou stranu pěkně náročný a pro slabší žaludky nevhodný. Ethan byl totiž v nové hře poslední dobou hodně produktivního Monolithu (špičková série No One Lives Forever, nedávno vydaný a nepříliš povedený Matrix Online a dokončovaná, skvěle vypadající akce F.E.A.R.) vybrán, aby se vypořádal s tím největším odpadem lidské společnosti, a sice sériovými vrahy. O Condemned zatím příliš slyšet nebylo, ačkoliv by právě tato hra měla být jedním z největších taháků ke koupi X-BOXu 360 a později Playstation 3. Na PC se jí dočkáme samozřejmě také. Proto jsme neváhali a začali o ní sbírat veškeré informace a hmatatelné materiály, které bychom vám mohli premiérově naservírovat. Stálo to hodně úsilí a mnoho zdrojů
padlo vyčerpáním, jak jsme z nich tahali další a další detaily. Heroický výkon se však vyplatil, zvláště vám, jelikož žádný jiný český magazín vám toho o Condemned tolik neřekne.
Mise jsou designovány tak, abyste si na každém rohu mohli něco ulomit, s pomocí čehož budete následně bojovat.

Condemned se svými výhradně omšelými, rozbitými lokalitami, hrozivými protivníky, kteří však mají vždy svou podstatu ve člověku, byť byste jim příslušnost k homo sapiens nepřiřkli ani po deseti pivech, a přestřelenou mírou krvavých výstřiků, vypadá, jako by chtělo konkurovat Resident Evilu i Silent Hill naráz. To ale není tak docela pravda. Tak kupříkladu střelné zbraně zde hrají jen minimální roli. Ne, že by jich tu bylo málo nebo snad dokonce chyběly úplně, to vůbec ne. Ethan nachází revolvery, brokovnice či samopaly na každém rohu, ale kvůli chybějícímu inventáři nemůže sbírat munici, takže musí vystačit s tou, která se aktuálně ve zbrani nachází. Je tedy jasné, že se kulkami bude hodně šetřit, avšak ani těm největším strýčkům skrblíkům časem nezbude nic jiného, než si z mohutného kvéru udělat mláticí nástroj, mimochodem vůbec ne tak efektivní jako již zmíněná trubka. Z výše popsaného souboje je jasné, že Condemned klade na souboje na blízko skutečně velký důraz, dost možná i zásadní. Mise jsou designovány tak, abyste si na každém rohu mohli něco ulomit, s pomocí čehož budete následně bojovat. Autoři se potyčky snaží svým specifickým stylem zdůraznit i opticky, čehož důsledkem by měly být pokaždé jiné a uvěřitelně vypadající potyčky. Tak například po silném pravém háku z naší strany se protivník zapotácí a vypadá to s ním bledě, ovšem znenadání nás plnou parou praští. Padouši mají i svou morálku a v případě pro ně špatně probíhajícího souboje se mohou stát ještě bláznivější a ve stavu berserku kolem sebe budou mlátit vším, co jim přijde do ruky. Za zmínku stojí, že umí házet i sudy. S trochou štěstí a umu budete moci poštvat nepřátele proti sobě navzájem. Stačí pár dobrých úhybných pohybů, kamarádi se párkrát praští a zanedlouho
se do sebe pustí natvrdo. Jelikož se v Condemned nebudete potýkat s desítkami nepřátel najednou, ale jen s jednotkami, jež však bude hodně těžké porazit, stává se každý takto „bonusově“ vyřazený příjemným přínosem.
Vzhledem k početní převaze, byť jen mírné, v bitkách je tak třeba zapojit trochu taktiky i přemýšlení a pečlivě si rozvrhnout akce, abyste uštědřili co možná nejmenší zranění.

Kámen úrazu je především nápověda k těmto nápovědám – pokaždé, když se nacházíte poblíž nějakého toho hintu, rozsvítí se na obrazovce kontrolka značící, co přesně můžete udělat. Vy pak už jen vyndáte příslušný nástroj a zmáčknete klávesu. Jde se dál. Na jednu stranu je jasné, že by přehnané pídění se po stopách příliš brzdilo jinak akční hratelnost, ale tento zatím praktikovaný přístup mi není o nic sympatičtější, jelikož hráče odkazuje jen do role vykonavatele příkazů počítače. Vlastní invenci tu někdo zavřel dveře. Snad autoři do plné verze přijdou s nějakým kompromisem. Je vidět, že jsou s tímto problémem seznámeni a v tuto chvíli například plánují zařazení vedlejších úkolů do většiny misí. Může tak třeba nastat situace, kdy lokace přílišně osvětlená a vy nebudete moci využít UV lampy. V takovém případě proto musíte nejdříve najít cestu ke generátorům energie a vypnout je, aby nastala tma.
Condemned má v popisu práce být dobrým hororem. Monolith v tomto případě sází na mix skriptovaných sekvencí a normální improvizující umělé inteligence. Sekvence se mají podobat DOOMu 3, i když budou údajně ještě napínavější. Ty pak přejdou do přímého jednání protivníků. Tito jsou velice vychytralí – plynule vyhodnocují situaci a obstarávají si zbraně podle potřeby. Dokáží i utíkat a schovávat se. S tím se pojí spousta zajímavých momentů: když třeba vejdete do velké místnosti, kde jsou dva nepřátelé. Napadnete jednoho a ten druhý vám mezitím uteče. Vy ale víte, že tam někde je, jen ne, kde přesně. Takže na vás z nějakého temného rohu pěkně vybafne. CO se týká herní doby, jsou vývojáři až nebývale upřímní. Jejich výroky však nezavdávají důvod k radosti – zkušenější hráči prý Condemned pokoří během deseti hodin a nováčci k tomu nemají potřebovat více jak patnáct. Nu což, aspoň, že se budeme klepat strachy u intenzivní atmosféry.
Condemned má v popisu práce být dobrým hororem. Monolith v tomto případě sází na mix skriptovaných sekvencí a normální improvizující umělé inteligence.
Index očekávání: 90%