Titul Cold Zero: The Last Stand vydávaný pod hlavičkou firmy JoWooD sice nebyl nijak přehnaně hypovaný, nicméně o to více některými lidmi očekávaný. Podle všech předběžných informací by totiž mělo jít o mix akce, taktiky a RPG. A jak tato odvážná kombinace nakonec dopadla? Definitivní rozsudek pro vás zatím nemáme, ale připravili jsme alespoň souhrn prvních dojmů a postřehů z plné verze tohoto zajímavého titulu.
Ještě před tím, než se pustíte do samotné hry, není úplně od věci vyzkoušet chytře zpracovaný Tutorial. Během výcviku se naučíte využívat všechny schopnosti hlavního hrdiny a v ostré akci budete vědět, co a jak. Příběh hry začíná pro Johna, nebo-li vaše virtuální já, poměrně nešťastně; po nepovedené akci musí opustit řady policejní zásahové jednotky a životem se protlouká jako nájemný žoldák. Kšefty ale nejdou tak, jak by si přál, takže není divu, že se svojí asistentkou živoří v nepříliš útulné kanceláři. A právě tady přebíráte Johnův osud do svých rukou vy.
Asistentka Jane mne posílá na nákupy a slibuje, že mi mezitím sjedná zakázku. Vyrážím tedy na obhlídku malé čtvrti, prohodím pár slov s barmanem a nakoupím si to nejnutnější – pro začátek postačí lehká pistole s municí, neprůstřelná vesta a několik lékárniček. Vracím se do kanceláře a musím uznat, že Jane své slovo dodržela. První mise už na mne čeká, takže neváhám a autem vyrážím k opuštěnému přístavu, abych osvobodil rukojmí držené neznámými únosci.
Jak už asi tušíte, základem celé hry bude kombinace plížení a likvidace nepřátel. Jak je tomu v podobných hrách zvykem, můžete si více méně určit, jestli na své protivníky půjdete hrubou silou nebo důvtipem. Již při přípravě na akci není od věci přemýšlet o tom, co vás asi čeká. V lesích nebo jiných přírodních lokalitách určitě využijete dalekonosné pušky či granáty, naopak v misi, která se odehrává ve městě nebo přímo v nějakých interiérech, se zase uplatní oblíbená brokovnice, samopal nebo třeba pistole s tlumičem. Skvělé je, že zbraní je ve hře opravdu nepřeberné množství, a to už v několika 
prvních misích. Předpokládám, že jsem si nevyzkoušel zdaleka všechny, a přitom jich už tak bylo k vidění několik desítek. Zbraně lze navíc vylepšit různými doplňky, jako je třeba rozšířený zásobník, optika, prodloužení hlavně či již zmíněný tlumič. Všechny hračičky na likvidaci nepřátel jsou přitom autentické a disponují mnoha parametry. Charakteristiky jako dostřel a účinnost asi nikoho nepřekvapí, ale každá zbraň má třeba i specifickou hlasitost. Je jasné, že pokud preferujete stealth postup, tak si asi nevezmete brokovnici, jejíž výstřely by slyšel i nahluchlý vrátný z nemocnice na (opačném) kraji města.
Tím se dostáváme k dalšímu důležitému prvku, kterým je chování nepřátel a jejich inteligence vůbec. Když jsem se v první misi vplížil do doků a ne zrovna opatrně zkusil vyjuknout na hlídkujícího špatňáka, docela jsem se divil – nezačal do mne totiž střílet, ale utekl do míst, kde se poflakovalo asi pět jeho kumpánů, a vyvolal poplach. Chlapíci se pak rozmístili mezi kontejnery, vytáhli zbraně a čekali, po chvíli se opatrně vydali směrem k místu, kde mě strážný odhalil. To se přeci jen hned tak v každé hře nevidí. Ale 
abychom jen nechválili, AI má i své mouchy. Leckdy se totiž třeba stane, že nepřítel si příliš nevšímá nedaleké střelby a místo toho, aby reagoval, tak dál šlape po své naskriptované trase.
3D grafika není špatná, i když by ve hře možná mohlo být o trochu víc detailů. Zpracování všech postav včetně hlavního hrdiny (zejména v matrixovském kabátě a brýlích mu to sluší) je na velmi dobré úrovni, solidní je i ozvučení – a třeba rusky mluvící vojáci v misi odehrávající se na území bývalého východního impéria i pobaví. Velmi dobře je vyřešeno ovládání; všechny akce jsou snadno dostupné pomocí ikon, pro většinu funkcí lze použít i klávesové zkratky. John je schopen všelijakých kousků a pohybů, přes plížení přes opatrnou a normální chůzi až po běh, nechybí ani chůze pozadu či do strany, schovávání v různých výklencích, nošení zabitých/omráčených nepřátel, různé lezení a šplhání a samozřejmě využívání všelijakého vybavení. Kromě toho si také můžete opravit zbraň nebo se pokusit otevřít zamčené dveře.
Kromě rozmanitých vedlejších činností ovšem hlavně budete... střílet, střílet a střílet. Vše probíhá v reálném čase, takže kromě taktického uvažování užijete i postřeh a rychlou ruku. Účinnost střelby přitom závisí nejen na zvolené zbrani, ale i na úrovni příslušné dovednosti. A právě tyto dovednosti představují ony RPG prvky zmíněné v úvodu. Při postupu misemi a za plnění dílčích úkolů, likvidaci protivníků i úspěšné nebojové akce totiž budete získávat zkušenosti a jednou za čas obdržíte pár bodíků, které si rozhodíte mezi několik „skillů“. Zde najdeme třeba sílu ovlivňující Johnovu nosnost, dále kamufláž, dovednost v používání různých typů zbraní (na blízko/pistole/sapíky/brokovnice/pušky) či technickou zručnost nutnou pro opravu/úpravu zbraní, odemykání zámků a podobné vylomeniny. A bude záležet jen na vás, jestli se rozhodnete jít cestou univerzálního vojáka nebo si vypěstujete třeba specialistu na plížení a boj na blízko.
Nezanedbatelnou složkou dobré hry je kvalitní design misí a rozmanitost herních činností. Jenže to je právě to, co po pár scénářích nemůžeme dost dobře posoudit. A z toho zároveň vyplývají mé největší obavy co se zábavnosti celé hry týče. Cold Zero: The Last Stand totiž disponuje mnoha dobrými nápady, solidním zpracováním a hlavně netradiční kombinací akce, taktiky a oblíbených RPG prvků, jenže se může lehce stát, že tato pozitiva budou pošlapána jednotvárností a monotónností celé hry. O tom se ovšem více dočtete v recenzi, která bude brzy následovat. A zatím – zlomte vaz (nejlépe nepřátelům)!
