|
|
Budovatelské strategie jsou jedním z žánrů, jež v poslední době zažívají hluboký úpadek. Minulý rok jich málo vyšlo a ještě méně z nich si zasloužilo byť jen špetku pozornosti herního publika. Řada jejich milovníků se tak raději namísto sebetrýznění nemastnými neslanými univerzálními tycoony vrátila ke hrám "starých zlatých časů" – k sérii SimCity, k Transport Tycoonu, či k některé z historických her Sierry, potažmo firmy Impressions Games. Sláva tohoto, dnes již neexistujícího, studia započala v první polovině devadesátých let prvním dílem slavné trilogie Caesar. Ač považován za klon SimCity, měl Caesar svůj styl a komplexní simulace výstavby antického města si získala řadu fanoušků. Ještě více jich přibylo v roce 1995, když souběžně s dalšími vynikajícími strategiemi jiného druhu (například Heroes of Might & Magic či Command & Conquer) vyšel druhý díl. Přelomem v sérii pak byla trojka, s úchvatnou izometrickou grafikou, ještě o něco komplikovanějšími surovinnými řetězci a zajímavými misemi. Její engine pak využila celá řada dalších projektů, jež byly zasazeny do nejrůznějších historických dob a v nichž vystupovaly různorodé národy. První přišel na řadu Egypt ve skvělém Pharaohu a datadisku Cleopatra, následoval díl obecně považovaný za nejlepší vůbec –
Zeus: Master of Olympus ze starověkého Řecka (a o pár měsíců datadisk Poseidon) a konečně v době nepříliš dávné Emperor: Rise of the Middle Kingdom z Číny (autory již bylo externí studio BreakAway Games a hra bohužel podle toho i vypadala).
První ne-římský díl budovatelské ságy od Impressions je pro Children of the Nile nejdůležitější. Právě on byl inspirací autorům a právě on se má stát předlohou pro novodobou restauraci slavné série. A pokud se to může někomu povést, pak to není nikdo jiný, než autoři z týmu Tilted Mill. Ano, Tilted Mill. Jakkoliv to na první pohled vypadá, že se jedná o jakési nezkušené holobrádky, opak je pravdou. Jde o sdružení protřelých herních vývojářů, kteří pracovali od počátků právě v Impressions, podíleli se na většině dílů ceasarovské série a před několika lety se odtrhli od Sierry a Vivendi Universal Games. Přede dvěma lety založili již zmíněnou novou společnost, licencovali si engine realtimové strategie Empire Earth a pustili se do práce. Z původní technologie toho dle slov tiskové mluvčí Chris Beatrice mnoho nezbylo, nicméně přesto licence výrazně zkrátila dobu vývoje a zároveň umožnila v brzké době zprovoznit hratelnou verzi a následně pracovat na jejím postupném zlepšování.
Nikoho asi nepřekvapí zjištění, že se v Children of the Nile stane faraonem egyptského lidu,
božským vládcem a nejvyšší osobností říše. Jediné chvíle, které hráč stráví mimo tuto roli, jsou chvíle počáteční, kdy je civilizace v nilské deltě ještě tak zaostalá, že svého faraona ještě ani nemá. Hráčova role je mírně schizofrenická – hraje sice faraona, ne ale jednoho velkého muže, nýbrž celou dlouhou dynastii. Její členové samozřejmě ve více či méně pravidelných intervalech umírají, a tak je nedílnou součástí hry čas od času výstavba masivní, monumentální hrobky, kam se ke své slávě umrlý panovník uloží. Základem hry bude snažení o co nejvyšší prestiž a úctu u prostého egyptského lidu. Prestiž je možné získat krom zajištění kvalitních životních podmínek řadou způsobů – pořádáním slavností, populistickými kroky, stavbou nákladných a honosných hrobek a též zdobením a rozšiřováním vlastního sídla – paláce a okolních zahrad. Prestiž se též připíše na konto úspěšnému vojevůdci či staviteli monumentů – a dopad takovýchto milníků lze krásně zvýšit pomocí propagandy mezi prostým lidem. Její funkce je stejná jako v současnosti: když už dojde k vítězství, byť sebenevýznamnějšímu, je třeba ho dle rčení o komáru a velbloudu patřičně zveličit a zlepšit svůj obraz v očích občanů, naopak v těžkých okamžicích si křeslo a božský status udrží jen ten, kdo umí dobře mlžit a hrát mrtvého brouka.
Základem hry bude pochopitelně výstavba. Hráč bude muset vytvořit svým lidičkám prostředí pro život – postavit domy, zajistit přísun potravy, obchod, nejrůznější komodity, služby, bezpečnost – zkrátka všechno to, co hráči Caesarů a Pharaohů už dobře znají. Autoři z hlediska hratelnosti zdůrazňují zejména maximální soustřední na lidský faktor. Už dříve byly hry Impressions obdivovány pro úchvatnou živost. Lidé v Children of Nile budou nicméně naprosto jiní než anonymní sem tam pobíhající panáčci z Pharaoha. Každý člověk je originál, každý člověk má svou práci, bydlení, chce se nějak bavit a musí během dne zvládnout řadu nejrůznějších činností. A právě lidé sami dávají hráči zpětnou vazbu o tom, jak dobré prostředí jim pro život vytvořil. V zásadě všechny problémy města se dají odpozorovat z toho, kudy a lidé chodí a s jakými cíli, jak se tváří, jak jednají. Ve chvíli, kdy si hráč zvykne na to, že jeho lidičkové jsou živoucími zástupci rodu homo sapiens sapiens se vším všudy, získá pro něj hra nový náboj. "Effortless to play, difficult to master" – tak charakterizují lidé z Tilted Mill svůj chystaný titul. Lehkost, s jakou do něj lze proniknout a začít hrát, je vyvážena obtížností nalezení správné strategie hry, která vede k úspěšnému cíli: spokojeným lidem a božské pozici faraona.
Individualita lidí je nicméně ještě otázkou diskuse.
Autoři sami rozvažují, neboť je pravda, že ze začátku většinou hráči uvažují tak, že by hře určitě prospěla ještě větší variabilita a více možností, s postupem ve hře se ale začínají soustředit více na prvky, které hra skutečně umožňuje, a řada bonusových blbinek, jež neslouží primárně k dosažení cíle, se stává spíše otravnou záležitostí, o níž je nutné se starat. Children of the Nile definitivně rozhodně nabídnou rozdílné lidské typy v rámci profesních specializací (čím větší prestiž faraona a čím slavnější město, tím kvalitnější odborníci, řemeslníci, ale i umělci se v něm budou koncentrovat), o tom, zda svou povahu a charakter budou mít i prostí lidé se však teprve rozhodne a své slovo v tom budou mít i fanoušci. Za BonusWeb lze říci asi tolik: dobře, že se implementace podobného prvku pečlivě zvažuje. Bude vyžadovat velké testování, aby mohlo být kompetentně rozhodnuto, zda bude vyšší individualizace obyvatel ku prospěchu hernímu zážitku a jakkoliv by její přítomnost mohla potenciálně razantně zvýšit hratelnost (takový je náš odhad), kdyby betatesting ukázal opak, nechť se lidé z Tilted Mill nerozpakují hru v tomto aspektu zkrouhnout.
Posedlost smrtí je dnes spíše záležitostí nejrůznějších úchylů a fetišistů (a do jisté míry pochopitelně i neonacistických živlů, byť většina se soustředí spíše na popírání holocaustu než na jeho ospravedlňování), ve starověkém Egyptě to však byla poměrně běžná záležitost.
Tato obsese je hrou pochopitelně reflektována, a tak se hráč bude moci dosytosti vyřádit při komplikované výstavbě hrobek. Ty jsou jedním ze tří základních typů monumentů – velkých a nákladných budov, jež ovšem nejsou jen účelovými cíli misí, nýbrž mají i praktický okamžitý dopad na život města. Hrobky zvyšují prestiž panovnického rodu, budovy propagandy hodnotu dobytých vítězství a k mání jsou i funkční monumenty jako chrámy či centra nejrůznějších kultů. To všechno zní naprosto skvěle, nicméně stále zbývá vyřešit mnoho otázek. Než se nadšeně rozplývat nad tím, co všechno hra umožňuje navíc oproti Caesarům, bylo by vhodnější ptát se: dokáží autoři naopak některé přebytečné věci (například přebujelý management surovin a výrobků či obětování řadě různých bohů) ze hry vykostit, či alespoň vylepší dostatečně ovládání tak, aby hráč stíhal obsluhovat všechny klíčové funkce a neztratil se naprosto v milionu poskytnutých, avšak v praxi nevyužitelných možností? To zůstane otázkou minimálně do té doby, než tvůrci dovalí nějakou tu hratelnou verzi.
Jak je vidět na zveřejněných screenshotech, grafické zpracování Children of the Nile bude na vysoké úrovni. Jak už je v současnosti zvykem, půjde o kompletně 3D hru, která – jak již bylo řečeno – poběží na výrazně pozměněném enginu Empire Earth. Hráč bude moci používat všechny vymoženosti – volné zoomování, otáčení a změny úhlu pohledu dle vlastního uvážení.
Autoři se holedbají, že jako jedni z prvních 3D prostředí skutečně využijí. Hra poběží vlastním životem, obyvatelé budou plnit své úkoly a procházet městem všude, ne jen zrovna tam, kam pohlíží oko hráče, a všechno, co bude zobrazováno, bude zároveň relevantní z hlediska hry samotné – z chování lidí půjde odpozorovat stav města i prestiž, jaké se těší jeho vládce.
Zdá se to skoro až příliš krásné na to, aby to byla pravda. Jak autoři tento megalomanský projekt dotáhnou a zda se bude hrát skutečně tak dobře, jak ve všech materiálech vnucují, samozřejmě ještě říci nelze. To, co zatím ukázali, ale hovoří jasně: pokud dojde ke splnění všech slibů, dočkají se všichni stratégové s budovatelskými sklony své hry roku a desítek hodin výtečné zábavy.
Index očekávání: 9/10
